Krnovské píšťaly hrají ve světě

Varhany patří mezi nejsložitější a někdy i největší hudební nástroje. Jejich výroba nepatří k nejjednodušším a těch opravdu znamenitých výrobců varhan není na světě mnoho.

V Česku však o zdatné varhanáře nouze není. Snad nejznámější je firma Rieger-Kloss Varhany v Krnově, v severovýchodní části země, v podhůří Nízkého Jeseníku, která má svá zastoupení v mnoha zemích a její výrobky najdete v chrámech a koncertních síních po celém světě. Když jsem se tam vypravil, zrovna expedovali varhany pro čínského klienta. Nový nástroj se v tu chvíli sice nerodil, ale vedoucí výroby Miroslav Koňár si čas našel, aby mi pověděl, co svým klientům nabízejí:

"Stavíme klasické píšťalové varhany pro různé odběratele. Mohou to být varhany určené pro liturgii, pro kostely, pro koncertní síně, prostě podle zadání."

Čím to vlastně začíná. Jede se někdo podívat na prostor, v němž ty varhany mají stát, anebo vy uděláte nějaký náčrt, nějaký návrh, a teprve pak s tím návrhem jedete za zákazníkem?

"Obyčejně to začíná poptávkou. Zákazník projeví zájem o nástroj, z toho pak vyplývají různá jednání, při nichž zjistíme, v jakém prostoru ten nástroj má být, jak má být veliký, co si ten zákazník představuje. Pak přijde návrh od nás, včetně designu nástroje, který by měl korespondovat s prostorem, v němž je postavený, tak dispozici nástroje, což je vlastně zvukový rozsah toho nástroje. To se určuje zase podle daného prostoru a podle toho, co si zákazník představuje, že bude na tom nástroji hrát."

Probíhá to tak, že vám pošle fotografie nebo filmový materiál, anebo se jede na místo podívat konkrétně, jak to vypadá?

"Většinou to probíhá tak, že dostaneme nějakou dokumentaci," říká vedoucí výroby Miroslav Koňár, a Zdeněk Kočenda z dřevovýroby, rozpočtář a cenový kalkulant, k tomu dodává:

"Samozřejmě pokud se jedná o zakázku, která je v dosahu nebo je celkem blízko, nemusíme někam letět daleko, tak jezdíme přímo na místo, kde zjišťujeme prostor, ve kterém budou varhany umístěny, a všechny ty náležitosti. Měříme akustiku, zjišťujeme i architektonické řešení a podobně. Pochopitelně problém je potom u vzdálenějších nástrojů, které jsou třeba v zámoří, ve Spojených státech, v Číně a tak dále, kde spíše dostáváme podklady, výkresy, výkresovou dokumentaci, fotografie atd., a na základě toho se snažíme potom zpracovat co nejlépe návrh nových varhan. Samozřejmě i v těchto případech, pokud zakázka už je aktuální, je o to vážný zájem, tak jedeme potom na místo zjistit všechny podrobnosti. Hlavní a důležité je potom jednání se zákazníkem o jeho představě, o tom budoucím nástroji, co by měl obnášet, jak by měl vypadat, zvuková charakteristika a tak dále."

Jste schopni přizpůsobit celkový vzhled nástroje estetice konkrétní země, konkrétní části světa?

"Máme svého externího architekta, který pro nás pracuje, dělá návrhy veškerých varhan, které stavíme, takže on samozřejmě vychází z architektonického řešení daného sálu a pochopitelně tam promítá i některé prvky té oblasti, v níž budou varhany stát. I to je možné."

Máme návrh, máme dohodnuto, jak to bude konkrétně vypadat. Co se děje dál?

"Pokud je kontrakt podepsaný, zpracuje se výkresová dokumentace, a na jejím základě se pouští varhany, nástroj do výroby," říká Miroslav Koňár.

Ale stejně jako se dům nestaví od střechy, i vy musíte něčím začít.

"Začínáme důležitou věcí - vzdušnicemi, které jsou rozhodující pro chod celého nástroje a pro jeho stavbu. Představují hodně práce, proto se většinou musí zahájit jejich výrobu jako první. Pak se vyrábí skříň hracího stolu."

