Kniha o cestě H+Z, která začala před padesáti lety

Knihovnička dnes připomene výročí spojené s cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Přesně před 50 lety začala jejich druhá velká cesta, která vedla do Asie a Sovětského svazu. Její kompletní literární zpracování muselo čekat až do našich dnů. Cestovatelé vydali v 60 letech dvě knihy spojené s touto cestou, kvůli nucenému zákazu za normalizace však některé texty zůstaly v šuplíku. A z nich čerpá kniha, která vyšla na podzim loňského roku a jmenuje se Past na rovníku - Tajemná Indonésie I. Vilém Faltýnek při této příležitosti navštívil ve Zlíně čerstvého devadesátníka Miroslava Zikmunda a z rozhlasových pásků promluví i dnes již nežijící Jiří Hanzelka.

Cesta, která vedla do Asie a Sovětského svazu. Její kompletní literární zpracování muselo čekat až do našich dnů. Cestovatelé vydali v 60 letech dvě knihy spojené s touto cestou, kvůli nucenému zákazu za normalizace však některé texty zůstaly v šuplíku. A z nich čerpá kniha, která vyšla na podzim loňského roku a jmenuje se Past na rovníku - Tajemná Indonésie I. Vilém Faltýnek při této příležitosti navštívil ve Zlíně čerstvého devadesátníka Miroslava Zikmunda a z rozhlasových pásků promluví i dnes již nežijící Jiří Hanzelka.

Píše se 22. duben roku 1959 a z pražské Opletalovy ulice odjíždějí za vydatného zájmu veřejnosti a s nemalými osobními oběťmi Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund, lékař Robert Vít a technik Oldřich Chalupa. Začíná 5 a půl roku trvající cesta přes Indii, Nepál, Indonésii, Sumatru, Novou Guineu, Japonsko a Sovětský svaz. Tandem dvou speciálně vyrobených Tater 850 ujede po souši okolo 67.000 kilometrů. Po návratu začali zážitky zpracovávat knižně. V prosinci roku 1968 o smyslu svých knih řekli:

Zikmund: "Na rozdíl, od publicistů, kteří jedou na místo a považují za svou povinnost, aby podali obraz toho dne nebo maximálně toho roku, kdy tu kterou zem navštívili, my jsme měli vždycky na zřeteli psát to, co je nějak dlouhodobější, nezabývat se věcmi, které jsou jepičího charakteru, jepičí povahy."

Miroslav Zikmund, foto: autor

Hanzelka: "Smím-li k tomu ještě dodat pár slov... Myslím si, že celým světem jde dnes celým světem takový základní trend - od tlustých knížek k tenkým, od textu k obrázkům, to v cestopise není dost dobře možné. My si musíme uvědomit, že knížky, které píšeme právě s tím rozsahem, jaký mají, musí lidi něčím poutat, musí jim stát za to, aby jim věnovali čas. Myslím si, že takovým základním dlouhodobým cílem naší práce, který nás vede také při výběru materiálu je, aby ty naše knížky nejen informovaly, ale i pomáhaly rozumět. Nejen tomu, co se v těch zemích děje v této chvíli, ale aby lidé rozuměli co nejvice tomu, co se tam může stát."

Hanzelka a Zikmund hovoří s čerstvou zkušeností, kdy domácí obrodný proces vyústil v zahraniční okupaci. Chápeme tedy důraz, který kladou na předjímání událostí. Ani oni asi nepředvídali, že je brzy čeká zákaz činnosti, nemožnost sehnat jakékoliv zaměstnání, že budou muset rozprodávat cestovní vybavení. Jiří Hanzelka to v devadesátých letech označil za "pokus o vyhladovění".

Jaký byl důvod? Jako cestovatelé viděli na osmdesát zemí světa a nemohli nesrovnávat. Problémy začaly už nad jednou ze čtyř zpráv, kterou z cest poslali. Jiří Hanzelka v roce 1990 řekl:

Hanzelka: "Ta čtvrtá byla o Sovětském svazu, patrně vás zajímá hlavně tahle. Tam šlo v podstatě o rozbor skutečné podstaty stalinského systému, který podle našeho názoru neměl absolutně nic společného se socialismem. Pokusili jsme se rozebrat genezi, jak vznikl stalinský systém a proč vznikl a jaký byl jeho skutečný smysl, skutečný cíl. Pak jsme popsali důsledky, ve velice obsáhlé části, asi na sedmdesáti nebo sto stránkách, konkrétní důsledky stalinského systému v různých oblastech společenského života, počínaje ekonomikou a konče mravním profilem národa. Na závěr jsme navrhli řešení objektivním srovnáním výhod a nevýhod obou systémů - systému demokratického a systému diktatury. A to byl patrně poslední hřebíček.

