Kuře v hodinkách už vyrostlo ve slepici. Mišík si s ní povídá na své planetce
Jeden ze zakladatelů československého bigbítu, Vladimír Mišík oslavil 70. narozeniny. A to na premiéře dokumentu o svém životě "Nechte zpívat Mišíka". Tyhle nápisy se objevovaly po roce 1982, kdy Mišík nesměl vystupovat. Slogan posloužil režisérce Jitce Němcové k názvu dokumentu. Vladimír Mišík má svoji planetku a nesmrtelné album Kuře v hodinkách. A v Americe získal nové sourozence.
V sedmdesáti získal devět sourozenců
Vladimír Mišík nikdy nepoznal svého otce. Tím byl americký voják, kterého Mišíkova matka poznala na konci druhé světové války. Domníval se, že zahynul v korejské válce. Díky práci filmařů, se podařilo zjistit, že to není pravda. Mišíkův otec zemřel až v roce 2007. Létal jako pilot s Pan Am. Díky filmu tak přišel v sedmdesáti letech k devíti sourozencům. Jaké pocity to byly, prozradil v rozhovoru s Tomášem Pilátem.
"Pocity byly smíšené. Jsem jedináček, žiju si svůj život. Když jsem se to dozvěděl, tak to byl nejdřív šok. Pak nastalo dojetí. My kumštýři jsme někdy citlivější. A pak jsem to považoval za zázrak. To, že se našli, je neuvěřitelné, jako jehla v kupce sena, skoro vesmírná událost. Už jsem viděl rodinné filmy, jak skákali do bazénu, a veselili se. Zjistil jsem, že mám velkou rodinu a všichni působí fajn."
Jak moc je vám líto, že jste tatínka nepoznal? Zemřel v roce 2007.
"Osud je takový. Já se nezaobírám tím, že to mohlo být jinak. Teď se těším, že přijedou a popovídáme si, jaký byl. Vím, že měl rád whisky, takže jsem něco zdědil. Vím, že máme irské předky z této strany. Maminka byla Slovenka. Moje rodina je taková rozvětvená, a teď se rozvětvila ještě víc."
Jste od té doby, co to víte, v kontaktu s rodinou přes skype nebo email?
"My komunikujeme hlavně díky mému synovi Adamovi, který umí anglicky velmi dobře. On je hlavní spojka."
Jaké to je, dívat se na sebe jako na hlavního hrdinu celovečerního filmu?
"Strašné, takové nezvyklé. Já se na sebe moc dívat nemusím. Ale je fakt, že tam jsou některé vtipné věci, které i mně pobavily, takže na těch pracovních projekcích jsme se docela zasmáli. Zaplaťpánbůh, že je to veselý film."
Svůj život vypráví slepici
"Já nemám ráda, když je v dokumentu mluvící hlava, která vypráví o svém životě a dívá se pořád vedle kamery. Kdyby to říkal do kamery, tak je jak hlasatel. To taky nejde. Navodila jsem jinou situaci, a jsem zvědavá, jak to diváci přijmou. Ve filmu jsme na jeho planetce, on vypráví o svém životě, ale vypráví to slepici. Láďa Mišík bude mít sedmdesát, má bílé vlasy, má hůl. Kdybych ho honila po Letné, kde vyrostl, tak natočím tři dny, a úplně ho zlikviduji. Věděla jsem, že existuje planetka, kterou pojmenovali Mišík. Má složité číslo, a my ukazujeme, kde obíhá. Tak mě napadlo, že tam bude sedět, za sebou má krásného Jupitera. Ale komu to bude říkat? Nemůže být na té planetce sám. Já miluji jeho vinylovou desku Kuře v hodinkách a na obalu je kuře. Napadlo mě, že to kuře už mohlo vyrůst ve slepici, a on to bude říkat jí. Musím říct, že ta slepice je z toho filmu herecky nejlepší," přiblížila film Jitka Němcová.
"Máme tam scénu s Vladimírem Mišíkem, jak ho vezou na invalidním vozíku na jeviště. Bylo to v Malostranské besedě, kde ho museli muzikanti vynést. Měl tehdy problémy s nohama, ale už je v pořádku. Já jsem natočila scénu před koncertem, jak okolo něho lítají, a vynesou ho. Lidi jsou nadšení. Končí koncert, všichni tleskají a odcházejí. A já mám záběr, jak už jsou všichni muzikanti u baru, holky okolo nich a najednou jeden řekne: kde je ten Vláďa? Oni ho tam nechali. Jsou to někdy mrchy, ti muzikanti."
Film, který měla StB, se asi ztratil
"Prohlíželi jsme to pečlivě a byl jsem překvapený, kolik toho v archivech je. Já jsem ani netušil, že nás televize tolikrát snímala, i v dobách potemnělých."
Ve filmu je zaznamenáno i vaše setkání s Radimem Hladíkem, který nedávno zemřel. Ten film je tím neobyčejně silný.
"Já jsem rád, že se to setkání uskutečnilo, protože s Radimem jsme propojení dlouhodobě, přes Blue Effect. On měl ten kyslíkový přístroj, věděl, co je to za nemoc, že skoro nemá řešení. Bavili jsme se vesele, on byl ještě v pohodě v té době."
V dokumentu se také mluví o filmu, který byl natočený ke koncertu v roce 1982, a který zabavila StB. Vy jste pak z toho měl velké problémy. Ten film existuje?
"Já jsem ten film neviděl, ale zmínil se o něm estébák, který mě dával nabídku, abych spolupracoval. Pak začal s tím, že Elvis taky spolupracoval se CIA. Já jsem tu spolupráci odmítl. A tam ta plechovka s filmem byla naposledy. Pak asi zmizela v nějakých útrobách budovy StB, nebo to někdo vyhodil, možná to skartovali. Ten film se pak už nenašel."
Hodně záběrů v dokumentu o vás je natáčeno na Letné. Letná je čtvrť, která je vám hodně blízká?
"Já jsem se tady narodil, žil jsem tady, chodil do školy, hrál fotbal, měl jsem tu děvčata. Já tu žiju dodneška."
Jaká bude budoucnost ETC? Chystáte nové CD? Ten film naznačuje něco podobného.
"Nemůžu říct, jaká bude budoucnost. Ale budeme se snažit hrát a snad ještě něco natočíme. Doufám, že takový standardní provoz bude ještě trvat nějakou dobu."
Vlasy mají růst
V rozhovoru pro deník Právo také Vladimír Mišík prozradil, že hudbu ke své nejznámější písničce Stříhali dohola malého chlapečka, napsal na tento Kainarův text za tři minuty doma v kuchyni.
"Maminka mě totiž pořád nutila, abych se nechal ostříhat. Nevím ani přesně proč, ale vadilo mi to. Možná za tím byl pocit, že vlasy by měly růst."