Kdybyste měl říct laicky pro člověka, který v životě neviděl varhany vevnitř, co to ty vzdušnice jsou?

"Je to takové technické zařízení, které přivedený vzduch rozvádí do určitých píšťal, do určitých rejstříků tak, jak to konstruktér naplánoval. Podle druhu varhan, zda jsou elektrické nebo mechanické, jsou tam ventily, které otvírají ve vzdušnicích přívod vzduchu do jednotlivých píšťal. Na vzdušnicích jsou pak tzv. štoky, a na těch štocích stojí píšťaly. Na vzdušnicích je dost práce, protože je to poměrně složité technické řešení. Většinou to trvá déle než výrobě některých drobnějších dílů, jako jsou třeba základové rámy, stavba, což je soustava spojek a nosníků, na které se pak celý nástroj balí."

Musí se člověk, který dělá konkrétní danou věc, držet výhradně návrhu, nebo může nějak zapojit i vlastní fantazii? - obracím se na pana Kočendu.

"Při výrobě varhan se drží striktně výkresové dokumentace, nabídky a tak dále. Vlastní invenci do toho potom dává intonér, který musí přizpůsobit jednotlivé rejstříky požadavku. Intonér pracuje na jednotlivých rejstříkách po jejich zhotovení, takže průběžně při výrobě varhan. Ty rejstříky se průběžně vyrábí, dostává se to k intonérovi, který provádí určité pracovní operace, aby tomu vtiskl charakter daného rejstříku."

Vracíme se ke vzdušnicím a vedoucímu výroby Miroslavu Koňárovi. Máme vzdušnice, a co dál?

"Pokud máme vzdušnice hotové, mezi tím probíhají práce na ostatních pracovištích, jako je stavba, položíme je na ní a máme první bod varhan, první patro. Na tom můžeme dokola stavět skříň varhan, a pokud máme píšťaly, můžeme je začít pomalu usazovat. Celý prostor varhan je v podstatě vyplněn píšťalami. Je jich tolik, kolik dovoluje prostor varhan, většinou od předu až do zadní strany nástroje. Jsou dřevěné píšťaly, kovové píšťaly, které dělíme na labiální a jazykové. Některé rejstříky jsou větší, ty jsou většinou vzadu, a postupně je ta stavba postavena tak, aby ladič, i když je už nástroj postavený, mohl na určitý rejstřík dosáhnout a přiladit ho."

Takže nic takového, jako když si Jiří Stivín z novodurové trubky udělá píšťalku?

"No, pan inženýr Plánský, což je náš umělecký poradce, tvrdí, že píšťalku lze udělat i z betonu, z plechovek a tak dále, z čímž sám experimentuje, ale do nástrojů, které my stavíme, jsou píšťaly s cínovo-olověné slitiny, kde je předem určený poměr cínu a olova. Ta se pak hobluje a z toho se vyrábějí píšťaly. Anebo jsou z kvalitního dřeva, ze smrkového, dubového či borového."

Když je v píšťalách olovo, musí být poměrně těžké, ne?

"Ano, ale příměs olova není tak velká jak část cínu. Například na prospektové píšťaly, to jsou ty, které jsou před skříní v prospektové části, se používá poměr zhruba 70-75 procent cínu a zbytek olova a stopových prvků mědi."

Dostali jsme se až k píšťalám, a co dál? - ptám se pro změnu Zdeňka Kočendy:

"Pokud jsou připraveny všechny varhanní díly vyrobené v závodě, tak se tady ty varhany postaví, kompletně celý nástroj. Postaví se v montážním sále, provede se tzv. sálová intonace, nástroj se funkčně odzkouší, předvede se zákazníkovi, provede se tzv. předběžné předávací dílčí řízení. Zákazník si nástroj prohlédne, sepíše se stručný protokol a na základě toho se potom varhany demontují a expedují na místo určení."

Takže nejdříve je složíte, zahrajete, rozložíte, odvezete, složíte a jedete domů. Pak je hotovo.

