Kutnohorské podzemí skrývá i zkamenělého "krokodýla"

Kutná Hora díky těžbě stříbra a ražbě pražských grošů patřila ve středověku k nejvýznamnějším městům Království českého. Dosud se zde zachovaly štoly, do kterých se spouštěli horníci v bílých halenách, tzv. perkytlích, a se svítilnou. Perkytli, svítilnu a navíc i nezbytnou helmu dostanou i dnešní návštěvníci Českého muzea stříbra, nežli se spustí do kutnohorského podzemí. Reportáž s průvodkyní Kateřinou Vobořilovou tu natočil náš kolega z Českého rozhlasu Michal Trnka:

/Trnka/: Zamykáme za sebou vstupní bránu do kutnohorského podzemí a blížíme se ke schodům:

/Vobořilová/: "Podíváme se do hloubky třiceti pěti metrů, do štoly sv. Jiří."

Zhasneme světlo...

"Teď nás čeká 160 schodů. Jsou tu krásné povlaky na stěnách z vápence, které se tady vytvořily během staletí. Náš důl je stár přes čtyři sta let."

A všude tady také stéká voda, to můžeme slyšet.

"Ta se sem dostala až postupně, během celého období."

Voda nám žbluňká pod nohama...

"Jsme u našeho krokodýla, který se tu vytvořil v době, kdy sem nikdo nevkročil. Je to kdysi dřevěné odvodňovací koryto, na které se postupně dostával vápenec, stékající díky krápníkům. Postupně dřevo zkamenělo a vytvořil se útvar, který připomíná krokodýla. Pak je tady jakýsi rovný posed. Toto místo fungovalo pro havíře také jaké oltář."

Nás čeká pěkný kousek cesty. Nebudeme se za chvilku plazit?

"To snad ani ne, teď se ale opravdu dostaneme až do dřepu. A to je právě zde: metr dvacet. Teď jsme prošli."

Podle zvuku to vypadá, jako by pod námi tekl nějaký veletok?

"Vypadá to tak, spíš se to ale jen ozývá."

Tak, chce se mi říct: budiž světlo! To si asi horníci říkali často.

"To je pravda."

Zavíráme za sebou bránu. Je zamčeno a opouštíme kutnohorské podzemí. Asi jediné přístupné v Kutné Hoře...

"Ve skutečnosti tu jsou ještě jiné doly, ale všechny jsou už zaplaveny podzemní vodou."