Kokořín - kopie hradu, který obývali loupežníci

Foto: CzechTourism

Hrdý hrad Kokořín stojí na pískovcové skále. I když vypadá jako by se od 14. století nezměnil, opak je pravdou. Obýván byl pouze 200 let, nakonec z něho zbyla věž a zbytek jen ruiny. Hrad zachránila rodina Špačků, která hrad podle původní předlohy začátkem 20. století znovu vystavěla.

Kokořín stojí kousek od Mělníka a jeho stavitelem byl ve 14. století zřejmě pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, jeden z nejmocnějších pánů v Čechách.

Foto: CzechTourism
"Byl obýván asi 200 let. První písemný záznam o hradu máme z roku 1427, kdy ho vlastnil Aleš Škopek z Dubé a o sto let později už víme, že majitelé začali budovat gotickou tvrz v obci Kokořín. Později byla přestavěna v 18. století na barokní zámek,"

uvedla pro Český rozhlas kastelánka Jindřiška Gabrielová. Hrad potom střídal majitele jak na běžícím pásu. Čas od času patřil i významným šlechticům - vlastnil ho i císař Rudolf II. nebo Albrecht z Valdštejna. Ti na hradě nesídlili a pomalu chátral. Již roku 1545 byl Kokořín uváděn jako pustý a po třicetileté válce ho císař Ferdinand III. zařadil mezi tvz. prokleté hrady. Nesměl se udržovat a opravovat, aby nepředstavoval potenciální nebezpečí pro císařskou moc.

"Hrad zůstal prázdný a obsadili ho loupežníci. Známá jsou jména Petrovský nebo Klempera. Po něm se jmenují jeskyně v okolí. Dokonce se našlo ve sklepení 20 koster a je domněnka, že to jsou právě ti loupežníci, kteří v okolí dělali neplechu, byli pochytáni a zazděni ve sklepě."

Právě k loupežníkům na Kokoříně se váže řada pověstí. Jednou se prý loupežník Petrovský vydal přepadnout mlýn a na hrad vylákal mlynářovu dceru Lidušku. Stařena, která dělala loupežníkům hospodyni ji však pustila domů a do zástěry jí dala trochu hrachu, který cestou, není jisté jestli schválně nebo omylem, trousila. Mlynář s ozbrojenci pak našli tajnou cestu do hradu a loupežníky zabili.

Stejná pověst podle Jiřího Musila už tak šťastně pro mlynáře nekončí. Loupeživý Petrovský mlynáře zabil a na hrad unesl jeho ženu a dceru. Té se pod záminkou podařilo uprchnout a přivést pomoc až z Mělníka. Pro její matku už bylo pozdě. Ze vzteku pak, aby pomstila smrt svých rodičů, uřízla vůdci loupežníků hlavu nožem. Dodnes prý se o půlnoci na hradě objeví panna a začne stírat krvavou skvrnu ze zdi, aby se tu další noc znovu objevila. Kastelánka Jindřiška Gabrielová však zatím průhledné postavy na hradě neviděla, ani tajemné zvuky v noci neslyšela.

Nicméně pověstmi opředená ruina lákala k toulkám a to i Karla Hynka Máchu. Říká se, že ho tento kraj inspiroval k napsání románu Cikáni i slavné básni Máj. Dochovaly se i dvě Máchovy kresby Kokořína. Hrad uprostřed hlubokých lesů však dále pustl, dokud ho nekoupila rodina současných majitelů.

"V roce 1895 koupil panství pan Václav Špaček s manželkou Růženou. Koupili zámek, pozemky s lesy a zříceninu hradu, kde stála jenom věž. Jinak to byly kamenné ruiny."

Rodina Václava Špačka, který byl baronem ze Starburgu, tedy ze Špačkova hradu, zbohatla na povoznictví. Koňskými dostihy a pronajímáním poštovních koní přišli Špačkovi ke jmění, které jim dovolilo splnit si své sny. Kromě rozsáhlé přestavby hradu Kokořína nechal Václav Špaček postavit ve vsi školu. Projevil se také jako osvícený mecenáš.

"Skoupil veškerou pozůstalost po malíři Brožíkovi ve Francii, všechny obrazy převezl do Čech a většinu daroval Praze. Nechal si jenom jedno velké plátno 4 krát 7 metrů, na kterém byl Jan Hus v Kostnici před koncilem a právě kvůli tomuto velkému plátnu v podstatě postavil druhý palác."

Kokořín, foto: Jitka Měřínská / Český rozhlas
Špačkovi začali s rekonstrukcí v roce 1911 a dokončili ji o sedm let později. Stavba hradu byla provedena podle plánů architekta Eduarda Sochora. Když Václav Špaček zemřel, jeho syn Jan pozměnil plány a nechal z hradu udělat rodinný památník. V loveckém předpokoji starého paláce vymaloval Julius Fischer několik secesních nástěnných maleb, na kterých spatříte Jana Špačka jako sv. Huberta - patrona lovu, jeho manželku Jarmilu, oba syny a dceru. Na nároží nového paláce je paní Jarmila vytesána ještě jednou do kamene Myslbekovým žákem Josefem Kalvodou.

Špačkům se hrad po vleklých sporech v roce 2006 opět vrátil a dnes o něj pečuje vnuk Jarmil Špaček. Dřív pracoval na šachtě, nyní se stará o památku i provoz sídla.

"Abych pravdu řekl, tak moc velký vztah k historii nemám, spíše mám vztah k takovému dědictví předků a chtěl bych zachovat rodinné tradice."

Kokořín, foto: Jan Sovka / Creative Commons 3.0 Unported
Dnes je z hradu národní kulturní památka. V pokojích je ukázka středověkého bydlení. V dámském pokoji zajímavá kolébka ze 16. století či ručně vyšívaný paraván. Vstupme tedy do zámku:

"Nyní jsme ve starém paláci v erbovní síni. Erbovní proto, že po stěnách máte fresky s erby všech majitelů panství. Hned vlevo nad námi erb pana Hynka Berky z Dubé, který hrad vybudoval. Jsou to zkřížené ostrve. Ostrve, to jsou osekané dubové větve, které se používaly místo žebříku ke slézání hradeb, když dobývali hrady. Naproti je erb rodiny Špačků. Mají v erbu půl koně, půl lva, hrad a mluvící pásku."

Na ní stojí latinský nápis, který v překladu znamená "Konec korunuje dílo". Z vrcholu věže, která je původní a měří 38 metrů je krásně vidět celé Kokořínsko i vesnička Hradsko, což je bývalé slovanské hradiště z 8. století. Historikové se dokonce domnívají, že jde o bývalý Kamburg, tedy místo, které obléhal Karel Veliký.

10
50.430690800000
14.567490600000
default
50.430690800000
14.567490600000