"Jednoduše by se to takto dalo říct. Ale samozřejmě je to spousta mravenčí práce a přesné práce. U některých významných nástrojů, pokud na to ještě máme čas, se pořádají například i koncerty pro veřejnost. Pochopitelně záleží na tom, zda varhany jdou do zámoří nebo jsou umístěny někde blízko. Od toho se pak odvíjí doba přepravy a následná doba montáže, intonace a ladění."

Kdo ve firmě Rieger-Kloss Varhany provádí ladění píšťal?

"Ladí nám je naši kmenoví pracovníci, to jsou ti intonéři. Provádějí jak předintonaci tady v závodě, tak sálovou intonaci, i na místě závěrečnou intonaci a ladění, které se už přizpůsobuje danému akustickému prostoru."

Máte na to speciální ladičky, nebo spoléhají na sluch?

"Je to kombinace, používají se i ladičky, ale převážně je to sluch, dobrý sluch."

Dá se nějak jednoduše vysvětlit, jakým způsobem se píšťala ladí?

"Je několik různých způsobů," vysvětluje vedoucí výroby Miroslav Koňár. "Labiální píšťaly se ladí ladičkou, ladí se přesně na tón. Menší píšťalky se řežou přesně na tón, ten tón je daný a už se nezmění. U větších píšťalek je ladička, kde se rolováním určitého svitku cíno-olověného plechu snižuje nebo zvyšuje ten tón. U jazykových píšťal jsou tzv. ladící dráty, které běhají po jazýčku, a posunutím toho drátu se tón upravuje do potřebné výšky."

Tón, to není jenom tón sám o sobě, ale má také svou barvu. Ta se dá také měnit?

"Tomu se říká intonace, a ta se píšťale vdechuje už při její výrobu. Musí už být postavena tzv. menzura píšťal, aby daný rejstřík měl určité zabarvení. Menzura je poměr průměru a délky píšťaly. A pak to samozřejmě je ten intonér, který tomu musí potřebnou barvu zvuku dodat. Je to vpichem do jádra, vyklenutím jádra, a tak dále."

Dá se předem vědět, ještě předtím než se píšťala začne sestavovat, jaké bude mít zabarvení? - obracím se pro změnu na Zdeňka Kočendu:

"Ano, určitě, protože provedení toho rejstříku má svoji charakteristiku, takže píšťaly jsou tvořeny principálovými sbory, což jsou rejstříky principálového charakteru. Jsou tam flétnové sbory, takže rejstříky pak mají charakter flétnového zvuku, jsou tam smýkavé rejstříky, basové, jazykové, a tak dále. Takže každá skupina rejstříků má svoje určité zabarvení a jednotlivé rejstříky v té skupině také. Takže potom to ve varhanách vytváří takový jejich charakteristický zvuk a tu majestátnost."

Říkali jste, že když je nástroj hotov, sestavíte ho a odzkoušíte. Kdo to zkouší? Jsou to mistři varhaníci, nebo to děláte vy? Mimo jiné - hrajete pánové na varhany?

"Já nehraju," říká Miroslav Koňár a Zdeněk Kočenda mu přizvukuje. Pak dodává:

"U varhanářského řemesla není zas až tak důležité, aby ten člověk uměl hrát na varhany, protože jsou některé profese, kde to vůbec nepotřebuje. Ale musí znát základy hudebního názvosloví, poznávat noty, stupnice, protože s tím přichází do styku."

Takže při tom odzkoušení se nestane, že zazní například Bachova Fuga nebo něco podobného?

"To se samozřejmě stane, to zazní, akorát je to s nedokonalou předintonací a s nedokonalým laděním," opáčil Miroslav Koňár. "My si nemůžeme dovolit naladit přesně ten nástroj tady. Přesně jej můžeme naladit až na místě určení, v prostoru, kde bude stát, protože by se snadno mohlo stát, že bychom ladění přetáhli, a pak se to těžce vrací zpátky. Přesné ladění je proto až po montáži na místě, kam ten nástroj patří. Tady ta Fuga zazní, ale v sálovém ladění."

