Kniha Nepřistupuj blíž shrnuje deset let rozhovorů s Korowai Batu
Začíná knihovnička Radia Praha. Pravidelní posluchači této rubriky si možná vzpomenou na knihu Proč je noc černá, příspěvek o ní jsme připomněli i nedávnou reprízou. Dva čeští výtvarníci Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein před více než deseti lety podnikli dobrodružnou výpravu do pralesů Papuy - Nové Guineje a podařilo se jim kontaktovat civilizací nedotčený kmen Korowai Batu. Na první výpravu navázaly další a zatím posledním vyústěním je výtvarný projekt a nová kniha Nepřistupuj blíž.
Je 8. listopadu 2008. V nížinatém pralese obývaném kmenem kanibalským Korowai Batu předávají dva mladí Češi náčelníkovi dar - výtvarné dílo naplněné symbolikou kontaktu s civilizací. Sochař Lukáš Rittstein vytvořil obří bílý vak připomínající tradiční lýkovou síťovku místních lidí. Je naplněn laminátovými odlitky částí těl, které domorodcům pořídil při předcházející návštěvě. Do vaku ve v Praze vložil muž, kterého Češi vybrali za svého náčelníka - český exprezident a spisovatel Václav Havel.
První výpravu podnikli tehdy třiadvacetiletí studenti AVU v roce 1997. Kontaktovali horský kmen Yali Mek a zaznamenali jeho vyprávění. Spolu s nejodvážnějšími muži kmene Korowai a Kombai následně přestoupili hranici území tabu a objevili zde kanibalské nížinné nomády Korowai Batu. Záznam vyprávění a uměleckou fotografickou dokumentaci obou kmenů vydali v roce 2004 pod názvem Proč je noc černá? Nová kniha rozšiřuje a doplňuje předchozí publikaci. V titulu má jméno náčelníka Janlivana, které v překladu znamená "nepřistupuj blíž". Malířka Barbora Šlapetová:
"V tom roce 2002 se nás náčelník Nepřistupuj blíž zeptal, jestli máme taky náčelníka a jestli by s ním prostřednictvím nás mohl mluvit. A z toho důvodu my jsme oslovili Václava Havla, protože pro nás je to pořád ten náčelník. A jemu se to moc líbilo, takže si opravdu připravil ty otázky. A ten náčelník na ně okamžitě odpověděl. A já jsem nepředpokládala, jak dalece se na to chytí a jak barvité ty odpovědi budou. A to je taky součást té knížky. Václav Havel se hlavně ptá na stvoření světa a všechny otázky se k tomu vážou. To znamená, když oni popíšou stvoření, tak on se zeptá: A kdo byl stvořitelem stvořitelů? Takhle to jde pořád dál a dostali jsme se k tomu, že oni považují za hlavní stvořitele dva neviditelné lidi, muže a ženu, kteří stvořili červa a kasuára. Obojí podle nich nepřetržitě žije, podle jejich příběhu. To mi připadá úžasné."
Jak ten rozhovor proběhl?
"Ten proběhl tak, že my jsme se vrátili, a vzhledem k tomu, že jsme jim to slíbili, tak to brali celkem jako samozřejmost, že se vrátíme, nemají představu té vzdálenosti. Tak jsme na to povídání navázali. A zároveň jsme se vraceli s tím, že jim ukážeme, co znamená naše profese. Oni nevědí, co to znamená být umělec, dělat třeba sochy nebo obrazy. Tak jsme si vymysleli takovou specialitu, že budeme první, kteří odlijí kanibaly. A s těmi odlitky, které jsme udělali v roce 2006, ale nemohli jsme je tam nechat, protože se to muselo dodělat tady, tak jsme se tam potom zase vraceli v roce 2008, abychom ty odlitky slavnostně vrátili. Takový absolutní experiment a životní happening, odlít části náčelníků. Abychom jim předvedli, co jsme schopní udělat s tou bílou hlínou, tak jsme to zkusili na mně, napřed se udělal odlitek mého obličeje, a když si mě po několika dnech prohlídli a viděli, že se mi nic zásadního nestalo, tak svolili k tomu, že to chtějí taky zkusit. Že je přece jenom zajímavé mít pro potomky odlitek sebe samotného."
A jak na ty odlitky reagovali, když jste jim je přivezli?
"To byl úžasný dar, ono to bylo zabalené i v té soše, která je velký bílý chlupatý tvar, a do toho jsme zabalili ty odlitky pro ty náčelníky zpátky a slavnostně je tam vložil zase Václav Havel. Takže je to celé takhle zacyklený a složitý životní příběh, který se táhne už 12 let."
