Kofola. Legendární limonáda, která nahradila za socialismu slavné americké nápoje
Pije se v Česku už více než šedesát let. Na začátku výroby Kofoly byl přitom plynový dvouvařič, kastrol, vařečka a skvělé znalosti o rostlinách. A prý také saze, které se tvořily při pražení kávy. Kofola vznikla jako socialistická alternativa k tehdy nedostupným konkurenčním nápojům z imperialistické ciziny, přesněji Coca-Cole nebo Pepsi. Sycený nealkoholický nápoj kolového typu si ihned získal velkou oblibu.
U zrodu Kofoly stál ředitel Výzkumného ústavu léčivých rostlin docent Zdeněk Blažek. Právě on byl totiž v roce 1959 pověřen tehdejší vládou vyvinout nápoj kolového typu. Měl být na bázi kofeinu, složený z přírodních látek a to za využití místních surovin – maximálně dovezených ze spřátelených zemí.
Blažek v malé laboratoři začal míchat nejrůznější byliny, které pak vařil na plynovém dvouvařiči. Po několika měsících intenzivní práce vyvinul originální sladkokyselý sirup, který nazval Kofo. Sirup, který se vyráběl ve farmaceutickém podniku Galena, se pak stal základem pro nový nápoj – Kofolu.
Sirup, který je pro výrobu nápoje dodnes klíčový – obsahuje tajnou směs bylin a jeho přesné složení zná jen pět lidí. Jedním z nich je šéf kontroly kvality a vývoje společnosti Kofola Petr Pravda.
„Je tam cukr, jsou tam ovocné koncentráty a tu chuť dodává karamelizovaný cukr a hlavně bylinné extrakty. Je tam 14 přírodních látek a ty jsou vyvážené tak, aby chutnaly jako Kofola,“ prozradil Pravda Českému rozhlasu.
Přesné složení a poměry jednotlivých komponentů jsou tajné, často se ale zmiňuje, že obsahuje listy ostružiníku, jahodníku a maliníku, je tam také skořice, lékořice, karamel, výtažky z jablek, třešní či rybízu nebo sušená pomerančová kůra.
„Receptura je prostě daná, zamčená, s tou nesmíme nic dělat. Naším úkolem není vylepšovat to, co tehdy farmaceuti vymysleli, ale udržet kvalitu a nezkazit to,“ dodal Pravda.
V kofole samozřejmě nesmí chybět ani kofein. Ten byl přitom v době socialismu nedostatkové zboží, na jeho dovoz nebyly valuty. V té době byla v Praze pouze jedna pražírna kávy ve Vysočanech. A tak odborníci přišli s nápadem využívat kofein z komínu pražírny. Při pražení se totiž uvolňovaly saze s vysokým obsahem kofeinu, a tak se do komína umístila schránka. Saze se do ní lapaly a kofein se z nich chemicky extrahoval.
Nový nealkoholický nápoj Kofola pak byl veřejnosti představen 27. března 1960 a hned se začal prodávat. Opravdový boom kolového nápoje přišel ale až v 70. letech. Reklamy na ryze československý nápoj, který se lahodností i mírou osvěžení vyrovnal produktům stejného typu ze západního světa, byly úplně všude. Dokonce se o ní skládaly básničky a písničky.
Vzkříšení Kofoly
Během vrcholných let se vyrobilo na 180 milionů litrů Kofoly ročně. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 to ale neměla lehké. Na trh vtrhly a zcela ho zaplavily právě Coca-Coly, Pepsi a další limonády kolového typu, které byly do té doby téměř nedostupné. V roce 1996 byla produkce Kofoly na historickém minimu a už se zdálo, že nemá šanci. Nastalo období úpadku a soudních sporů o ochrannou známku.
Na přelomu století ale přišla záchrana. Kofola našla zájemce, který se z dnešního pohledu zdá jako osudový. Krachující firmu koupila krnovská firma Santa nápoje, kterou vlastnila rodina řeckých imigrantů Samarasových.
„My jsme už byli poměrně velký výrobce nápojů, i když v tom světovém měřítku to pořád nebylo nic. Ale už jsme měli asi 200 milionů korun obrat. A v tu dobu krachoval nealko Olomouc, podnik od kterého jsme kupovali malou sodovkárničku, kterou původně chtěli zavřít. A to byl ten výrobce, který vyráběl kofolu do té doby, ale velmi špatně. Galena neměla komu to dát, tak se začala dívat kolem. A kolega tam měl tatínka, který tam dlouhodobě pracoval, tak to věděl jako první. Tak jsme se té příležitosti chopili,“ vzpomíná dnešní majitel Kofoly Jannis Samaras, který nastoupil na místo svého otce Kostase.
Důležité podle něj bylo i to, že značce Kofola věřili. „Jsem ročník 1971, kamarád, který s tím vlastně přišel, je ročník 1969, takže my jsme na tom byli odkojeni. Myslím si, že to bylo to druhé pití, co jsme měli za devadesátník v bufetu s chlebíčkem za 1,10 korun. Takže jsme věřili, že pokud se to bude dobře dělat, že to bude fungovat,“ vysvětluje.
A ukázalo se, že to byl dobrý krok. Značka Kofola se v Česku, ale i na Slovensku postupně opět dostala na výsluní, vrátila se do regálů obchodů i do restaurací. Přispěl k tomu i fakt, že se lidé rádi vraceli ke značkám, které znali z minulosti.
„Taková ta nostalgie po různých značkách, které byly spojené hlavně s příjemnou částí života, s nějakým životním stylem. S čím člověk vyroste, už mu potom v životě zůstává,“ připomněla vedoucí katedry marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Denisa Hejlová.
Jedním z nejvýznamnějších v Evropě
Zdá se, že se Kofola nemusí bát ani o svoji budoucnost. Společnost Jannise Samarase je jedním z nejvýznamnějších výrobců nealkoholických nápojů v Evropě. Působí v Česku, na Slovensku, ve Slovinsku, Chorvatsku, Rakousku a Maďarsku.
„Kofola je stále stejný bylinkový nápoj, černý, protože obsahuje pálený karamel. Kromě toho tam ale máme i spoustu dalších nealkoholických nápojů, čerstvé šťávy a dnes tam máme i bylinné čaje,“ dodává Jannis Samaras.
Kofola se svou výraznou bylinkovou chutí se velmi liší od klasických kol. K jejím kladům nutno přičíst třeba i to, že na rozdíl od klasických kolových nápojů je v ní téměř o třetinu méně cukru a až o polovinu méně kofeinu. Nenajdete v ní ani kyselinu fosforečnou.
Pravidelně se kromě originální Kofoly objevují také varianty s příchutí. Její příznivci už v minulosti mohli ochutnat Kofolu s příchutí citrusů, višní, vanilky nebo extra bylinkovou, skořicovou nebo marcipánovou. Limitované edice představuje Kofola hlavně před Vánoci. Letos to je příchuť lineckého cukroví a vanilkových rohlíčků.
Související
-
CZECH MADE – příběhy českých objevů a značek
Desítky průlomových objevů a patentů z minulosti i současnosti dokazují, že českým vynálezcům se podařilo několikrát změnit svět.