A berete v úvahu i klimatické podmínky v místě určení toho nástroje?

"Klimatické podmínky se určitě berou v potaz, je to jedna z důležitých věcí. I pro varhany jsou předepsané určité výkyvy teploty, které ještě snesou, aniž by hrozilo nějaké velké rozladění. Například ladění se dělá na 440 Hz při 18 stupních Celsia, a pokles teploty by neměl být větší než jeden stupeň za dvě hodiny. Pokud je ten stupeň vetší, hrozí rozladění varhan a musí se znovu naladit. Čili i to je třeba hlídat. Je tedy problém církevních objektů, které většinou nemají stabilní teplotu a může tam docházet k velkým výkyvům léto - zima. U koncertních sálů je to něco jiného, tam se to udržuje o trochu lépe, teplota je tam stabilnější. Musíme ale s tím vším počítat už při projektování varhan, použitých materiálů a tak dále."

Jak už bylo řečeno, při výrobě varhan se mnohdy uplatní jen odborníci na slovo vzatí. A takových mají zatím v Krnově dost. "Může za to" mimo jiné tamní Střední umělecká škola varhanářská. Za její ředitelkou Janou Kypúsovou jsem se zastavil:

"Naše škola byla zřízeny v roce 1992 a na začátku bylo, že bude vychovávat pracovníky pro firmu Rieger-Kloss Varhany v Krnově, ale v současné době naši absolventi pracují nejenom v tomto závodě, ale i u jiných soukromých firem. Někteří z nich mají už založené svoje firmy, a máme i naše absolventy, kteří pracují v zahraničí."

To chcete říct, že firem, které vyrábějí varhany, je tolik?

"Ano, firem vyrábějících varhany je více. Nejznámější je asi firma Rieger-Kloss v Krnově, ale potom je tady několik dalších menších firem, které sice nemají tolik pracovníků, ale nicméně dělají také význačné varhany. Třeba tady v oblastí Krnovska je těch firem asi 5 nebo 6, a v okolí, protože je tady tradice výroby varhan, tak v Opavě, Ostravě je těch firem, které mají jednoho nebo dva pracovníky, více."

Zřejmě nebudu sám, kdo vůbec nemá tušení, jaké obory se u vás asi učí?

"Naše škola má v současné době tři obory. Jeden obor je uměleckořemeslná stavba varhan, kde učíme vyrábět, opravovat, navrhovat varhany, jejich díly a části. Dalším našim oborem je uměleckořemeslná stavba hudebních nástrojů se zaměřením hlavně na strunné nástroje a na kytary, a posledním oborem, který učíme, je design interiérů se zaměřením na konstrukci a tvorbu nábytku. Všechny tyto obory mají, dá se říct, společný základ, a sice práci se dřevem a umělecké zaměření."

Mám z toho usuzovat, že se varhany osazují pouze do dřeva?

"Ne, varhany se pouze do dřeva neosazují, ale většina částí a dílů ve varhanách je ze dřeva. Většinou lidé znají varhany prospekt, to znamená kovové píšťaly, které vidí, ale spousta věcí, které je zapotřebí k tomu, aby ty píšťaly zněly, je právě ze dřeva nebo z jiných materiálů, jako jsou kovové součástky, pokud jsou to varhany pneumatické, tak i umělá hmota, a podobně. Ale můžeme říct, že dobrých takových 44 - 45 procent materiálu varhan je ze dřeva."

Je u vás více teoretické nebo praktické části výuky?

"Dá se říct, že u nás je to v podstatě na stejné úrovni. Ze začátku začínají teorií, ale postupem přechází výuka více do praxe. Naši absolventi musí jako závěrečnou zkoušku udělat praktickou zkoušku z části nějakého dílu svého oboru. Co se týká třeba varhan, musí například udělat nějakou část nebo díl varhan, který musí navrhnout, vyrobit, musí potom o tom sepsat takovou závěrečnou zprávu, a musí ten svůj výrobek a tu svoji zprávu obhájit před maturitní komisí."