Jiří Hanzelka, foto: ČTK

Těch ale bylo mnoho, protože na území Sovětského svazu jsme v průběhu cesty absolvovali kolem tří set besed a tiskových konferencí, ale zejména besed s lidmi, kde jsme říkali přesně to, co si myslíme. Byl to vždycky zpočátku šok, potom obrovsky tvrdá obrana funkcionářů a obrovský zájem posluchačů, kterým se začaly velice rychle rozvazovat jazyky a dozvídali jsme se i na těch besedách spoustu fatů. Samozřejmě to znamenalo, že se proti nám postavil sovětský aparát, ta nomenklaturní struktura, která se cítila těmi věcmi velice ohrožena. Dospělo to až do těch konců, o kterých není třeba myslím moc hovořit. To nás vedlo samozřejmě taky k velice aktivní účasti v přípravě a uskutečnění Pražského jara, a pak jsme samozřejmě nesli příslušné důsledky."

Svou dlouhou asijskou cestu mohli Hanzelka a Zikmund literárně zpracovat jen z části. Po návratu vydali Tisíc a dvě noci a Světadíl pod Himálajem. Další dvě knihy Cejlon, ráj bez andělů a Sumatra - naděje bez obrysů vyšly už v 70. letech pouze samizdatovými opisy. Po roce 1989 se Cejlon ještě dočkal oficiálního vydání, Sumatra však ležela dodnes v archivu. Zbytek cesty zůstal nepopsán.

A pak se objevil cestovatel a podnikatel Rudolf Švaříček. Nejprve použil část rukopisu v knize Tam tamy času a nyní jej celý s Miroslavem Zikmundem upravil a doplnil. Vyšel pod názvem Past na rovníku - Tajemná Indonézie I. Ano, Švaříček stojí za vydáním této knihy, říká Zikmund:

Zikmund: "On byl tím nejen iniciátorem, ale tím, kdo tomu dal život, kdo to objevil, vydoloval...On je fanda do Indonézie a bádal tady v tom našem zlínském archivu, v depozitáři. Tam objevil, že Hanzelka a Zikmund napsali a nedokončili knihu o Sumatře a vzal si do hlavy, že se to musí napravit. Donesl mi ten rukopis a já jsem říkal: ´Co s tím, dneska se mi už do toho nechce, po těch čtyřiceti letech se ta Indonézie tak změnila, že by to byl dějepis a ne cestopis.´ Nakonec mě k tomu přiměl a byly to zajímavé tři roky práce, náročné práce, protože vžijte se do toho, vrátit se do doby, která už je dávno, dávno zasutá."

Navázat na živou mízu tehdejších zážitků nebylo snadné. Nebylo to snadné ani tehdy, kdy se museli oba cestovatelé ohlížet jen týdny a měsíce dozadu:

"Rozdíl mezi průběhem vlastní cesty a jejím zpracováním neustále narůstá. My jsme, dejme tomu, seděli v Bagdádu u psacích strojů a zpracovávali jsme materiály z Turecka nebo z Libanonu. Protože jsme nebyli ti žhaví reportéři, kteří mají jenom tento úkol. My jsme na první cestě byli obchodní zástupci, prodávali jsme auťáky, to byl vlastně hnací motiv, filmovali jsme, fotografovali jsme, dělali jsme trhové analýzy, abychom mohli vybrat vhodného zástupce pro československý průmysl. My jsme nebyli ti, kteří tam jedou jako rozhlasáci, reportéři toho jednoho deníku nebo týdeníku - sednou si, vidí to, okamžitě to zpracují. Ten rozdíl mezi zažitým a napsaným se neustále prodlužoval. To bylo trauma. I o tom se zmiňuju v jedné otázce, které mně potom Švaříček položil v rozhovoru, který je součástí té knihy."

Miroslav Zikmund a Rudolf Švaříček, foto: ČTK

Rudolf Švaříček má také zásadní podíl na tom, že kniha obsahuje nejen samotný cestopis, ale také dokumenty o tom, jaký byl další osud Hanzelky a Zikmunda po roce 1970.

