Komunikace
V dalším pokračování seriálu o zajímavostech češtiny si budeme povídat o komunikaci. A nejen o mluvnickém významu tohoto slova. Více už Věra Schmiedtová.
Jazyk má různé funkce: informační, expresivní, direktivní, estetickou. Poslední je funkce, která se zdá zcela nepotřebná, protože si neklade za cíl ani sdělovat informace, ani emoce, ani postoje vyvolávat, ani jazyk používat tvořivě. Je to funkce fatická. Používá se při ní informační kanál, tedy jazyk, ale neklade si žádný z výše uvedených cílů. Zdánlivě je to vyprázdněná funkce.
A přesto tolik potřebná!
Proč o ní mluvím v tomhle příspěvku?
Protože si myslím, že v Čechách je tato funkce v krizi.
Jsou to ty situace, kdy s někým mluvíte jen tak o "ničem". Když potkáte sousedku a řeknete: "to je mlha, co?; když společně s někým jedete výtahem a řeknete: "nějak chramostí, aby se
neporouchal!"; když s někým jedete v kupé ve vlaku a řeknete: "dneska jede nějak málo lidí". Jsou to ty malé rozhovory, kterými chceme někomu vyjít vstříc a začneme mluvit o ničem. Kdy se chceme vzájemně slovem pohladit.
V Čechách se přihodilo něco, kdy si ten, kdo se takhle nezávazně dává do hovoru, zadává a vlastně se dostává do područí toho, s kým hovor začíná. Stejně tak ve fatické funkci funguje úsměv. V Čechách se nezávazně neusmíváme, nezadáváme si.
Kulturu úsměvů si vždycky uvědomím při cestách do západních zemí. Tam funguje. Po návratu domů se mi po ní začne stýskat.
Prodavačky v mé samoobsluze se zbytečně neusmívají, ale už ušly kus cesty, teď alespoň pozdraví. Mě, jako stálou zákaznici.
Jak se to stalo? Nevím. Moji rodiče fatickou funkci ovládali velice dobře. Byli z venkova a tam ještě přežívá. Rodiče se dostávali do směšných situací, kdy v odcizené Praze tatínek v metru řekl vedle sedícímu Indovi, zachumlanému v zimáku a v šále: "To je zima, co?" Ind byl v rozpacích, ale můj tatínek to nepostřehl. Pro něj to byl běžný fatický rozhovor. A stejně tak řekl taxikáři: "Ale máš to auto v pořádku, to ti chválím." Taxikář koukal jako blázen.
Vás, milí posluchači, nemusím fatickou funkci učit. Jen vám podávám zprávu, že česká společnost je pořád poněkud nemocná, protože vyprázdnila fatickou funkci, jeden ze základů komunikace. Na slyšenou příště.
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz
