Kosovo, KFOR a Martin Dvořák
Před několika dny došlo k pravidelnému půlročnímu střídání české vojenské jednotky působící v misi KFOR na území Kosova. Ale nejen vojáci a policisté pomáhají v této oblasti udržovat pořádek. Češi se uplatňují rovněž ve vysokých funkcích civilní správy provincie, kterou má na starosti OSN. Například starostou Gnjilane, největšího města amerického vojenského sektoru je Ivo Šanc, bývalý starosta Kutné Hory. Zástupcem šéfa regionální civilní správy ve stejném městě je bývalý poslanec Marcel Čintalán. Tento týden se po dvou měsících do Kosova vrací Martin Dvořák. Od října 1999 až do prvních demokratických komunálních voleb loni na podzim vykonával funkci starosty ve městě Istog, mimochodem rodišti albánského předáka Rugovy. Před příjezdem do Kosova byl Martin Dvořák osm let primátorem Hradce Králové. Cesta z východočeské metropole do vysoké správní funkce v Kosovu prý byla docela jednoduchá. V létě 1999 už byl Martin Dvořák bez primátorského angažmá. OSN tehdy hledala lidi se zkušenostmi z komunální politiky a samosprávy pro administrativní misi. Problémy Balkánu ho zajímaly už dlouhou dobu. Ta výzva, jak říká, přišla ve správnou chvíli na správnou adresu. Pak už bylo jen otázkou času, kdy to byrokracie v New Yorku přežvýkala a probudil se v Prištině, tedy v hlavním městě Kosova. Martin Dvořák si myslí, že při výběru kandidátů v New Yorku se bral ohled nejen na zkušenosti z komunální práce a dobrou znalost angličtiny. Po komunálních volbách v Kosovu mění civilní správa OSN výrazně svou strukturu. V provincii jsou už řádně zvolení místní starostové s plným mandátem, jsou tam městské rady. To vše dosud suplovali dosazení mezinárodní správci. Martina Dvořáka tedy čeká nové pověření. Bude mít na starosti dohled nad místní samosprávou v celém západním Kosovu. Přiznává, že v tuto chvíli cítí jakousi vnitřní nejistotu. Jako starosta přece jen věděl, co se od něj očekává. Byla tam řada styčných ploch s tím, co dělal před tím v Hradci Králové, řešení problémů s lidmi přímo na místě. Martin Dvořák přijel do Kosova čtyři měsíce po skončení bombardování. V celé provincii panoval naprostý chaos. Neplatily zákony, nefungovaly žádné služby, zásobování, z oblasti už uprchla většina srbského obyvatelstva. V provincii si v podstatě dělali, co chtěli ozbrojenci z tzv. Kosovské osvobozenecké armády. Před zraky veřejnosti se do sebe loni pustili dva staří přátelé - prezident Václav Havel a bývalý československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier, který dnes pracuje jako zvláštní pověřenec OSN pro bývalou Jugoslávii. Příčinou jejich vzájemného osočení byly rozdílné názory na situaci v Kosovu. Podle Dienstbiera je mise mezinárodního společenství neúspěšná. Dvě třetiny Srbského obyvatelstva už Albánci z Kosova vyhnaly a vyhánějí i další nealbánské skupiny, například Chorvaty, Romy, Černohorce, Řeky a Makedonce. Nikdo si nedovede představit, co bude dál, nikdo nemá koncepci. Tato kritika vyvolala rovněž velmi ostrou reakci hlavního představitele civilní správy v Kosovu Francouze Bernarda Couchnera, který dokonce Dienstbierovi vzkázal, aby držel hubu. Jak prožíval Martin Dvořák tento spor? Martin Dvořák využil dva měsíce dovolené v Česku k tomu, aby mnohé své zážitky z dosavadního působení v Kosovu vtělil do knihy Kosovo na vlastní kůži. Ta prošla za účasti asi stovky pozvaných hostů slavnostním křtem minulý čtvrtek v reprezentačních místnostech pražské radnice. Věnování ke knize napsal prezident Václav Havel. Ten se kvůli nemoci nemohl na křest dostavit. Vedoucí prezidentské kanceláře Ivo Mathé ale jeho motivy, které ho vedly k napsání věnování, zná. Václav Havel ve svém věnování mimo jiné uvádí, že kniha se osobitým pohledem dotýká každého z nás. Jejím poselstvím není beznaděj, ale víra v to, že po tolika tragédiích, které Kosovo zažilo, je ještě možné vrátit lidem vůli k životu a naději na budoucnost. A k tomu podle prezidenta přispěl svou neokázalou civilní a drobnou prací i autor knihy Martin Dvořák.