Zikmund: "Nebýt té jeho vytrvalosti, houževnatosti, tak já bych nikdy v knize, která je cestopisem, nepoužil fotografické dokumentace z té části našeho života, jak Jiřího Hanzelky, tak mého, kdy jsme se vrátili a byli jsme najednou po událostech z šedesátého osmého roku odsouzeni k nebytí, kdy jsme nesměli nic publikovat, psát, veřejně vystupovat, naše knihy se vyhazovaly z veřejných knihoven atd."

Bude ta kniha mít pokračování? Protože v názvu je ta provokativní jednička!

Zikmund: "Tuhle otázku, prosím vás, položte Rudolfu Švaříčkovi, protože já se na té dvojce účastnit nehodlám a nebudu, protože to je dvojka, kterou nosí dodnes v hlavě, ale obávám se, že ne moc na papíře. Budete-li mít tu možnost, položte ji jemu."

Existují nějaké textové podklady? Vaše rukopisy?

Zikmund: "Ne, ne, já jsem skončil literární práci tečkou za polovičkou Sumatry a pak už jendom fotografická dokumentace. Takže znova, položte tu otázku panu Svaříčkovi."

Ano, zeptali jsme se. Ale popravdě Švaříčkova odpověď mnoho světla nepřinesla. Snad se dozvíme víc na výstavě v Náprstkově muzeu, která bude zahájena 14. května. Jmenuje se Past na rovníku - Velká retrospektiva legendární cestovatelské dvojice Hanzelky a Zikmunda. Její osou bude právě cestopis, o kterém dnes mluvíme.

Na jaře 2009 se v tisku objevil hanlivý článek, který zpochybnil význam díla Hanzelky a Zikmunda a jejich morální profil. Miroslav Zikmund na to nejprve nechtěl reagovat, pak ale řekl.

"Sedmnáctého března vyšel v Lidových novinách článek pod záhlavím Diskuse, který měl tento neuvěřitelný titulek: ´Knihy H+Z slušný člověk nečetl.´ Je tam podepsán jakýsi publicista Metoděj Chytil. Říká: ´Lacinej vejlet a kšeft dvou komoušů kolem světa.´

Tu původní cestu, na kterou jsme se léta v době protektorátu chystali, jsme museli v první fázi přerušit. A potom jsme považovali za povinnost tu cestu, její východní část, kvůli veřejnosti, která na to byla zvědavá, dokončit. To byla druhá cesta, kterou jsme pak podnikli pod záštitou Akademie věd a sami jsem si to z honorářů platili. To tento muž neví, nebo nechce vědět. Mě ho bylo líto. Ale taky jsem si položil otázku, jestli je zapotřebí, aby se takové snůšky nepravd vůbec otiskovaly. Ludvík Vaculík na to krásně odpověděl. V Posledním slově říká: ´Vyšel tu článek s titulkem Knihy H+Z slušný člověk nečetl. Jeho autor, žárlivý stařec, jenž je zřejmě četl,´ jinak by nemohl říct, co v tom je, ´pokládá miliony čtenářů za neslušné. Autora s ohledem na jeho věk nejmenuji. Když se paní Vaculíková divila, proč to tyto noviny otiskly, řekl jsem, že to bylo správné, aby se vědělo, jaká sprostost a pitomost existují.´"

Kniha, která vyšla v prosinci 2008 a která se stala součástí konceptu výstavy, obsahuje řadu materiálů, především stovky černobílých fotografií. Některé byly dokonce původně foceny na barevný materiál.

Zikmund: "A dokonce fotografie, které jsme pořizovali barevně, tak jsme zčernili."

Proč, čemu to prospělo?

Zikmund: "My jsme si řekli, že se vrátíme k tomu původnímu, kdy černobílá fotografie byla klasika. Pohled na svět tím klasickým viděním, to je něco, co dokument ozvláštňuje."

Kniha se bohužel koupit nedá bez doplňků, ani si ji v knihkupectví neprolistujete - je včetně mapy, kalendáře, odznáčku zalita v ochranném obalu. Vydavatel právem věří, že se veřejnost spolehne na renomé slavných autorů - cestovatelské dvojice Hanzelky a Zikmunda. Je škoda, že není na trhu levnější verze bez ambaláže, cestopis jako takový.