Krajané stále přispívají na povodňové sbírky
I poslední víkend před vánočními svátky na Vás teď čeká pravidelná krajanská rubrika. A protože konec roku bývá dobou bilancování, chtěli bychom se i v této předvánoční atmosféře vrátit k události, která nám bude letošní rok připomínat ještě hodně dlouho - k srpnovým ničivým povodním. Ty vyvolaly mezi našimi krajany obrovskou vlnu solidarity, na sbírková konta všude po světě ještě i v těchto dnech přicházejí finanční příspěvky od jednotlivců i celých krajanských spolků - a právě o tom budeme mluvit v dnešní rubrice.
O povodňových sbírkách mezi krajany se dozvídáme ze všech stran. Píše se o nich v krajanských časopisech a novinách, čteme o nich ve Vašich dopisech. Dokonce z Austrálie nám naše spolupracovnice Ika Detrich z rozhlasové stanice SBS v Sydney zaslala informace o sbírce mezi tamními Čechy. Těch podle odhadů žije v Austrálii a Oceánii zhruba 15 tisíc, po Spojených státech, Slovensku, Kanadě a Chorvatsku je to pátá nejpočetnější česká krajanská komunita na světě. Sdružují se v téměř dvou desítkách krajanských spolků. Podle generálního konzula Jaroslava Dolečka byla letošní povodňová sbírka velmi úspěšná, celkem se vybralo téměř 60 tisíc australských dolarů.
"My jsme s takovou částkou nepočítali, protože krajané v Austrálii byli štědří už v roce 1997 na moravské povodně. Nicméně ukázali opět neuvěřitelnou solidaritu a štědrost a ty peníze, které se sešly nejenom na našem kontě, ale které posílali přímo do České republiky, jsou myslím obrovský úspěch. Tím ukázali svůj vztah k naší zemi a k postiženým povodněmi."
Většina vybraných peněz se soustředila přímo na kontě, které pro tento účel otevřel konzulát. Zde se vybralo asi 40 tisíc dolarů.
"Tyto prostředky se sešly v podstatě z klubů, ale i od jednotlivců. Asi dvě stě jednotlivců složilo na náš účet prostředky zhruba ve výši 17 tisíc australských dolarů."
- upřesnil konzul Doleček. Dalších asi 15 tisíc dolarů vybraly mezi sebou krajanské kluby. Ty se v Austrálii orientují především na sportovní činnost, společenské akce, vydávají ale i řadu spolkových časopisů. Dodnes, deset let po rozdělení Československa, se v nich stýkají Češi i Slováci. Některé kluby využily svých kontaktů do České republiky a vybrané peníze adresovaly přímo postiženým:
"Tyto kluby se rozhodly poslat prostředky například na vysoušeče nebo na Metly, to je ta postižená obec, nebo Státnímu památkovému ústavu v Českých Budějovicích, na zámeček Kratochvíle nebo přímo na vesnici Blatná. Takže tyto prostředky šly mimo nás, ale myslím, že i ta jejich výše je opět velice hezká."
"Ta přání byla taková rámcová. Jako například na obnovu kulturních památek, nebo Sokol si přál, aby nějaké prostředky šly na SOS konto přímo postiženým. My ve spolupráci s nadací Člověk v tísni, se kterou komunikujeme, a na základě jejich doporučení jsme tyto prostředky rozdělili na obnovu poničeného zámku Liběchov, což je národní kulturní památka, kde má svoje sbírky Národní muzeum, další část na obnovu zničených archiválií Městské knihovny v Praze a ta poslední část šla přímo na SOS konto na pomoc postiženým."
O povodňové sbírce mezi našimi kanadskými krajany jsem nedávno měla možnost hovořit s jedním z nich přímo v Praze. V redakci nás během svého pražského pobytu navštívil pan Miloš Šuchma, odborník na informační technologie, který do Kanady odešel už v roce 1968. Nejprve jsme si ale povídali o tom, jak vlastně Češi do Kanady přicházeli a jak zde dnes žijí:
"My se domníváme, že podle statistik je jich asi sedmdesát tisíc, z čehož ta hlavní střediska jsou především Toronto, Vancouver, kdysi to byl Montreal, ovšem ten má klesající tendenci, možná ještě Ottawa a Winnipeg. Je asi dvanáct měst, kde se soustřeďují, ale jsou taky na venkově."