Jedno z vyprávění papuánských domorodců inspirovalo Barboru Šlapetovou k tomu, že ke spolupráci přizvala čínsko-amerického kosmonauta Leroye Chiaa.
"Barbora mě zapojila do projektu, který je tu dnes prezentován, a moc mě to těší, že se ho můžu zúčastnit a že jsem dnes tady. Zdeněk Sklenář nebo Barbora Šlapetová by vám vysvětlili, že je jistá souvislost mezi představami těch lidí a tím, že já jsem se díval na zemi z vesmíru,"řekl Chiao.
"Ti Papuánci vyprávějí, že hvězdy jsou oči lidí, kteří cestují v noci na nebe a dívají se na nás dolů. A Leroy je vlastně zhmotnění té představy. On je vlastně ta pravda těch papuánců. A to byl prvopočátek, proč jsem se rozhodla dobrat se až k nějakému astronautovi. Leroy to okamžitě pochopil, nadchnul se pro to a tak se dostal do projektu. A já jsem ho vyfotila podobným způsobem, jako ty Papuánce, takže na výstavě v galerii DOX s nimi přímo komunikuje.>"
Kniha Barbory Šlapetové a Lukáše Rittsteina Nepřistupuj blíž je mimořádnou obrazovou publikací na pomezí etnografického dokumentu a uměleckého díla. Malířka Šlapetová v druhé polovině knihy, to znamená při pozdějších expedicích, začala původně střízlivé snímky výtvarně stylizovat. Je tu také záznam happeningu s Václavem Havlem a s odléváním těl. Oproti knize Proč je noc černá se změnil i přepis vyprávění domorodců.
"V téhle knize je samozřejmě mnohem rozsáhlejší materiál. Je to i o tom opakovaném navracení. Proč je noc černá byla ze dvou oblastí a byly tam konfrontovány dva pro nás zásadní kmeny. Yali Mek, ten horský kmen, a Korowai Batu, nížinný kmen, který jsme objevili. A vzhledem k tomu, že jsme pochopili, že dnes jsou ti Yali Mek verbálně nejzajímavější, tak jsme se rozhodli ten materiál udělat bohatší a zjistit maximum, co se dá. Proto jsme se tam vrátili ještě dvakrát. V letech 2006 a 2008. Vzhledem k tomu, že oni jsou už teď pro nás úplně konkrétní lidi, a zároveň se tam situace mění, už to není tolik nebezpečné, my jsme poprvé v té knize neuváděli jména a vesnice z ochranných důvodů, protože ti lidé se přiznávají ke kanibalismu. Všechna jména jsou navrácena do téhle knihy, takže teď už je to autentické rozhovory, které trvají v podstatě deset let. příběhy jsou o dost bohatší, jsou o tom, jak ty vesnice vznikaly, jaké mají vztahy mezi sebou a jak jejich život vůbec probíhá. Udělali jsme dvě verze, jedna je anglická, druhá česká. Ja kniha má skoro 400 stran, je v ní hodně textu, ale zároveň jsou tam fotografie. Dělala jsem je převážně v roce 2006. Byl to taky experiment, postavila jsem si tam v jejich chatrči improvizované studio a ti lidé tam postupně vcházeli a nechali se fotit, ačkoliv nevěděli, co přesně dělám. Je to můj obrazový experiment, práce s reflexy a materiály dovezenými z tohoto světa. Snažila jsem se vytvořit jakési akvarely nebo obrazy."
Proč se ten náčelník jmenuje Nepřistupuj blíž?
"Vždycky to souvisí s dobou narození. A vzhledem k tomu, že jeho otec byl v té době ve sporu, tak dostal jméno Nepřistupuj blíž, protože k nimu se nesměl nikdo v době toho boje. A vždycky podle toho, v jaké situaci se nachází ten otec, takové jméno dostane to dítě."
A co bude dál?
"Rozhodně to nekončí, ale neříkáme nikdy dopředu, co bude dál. Ale nějaké plány máme..."
V příspěvku Viléma Faltýnka hovořili Barbora Šlapetová, Leroy Chiao a obyvatelé kmene Korowai Batu. Byla mimo jiné řeč o výstavě výtvarné tvorby obou autorů knihy, Šlapetové i Rittsteina, inspirované expedicemi na Papuu-Novou Guineu. Výstava začala ve čtvrtek 5. března v pražské galerii DOX.
