Knihy by měly být na volném trhu chráněny
Českých literárních časopisů a revuí bychom za poslední roky mohli připomenout několik: Host, Revolver revue, Revue Labyrint, Divoké víno, Plav a dále mnoho žánrově či regionálně zaměřených. Jejich úloha je nepopiratelná: udržovat literární život, představovat novinky a drobné práce, zasazovat literaturu do širších souvislostí. Aby z takto živeného prostředí mohla později růst velká díla. Jeden z nich - Revue Labyrint - nyní slaví dvacet let existence. Vydavatelem Revue Labyrint a majitelem o něco mladšího stejnojmenného nakladatelství je Joachim Dvořák, host rubriky Z kultury.
"Nutno říct, že jsem svůj první časopis založil, když mi bylo 7 let. Ke knihám a k jejich vydávání jsem z neznámého důvodu tíhnul od dětství. Co bylo impulsem v roce 1991, už si přesně nevzpomínám, tehdy se rozpadal jednotný knižní trh, velkoobchod, a malí soukromí nakladatelé, kteří se tehdy začali objevovat s velmi ambiciózními edičními plány, neměli kde své knihy propagovat. A původní myšlenka byla vymyslet médium (původně to byly noviny, později časopis), které by informovalo o tom, co zajímavého se vydává, a k tomu se vybíraly zajímavé ukázky z aktuální tvorby, rozhovory s autory, případně recenze a kritické reflexe."
V té době už nakladatelství existovalo?
Na jaký segment literatury jste se soustředili?
"Vždycky jsem chtěl dělat knihy, které budou vypadat hezky po formální stránce, a obsahově takové, aby zajímaly především mě samotného. Tento klíč se kombinoval s tím, že se ke mně nějaké zajímavé věci dostaly, aniž bych sám o existenci dotyčného autora věděl, nebo že v té době nějaká kniha dlouho nevyšla. To je případ Tuláka po hvězdách, románu, který je pro Jacka Londona velmi netypický, a my jsme udělali hezkou edici s fotografiemi slovenského fotografa Rudo Prekopa. Já jsem na začátku nic neznal, takže jsem se všechno musel učit. A po určité době jsem zjistil, že je důležité udržovat jakousi čistotu značky. To znamená, že ačkoli jako nakladatel přemýšlíte každý den, každý týden o spoustě titulů, které byste chtěl vydat, je důležitá ukázněnost, abyste naplňoval svůj vytyčený profil."
"Do Labyrintu jako časopisu přispívalo velké množství autorů. Nemůžu je jmenovat, je jich opravdu hodně. Specifikem Revue Labyrint je to, že nemáme stálou redakci a ke každému tématu sestavujeme znovu okruh přispěvatelů, čímž se snažíme být nad věcí a přinášet i uvnitř vydání protichůdné hlasy. Ale co se týče nakladatelství, tak bych myslím mohl neskromně uvést pár jmen, která se objevila díky péči Labyrintu. Určitě by to byl Jaroslav Rudiš, Jaromír 99, autor komiksů, Lenka Reinerová, svého času poslední německy píšící autorka z Prahy. Nebo také Petr Sís a v poslední době Olga Walló, která byla známá jako režisérka dabingu, a my jsme ji uvedli jako prozaičku a autorku, která dovede neuvěřitelně zajímavě pracovat s českým jazykem a s větnou stavbou. V tomhle umění se jí žádný současný český spisovatel nevyrovná. Myslím, že Olga Walló čeká na svoje objevení."
Jak se česká literární scéna za těch dvacet let změnila?
"To je komplikovaná otázka, já nejsem literární vědec..."
Ptám se spíš na vaše pocity. Jak subjektivně vnímáte ty změny za dvacet let...
"Myslím, že počet lidí, kteří se aktivně zajímají o kulturu, je zhruba stejný. Možná jich je o něco méně. Jiná je situace v tom, že se v mainstreemových, všeobecně známých médiích se věnuje daleko méně kritické pozornosti současné tvorbě než na začátku 90. let. Kdo se chce něco dozvědět, musí sám pátrat. Na začátku 90. let těch zdrojů bylo více. A potom se objevila řada jmen autorů, kteří začali publikovat až po roce 1990, nebo třeba až po roce 2000, a ti píší o úplně jiných věcech, než autoři, na které jsme byli zvědaví na začátku 90. let."
Uvedl jste, že když vznikala Revue Labyrint, rozpadal se jednotný knižní trh. Dneska knižní trh se nachází možná v podobně přelomovém okamžiku, kdy jednak nastupují elektronická média a jednak se uvažuje o zvyšování sazby DPH, která může trh hodně rozbít. Vnímáte to taky tak?
"Ano. Je pravdou, že České republice hrozí jedna z nejvyšších DPH uvalených na knihy v civilizované Evropě. Ti, kteří o tom nahoře rozhodují, pravděpodobně nečtou knihy, protože jinak by jim to muselo dojít. Známá formule jistého profesora, že volný trh vyřeší všechno, v tomhle případě vůbec nefunguje. Některým segmentům se musí pomáhat, musí se jim vytvářet jakási ochranná zóna na volném trhu a knihy k tomu bezesporu patří. První, co se stane: rodiče přestanou kupovat knihy dětem a posadí je před monitory. Výsledky takových neuvážených změn se projeví za pár let a budou nevratné. Co se týká e-knih, to je zcela něco jiného, myslím, že jde pouze o jinou formu přenosu literatury. Vůbec bych se nebál, že by v důsledku měly tištěné knihy zaniknout. Zaniknout mohou malá nakladatelství díky zvýšené DPH, protože tihle nakladatelé nemají žádný prostor pro vlastní marži, a pokud by ještě 9-10 procent měli odvést někam jinam, tak budou muset zvážit, jestli vůbec budou knihy dál vydávat. Těch pár nadšenců, kteří udělají ze svých vlastních peněz pár knih do roka, bude mnohem méně a ti knižní trh nezachrání." "
