Kouzla s preferencemi

Už za necelé čtyři týdny budeme stát u volebních uren. Existuje řada rozhodovacích strategií, koho volit a koho odvrhnout. Jedna z nich je bezesporu založena na kalkulu, aby odevzdaný hlas nepropadl. A pro takto uvažující voliče slouží jako orientační pomůcka průzkumy preferencí. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, nad těmito průzkumy se vznášejí některé otazníky.

Kouzla s preferencemi

Všechny průzkumy se shodují na tom, že stejně jako před čtyřmi roky i letos se rozhodne o vítězi voleb mezi Klausovou ODS a Špidlovými sociálními demokraty. Z boje o titul se podle průzkumů už zcela vyřadila koalice liberálně pravicových unionů a křesťanských demokratů. Na někdejšího horkého favorita voleb tak zřejmě čeká jen ostrý souboj s komunisty o třetí místo v pořadí Neparlamentním stranám prognózy už tradičně nedávají téměř žádné šance, z této části politického spektra prý nelze očekávat žádné překvapení. Maximálně by několik těchto stran mohlo překročit jedenapůlprocentní hranici, což by jim zaručovalo získání státního finančního příspěvku.

Zatím to vypadá tak, že na určité finanční zajištění pro další čtyři roky by se mohla těšit strana Zelených, Sládkovi Republikáni a Strana za životní jistoty, tedy někdejší Strana důchodců. Každá strana ať velká či malá je samozřejmě vždy přesvědčena o tom, že počet jejích sympatizantů je větší než ukazují průzkumy agentur. Míra nedůvěry k průzkumům, deklarovaná na veřejnosti, je pak přímo úměrná jejich výsledkům. Výhrady některých politiků vůči průzkumům působí většinou komicky. Někdy ovšem mohou průzkumy skutečně vyvolat jisté rozpaky.

Některé agentury, respektive jejich šéfové se v tomto volebním období otevřeně přihlásili k určitým politickým skupinám, a tak si veřejnost mohla také položit otázku, zda se tyto agentury nestávají dalším hráčem v politické hře. Všechny agentury sice nějaké záměrné poškozování či zvýhodňování politických subjektů popírají, nicméně není žádným tajemstvím, že třeba chybné nakládání s daty vynášelo dlouho v tomto volebním období bývalou čtyřkoalici na vrchol žebříčku volebních preferencí. A pokud by se čtyřkoalice nerozpadla, možná by tato svým způsobem manipulace s preferencemi trvala dodnes.

Mnohá média navíc nad těmito preferencemi vyjadřovala neskrývané uspokojení, čímž ještě zvyšovala jejich celkový efekt. Mimochodem tatáž média pak po rozpadu seskupení začátkem letošního roku jako by potvrzovala známou pravdu o zhrzené lásce, která se mění ve vášnivou nenávist. A tak se na zbývající dvě strany někdejší čtyřkoalice lily kýble špíny. Ale zpět k průzkumům. Rozpaky ale může budit i fakt, že agentury se v poslední době rozcházejí v hodnocení, která ze dvou stran bude ta vítězná, a to někdy dost podstatně. Představitelé agentur přitom tvrdí, že postupují při výběru vzorku respondentů naprosto stejným způsobem. Zároveň ale přiznávají, že pro trvající rozdíly nenacházejí logické vysvětlení. Možná je to způsobeno tím, že u váhajících voličů kladou agentury ještě doplňující otázky. Jenže s tím je v Česku potíž. Už léta upozorňují odborníci, že k postojům velké části české veřejnosti patří jejich vnitřní rozpornost.

Největší část českého voličstva má tendenci deklarovat se jako středově až pravostředově orientovaná, na druhé straně však vyznává hodnoty, které jsou v evropském kontextu považovány za levicové. Jedna agentura tedy může z doplňujících otázek vyvodit, že občan je nakloněn ODS, další agentura ho zařadí k sympatizantům sociální demokracie. Slabinou preferencí je, že stojí na tom, co o sobě lidé vypovídají. Existuje také podezření, že někteří lidé z různých důvodů zatajují před pracovníky agentury své skutečné voličské sympatie. To se prý týká hlavně potenciálních voličů komunistů, ale i těch, co chtějí dát hlas sociálním demokratům. Odborníci rovněž zoufale sténají nad tím, že preference v Česku jsou mělké. Češi prý mají značnou tendenci své preference měnit i několikrát za měsíc a nakonec hlasují zcela iracionálně. K dispozici je ovšem jedno vodítko. Zatím se ještě nikdy nestalo, že by volby vyhrál někdo jiný než ukazovaly preference. A také se nestalo, že by se do parlamentu nedostala strana, jejíž preference signalizovaly, že se tam dostane.