Kunětická Hora
Kunětická hora se vypíná na kopci nedaleko Pardubic. Největší rozmach prožil hrad a celé Pardubicko po roce 1490, kdy sem z Moravy přesídlil svůj rod Vilém z Pernštejna. Jak uvedl kastelán Miloš Jiroušek, Pernštejnové byli velmi úspěšnými podnikateli a finančníky.
"Málo se ví o tom, že Pernštejnové byli zakladateli - po vzoru Rožmberků - rozsáhlé rybníkářské sítě tady ve východních Čechách. Tenkrát na Pardubicku kolem Kunětické hory byla soustava, která čítala přes 200 rybníků, což je neuvěřitelný počet. Máme staré zachovalé mapy, na kterých je toto všechno vidět."
Když se vchází do hradu, zaujme návštěvníky kamenná deska na níž je vyobrazen muž a zubr. Tento pernštejnský motiv je k vidění i na dalších místech hradu. Na desce má být vyobrazen uhlíř jako praotec Pernštejnů, jak vede zubra na královský dvůr do Brna a je hlavním motivem pověsti, jak Pernštejnové ke svému erbu zubra přišli.
"Naši průvodci pro školní výpravy vyprávějí o tom, jak si uhlíř zubra ochočil a ochočeného ho předvedl králi, za což získal šlechtický titul a zubří hlavu jako svůj erb. Ta druhá varianta vypráví o tom, že poté, co uhlíř zubra chytil, protáhl mu houžví chřípí a dovedl ho ke králi. Pak před ním jednou ranou sekery utnul zubrovi hlavu. Tento hrdinský čin si pak měl vysloužit šlechtický titul a právo užívat zubří hlavu jako svůj erb."
"To tvořilo šest vstupních bran, které postupně stály na cestě nahoru na hrad. Od každé brány se kolem kopce po vrstevnicích linuly pásy opevnění s různými ochozy a celý tento složitý systém byl potom v horních partiích korunován třemi velkými dělostřeleckými bastiony. Je třeba říct, že v dnešní době se dochovaly dva. Ten třetí byl později buď zčásti rozebrán na stavební kámen a nebo se zřítil do lomu. Ta těžba kamene vrcholila na přelomu 19. a 20. století a znamenala pro hrad dost značnou újmu. "
Podobné opevnění měly i Pardubice, který byly za třicetileté války dobývány švédskými vojsky. Právě díky opevňovacímu systému a tvrdé obraně Švédové dobývání vzdali a vyrazili směrem na Hradec Králové. Bohužel v tomto směru stála Kunětická Hora, v té době již téměř opuštěná.
"V radničním kalendáři pardubickém je zápis ze 17. listopadu 1645, Kunětická hora hoří a velký vykřičník přes celý řádek. Na Kunětické hoře v podstatě už nikdo nebyl. Píše se o tom, že pardubický hejtman vyslal 20-ti člennou posádku ozbrojenců aby hájili hrad. Samozřejmě proti těm švédským vojskům neměl takovýto počet vojáků téměř žádnou šanci. Říká se také o tom, že právě díky tomuto jedinečnému opevnění, které Kunětická Hora měla, dovedlo i těch dvacet lidiček vzdorovat Švédům velmi, velmi dlouho a když to generál zjistil, tak v záchvatu hněvu, že tak málo lidí vzdorovalo celým jeho vojskům tak dlouho, nechal hrad vypálit a v podstatě zčásti zničit."
Po vypálení švédskými vojsky byl hrad už prakticky neobyvatelný. Postupem dalších staletí a vlivem povětrnostních vlivů se začal stávat zříceninou. Všechno pak korunovala těžba kamene. Ta vyvrcholila na přelomu 19. a 20. století. V té době měl hrad posledního soukromého majitele a to byl rakouský velkoprůmyslník hrabě Richard Drasche.
"Ten si zakoupil celý areál speciálně kvůli lámání kamene, takže zde byl klasický kamenolom, střílelo se dynamitem. Části hradních staveb byly rozebrány a postupně to spělo k tomu, že bude-li to ještě nějaký čas pokračovat, tak Kunětická hora nejen jakožto hradní stavba, ale i jako geologický útvar zmizí z té východočeské krajiny."
Naštěstí existovala spousta lidí a vlasteneckých nadšenců, kteří se snažili těžbě zabránit. To se jim podařilo až v roce 1917 a Kunětickou Horu poté odkoupil Pardubický muzejní spolek a začal hradní areál opravovat. Kunětická Hora bývá také nazývána východočeským Řípem, neboť sem zejména v době národního obrození přicházela řada známých osobností - Karel Hynek Mácha či Alois Jirásek. Zavítala sem i známá autorka kuchařky Magdaléna Dobromila Rettigová.
V dnešních dobách se na hradě během léta koná řada zajímavých akcí a divadelních představení. Pro návštěvníky je připravena i expozice Zločin a trest v české historie. Její autoři nechtěli představit jen mučící nástroje, ale kladou si za cíl seznámit návštěvníky i s vývojem soudních institucí a práva na českém území od dob předstátní společnosti až k zákoníkům panovníků 18. století.
"Což má za cíl dokázat to, že kromě takových krutostí, které patřily k tomu útrpnému právu, tak každá doba, už i v tom středověku, měla své řádné soudní instituce a propracovaný systém soudnictví. Měla své zákony, zákoníky a dbalo se na jejich dodržování. Takže opravdu to nebylo jen takové bezbřehé násilí, jak se o tom někdy pojednává. "
Poté, co se podíváte na různé mučící nástroje a hladomornu určitě vás napadne, že každý správný hrad má i svého tajemného ducha. A proto poslední otázka pro kastelána Miloše Jirouška zněla - viděl jste tu už nějaké strašidlo?
"Tady na Kunětické Hoře dělám kastelána od roku 1686 a za tu dobu jsem opravdu nic zvláštního neviděl."
Pro vás, kteří chcete vyzkoušet Kunětické preclíčky Magdaleny Dobromily Rettigové tu máme recept:
Utři dobře na míse 4 loty /to je 64 gramů/ nového másla, dej do něj tři žloutky, šest lžic sladké smetany, lžíci hustých kvasnic, lžíci tlučeného cukru, zadělej hodně husté těsto z pěkné mouky, dej do něj z půl citrónu pokrájené kůry, trochu květu, nech hodně vypracované těsto skynout. Pak osol, opět vypracuj, na vále moukou posypaném dělej malé preclíčky neb věnečky. Dej na papír máslem pomazaný a na plech, pomaž rozkloktaným vejcetem, nech trochu zkynout a hezky dozlatova upeč. Jsou ku kávě velmi chutné.
