Kokořín - kopie hradu, který obývali loupežníci
Hrdý hrad Kokořín stojí na pískovcové skále. I když vypadá jako by se od 14. století nezměnil, opak je pravdou. Obýván byl pouze 200 let, nakonec z něho zbyla věž a zbytek jen ruiny. Hrad zachránila rodina Špačků, která hrad podle původní předlohy začátkem 20. století znovu vystavěla.
Kokořín stojí kousek od Mělníka a jeho stavitelem byl ve 14. století zřejmě pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, jeden z nejmocnějších pánů v Čechách.
uvedla pro Český rozhlas kastelánka Jindřiška Gabrielová. Hrad potom střídal majitele jak na běžícím pásu. Čas od času patřil i významným šlechticům - vlastnil ho i císař Rudolf II. nebo Albrecht z Valdštejna. Ti na hradě nesídlili a pomalu chátral. Již roku 1545 byl Kokořín uváděn jako pustý a po třicetileté válce ho císař Ferdinand III. zařadil mezi tvz. prokleté hrady. Nesměl se udržovat a opravovat, aby nepředstavoval potenciální nebezpečí pro císařskou moc.
"Hrad zůstal prázdný a obsadili ho loupežníci. Známá jsou jména Petrovský nebo Klempera. Po něm se jmenují jeskyně v okolí. Dokonce se našlo ve sklepení 20 koster a je domněnka, že to jsou právě ti loupežníci, kteří v okolí dělali neplechu, byli pochytáni a zazděni ve sklepě."
Právě k loupežníkům na Kokoříně se váže řada pověstí. Jednou se prý loupežník Petrovský vydal přepadnout mlýn a na hrad vylákal mlynářovu dceru Lidušku. Stařena, která dělala loupežníkům hospodyni ji však pustila domů a do zástěry jí dala trochu hrachu, který cestou, není jisté jestli schválně nebo omylem, trousila. Mlynář s ozbrojenci pak našli tajnou cestu do hradu a loupežníky zabili.
Nicméně pověstmi opředená ruina lákala k toulkám a to i Karla Hynka Máchu. Říká se, že ho tento kraj inspiroval k napsání románu Cikáni i slavné básni Máj. Dochovaly se i dvě Máchovy kresby Kokořína. Hrad uprostřed hlubokých lesů však dále pustl, dokud ho nekoupila rodina současných majitelů.
"V roce 1895 koupil panství pan Václav Špaček s manželkou Růženou. Koupili zámek, pozemky s lesy a zříceninu hradu, kde stála jenom věž. Jinak to byly kamenné ruiny."
"Skoupil veškerou pozůstalost po malíři Brožíkovi ve Francii, všechny obrazy převezl do Čech a většinu daroval Praze. Nechal si jenom jedno velké plátno 4 krát 7 metrů, na kterém byl Jan Hus v Kostnici před koncilem a právě kvůli tomuto velkému plátnu v podstatě postavil druhý palác."
Špačkům se hrad po vleklých sporech v roce 2006 opět vrátil a dnes o něj pečuje vnuk Jarmil Špaček. Dřív pracoval na šachtě, nyní se stará o památku i provoz sídla.
"Abych pravdu řekl, tak moc velký vztah k historii nemám, spíše mám vztah k takovému dědictví předků a chtěl bych zachovat rodinné tradice."
"Nyní jsme ve starém paláci v erbovní síni. Erbovní proto, že po stěnách máte fresky s erby všech majitelů panství. Hned vlevo nad námi erb pana Hynka Berky z Dubé, který hrad vybudoval. Jsou to zkřížené ostrve. Ostrve, to jsou osekané dubové větve, které se používaly místo žebříku ke slézání hradeb, když dobývali hrady. Naproti je erb rodiny Špačků. Mají v erbu půl koně, půl lva, hrad a mluvící pásku."
Na ní stojí latinský nápis, který v překladu znamená "Konec korunuje dílo". Z vrcholu věže, která je původní a měří 38 metrů je krásně vidět celé Kokořínsko i vesnička Hradsko, což je bývalé slovanské hradiště z 8. století. Historikové se dokonce domnívají, že jde o bývalý Kamburg, tedy místo, které obléhal Karel Veliký.