V kterých vlnách tam především přicházeli?
"První přicházeli ještě za c.k. Rakouska. Tam dokonce vznikl ve Winnipegu i první spolek, to byla tzv. Česko - slovanská podpůrná jednota. To byli lidé, kteří přišli v podstatě za chlebem a postupně se vypracovávali. Byli to většinou farmáři a vlastně ten spolek založili kvůli tomu, aby se vzájemně podporovali, když někdo byl nemocný nebo když zemřel. To byly první počátky. Potom pochopitelně v době hospodářské krize přicházeli Češi a Slováci za první republiky. A ta první velká vlna byla před nástupem fašismu. To byli Češi a Slováci, kteří přišli bojovat, anebo to byli lidi, kteří před fašismem museli utéct, zejména čeští a slovenští Židé, anebo lidi, kteří to považovali za velké nebezpečí a chtěli nějakým způsobem pomoct. A z téhle vlny bylo také založeno myslím v roce 1939, po Mnichovu, Československé sdružení v Kanadě. V té době se jmenovalo Národní sdružení a slučovalo Čechy a Slováky, kteří přispívali na válečný fond. Tam se vybralo asi pět milionů dolarů, což byly v té době obrovské peníze. Tam byla i vojenská mise, která rekrutovala Čechy a Slováky do zahraniční armády, a například se neví, že v Edmontonu bylo letecké výcvikové středisko pro české a slovenské piloty, kteří lítali ve spojeneckých armádách. To byla obrovská pomoc. V té době tohle sdružení, kde jsem teď místopředsedou, mělo 92 odboček po celé Kanadě. Pochopitelně ta druhá velká vlna byla po roce 1948, kdy to byli hlavně političtí uprchlíci, a poslední generace byla z roku 1968, kdy přišli lidi, kteří viděli určitou existenční beznaděj, která by je čekala. Já jsem třeba byl v hlavním výboru KANu v roce 1968, byl jsem na nějakém seznamu pravicových elementů, a to včetně řady komunistů, jako byl Pelikán a Mlynář. Potom od roku 1968 do roku 1989 se emigrace trousily. A teď se dá říci, že té nové emigrace není tolik, nicméně pořád je a je to odborná emigrace."
Sdružují se tam dodnes krajané v nějakých krajanských spolcích, nebo už je to také otázka minulosti?
"Tam se sdružují především takoví nezmaři, kteří mají nutkání, aby tahle aktivita nezanikla, protože pokud by skutečně nikdo nic nedělal, tak se to úplně vyzmizíkuje. Právě proto je tam stále například České a slovenské sdružení v Kanadě, to je ta hlavní organizace, která má i politický náboj, a je tam zahraniční Sokol, který vždycky byl velice silný. Vedle cvičení a vedle gymnastiky byl myslím politicky naprosto na správné straně, Sokol vždycky byl takový výraz vlastenectví. A pak jsou tam třeba organizace legionářů, kteří bojovali ve válce, nebo je tam Masarykův Memorial Institute, který má řadu zajímavých aktivit včetně toho, že vlastní tzv. Masaryk Town, což je takové středisko pro Čechy a Slováky, kteří se tam občas sdružují na kulturní akce. Mají tam možnost určité rekreace, protože jsou tam chaty pro děti, je tam restaurace a konají se tam oslavy při 28. říjnu, narozenin Masaryka a tak dále."
A nyní ke sbírce mezi krajany. Není dosud uzavřena a velkou měrou k ní přispěl i známý průmyslník a mecenáš českého původu pan Karel Velan. Více se už dozvíte od Miloše Šuchmy:
"Ráda bych Vám jménem komise pro krajany Senátu Parlamentu České republiky popřála vánoce plné radosti a úspěšný nový rok 2003. Tady v Praze bychom si přáli, abyste Vaše sváteční vánoční dny prožili příjemně a s pěknou vzpomínkou na Českou republiku. Atmosféra vánoc, jejich tradice, nás vrací do dětství, k historii našich kořenů. Přesto, že jste daleko od nás, v myšlenkách a přáních společné vlasti si zůstáváme velmi blízcí. Přeji Vám hodně spokojenosti a zdraví."