Takže váš absolvent je schopen udělat komplet všechno - začít náčrtkem a končit předáním hotového nástroje včetně dokumentace k němu?

"To úplně ne, protože varhany jsou složité zařízení, a v podstatě nemá šanci za čtyři roky se všechno naučit. Ale měl by alespoň o každém díle, o každé části vědět. A protože varhany není dílo vždycky jenom jednoho člověka, skýtá se tady více profesí. Takový vzdělaný varhanář by musel něco umět z elektrotechniky, musel by umět pracovat s kovem, obrábět kov, musí umět pracovat se dřevem, musí umět i nějaké části týkající se hudební nauky, takže pro jednoho člověka je to náročné. Varhany jsou dílo více profesí. Tady záleží na tom člověku, na tom absolventu, k čemu bude mít větší sklon. Jestli třeba k intonaci varhan, to znamená k ladění, nebo třeba k výrobě věcí, které můžeme nazvat taková lepší umělecká truhlařina, anebo třeba k částem, které se zabývají výrobou plechu pro varhanní píšťaly. Takže náš absolvent ví o každém alespoň trochu, a pak záleží na něm, čemu se bude více věnovat. Ale varhany je obor, kde vlastně si člověk nemůže celý život říct, že už všechno umí. Každá zakázka, každé dílo je jedinečné, nenajdete dvoje stejné varhany, vždycky je to jeden kus originální, takže i takto je nutno k tomu přistupovat. Základ se naučíte, a pak už záleží na vás, k čemu budete mít větší sklony."

Musí mít váš frekventant hudební sluch?

"Nemusí mít hudební sluch, může se věnovat třeba řemeslné výrobě. Je dobré, pokud třeba ten hudební sluch má a pokud se chce věnovat ladění a intonaci píšťal, protože tam ten hudební sluch je důležitý. Ale pokud je šikovný řemeslník, hudební sluch nemusí mít, protože se spojí s někým, kdo zase tyto věci ovládá, a spolu potom vytvoří tým."

Máte na škole specializace?

"Nemáme přímo specializace, ale v podstatě tím, že spolupracujeme s různými firmami, které vyrábí varhany, mají naši žáci možnost se dostat k různým specializačním pracem. A potom záleží na nich, jestli se jim bude líbil třeba odbornost výroba kovových píšťal, což je naprostá specializace ve varhanářství, anebo jestli se třeba budou věnovat řezbářství, dělání součástek dřevěných částí varhan, a podobně."

Je velký zájem o studium na vaší škole?

"My jsme malá škola a není naši tendencí, abychom vychovávali spoustu zaměstnanců nebo lidí, kteří by potom marně hledali uplatnění. My nabíráme každý rok 8 až 10 zájemců, a to nám zatím stačí. Velice důležité je, aby ten člověk, který jde hlavně studovat obor varhanářství, měl k němu alespoň trochu nějaký vztah."

Studium je čtyřleté?

"Ano, studium je čtyřleté."

Studují u vás i cizinci?

"Studují u nás i cizinci. Máme absolventy ze Slovenska, měli jsme tady jednoho zájemce z Polska, ale ten měl trochu jazykové problémy, tak si to potom rozmyslel. Podmínkou u nás je,aby ovládal základní češtinu, protože neučíme v cizím jazyce vzhledem k tomu, že nebyl takový požadavek, abychom vyučovali cizince. Ale pokud by to byl cizinec, který ovládá základy češtiny, není problém."

A víte o nějakých absolventech, kteří by pracovali někde v zahraničí a šířili dobré jméno vaší školy?

"Ano, víme, máme třeba Jaroslava Strážovského, který pracuje v Anglii, jeden náš absolvent, Ivan Bok, pracoval ve Švédsku, Tomáš Fafílek pracoval u firmy v Německu a dneska je z něho výborný intonér, jezdí ladit varhany do Ameriky, má tam i svoje koncerty. Což v podstatě za nějakých 18 let fungování naší školy je myslím docela dobrý výsledek," řekla mi Jana Kypúsová, ředitelka Střední umělecké školy varhanářské v Krnově.