Labutí píseň ČSTV?

Zdá se, že se Český svaz tělesné výchovy (ČSTV) nezadržitelně řítí do propasti. Kvůli nedostatku peněz je ochromena činnost této největší sportovní asociace v Česku. Po valné hromadě, která proběhla koncem listopadu, navíc nemá vedení. Nejen sportovci, ale i řada sportovních fanoušků se oprávněně ptá, co bude dál? Dá se ČSTV nějak zachránit? Má to vůbec ještě smysl?

Libor Varhaník, foto: Ostrava 2011

Český svaz tělesné výchovy, orgán donedávna zastřešující jednotlivé sportovní svazy, je ochromen. Kolos, který ročně potřebuje dvě miliardy korun, nemá peníze na provoz okresních sekretariátů, ruší tělovýchovné jednoty. Neví, jak bude financován v příštích letech. Čeká jej buď radikální proměna, nebo zánik. "Teď se bude hledat cesta, jak a zda může ČSTV pokračovat, nebo skončí,"řekl jeden z účastníků valné hromady, šéf svazu atletiky Libor Varhaník. Organizace, která sdružuje více než 1,5 milionu členů a stará se o výchovu téměř půl milionu mládežnických sportovců, přišla 26. listopadu na valné hromadě o vedení. Přesně v půli funkčního období padlo dosavadní vedení v čele s Pavlem Kořanem. Pracovat ale budou až do voleb nového vedení 28. ledna. Dosluhující výbor nepodržela ani komora sportovních klubů a tělovýchovných jednot, která se ho dlouho zastávala. Pavel Kořan k jasně prohranému hlasování řekl:

"To bylo jenom vyústění atmosféry, která tady byla. Já se nedivím tomu, že to takhle dopadlo. Jsem zvědav, jak kolegové z výkonného výboru budou teď mít ochotu bez nějakých jiných pravomocí dále pracovat. Uvidíme, jak to celé dopadne."

Přesný důvod, proč dosavadní vedení ČSTV bude ještě pracovat, Českému rozhlasu vysvětlil Jiří Kejval, místopředseda Českého olympijského výboru pro ekonomiku, který se také o jeho odvolání zasloužil:

Jiří Kejval

"To, že je výkonný výbor pověřený dočasnou správou, je technikálie, protože jinak by neměl kdo organizaci řídit. Co se týče další změny, záleží na tom, abychom si zhodnotili, kam dál organizaci směřovat. Já nevidím další budoucnost této organizace, nicméně, co vidím je budoucnost českého sportu a měli bychom se na to dívat i z širšího kontextu, to znamená nejenom z pohledu ČSTV, ale z pohledu celého českého sportu, to znamená i ostatních sportovních organizací."

Dosavadní management ČSTV byl možná kompetentní, co se týká sportovních výkonů, podstatně menší znalosti však projevil v případě řízení majetku, což vedlo až ke ztrátě loterijní společnosti Sazka. Jiří Kejval soudí, že Český svaz tělesné výchovy je nyní zbytečná organizace a je možné ji zrušit:

"Já si osobně myslím, že není žádný důvod k tomu ČSTV zachraňovat. Z mého pohledu je to reziduum minulého režimu, byl to orgán Národní fronty a myslím si, že v rámci moderního systému a dnešního státoprávního uspořádání není žádný důvod tvrdošíjně trvat na této organizaci."

Schváleny byly nové stanovy, jež mají zjednodušit rozhodování o budoucnosti ČSTV. Valná hromada upravila stanovy tak, aby při hlasování už nedocházelo k patovým situacím. Neschválila ale zprávu o hospodaření ČSTV ani možný prodej části jeho majetku. Podle Jiřího Kejvala by neměl být majetek svazu prodáván pouze na základě ekonomických priorit, ale po dohodě se sportovci. Za příklad uvedl lyžařské i plavecké areály:

"To jsou sportoviště našich sportovců, našich lyžařů a my se musíme bavit se svazem lyžařů o tom, jestli je to v souladu se zájmy lyžařů nebo není. Nebo je tady třeba další z majetků, je plavecký stadion v Praze-Podolí. To je jediný padesátimetrový bazén, který je v Praze. Je tam jediná krytá skokanská věž, která je v Praze. A my dost dobře to nemůžeme prodat, aby z toho někdo udělal zábavní park, aby tam byly skluzavky místo toho."

Až do zvolení nového vedení ČSTV se nebude jednat o jeho majetku. Ani na valné hromadě se tedy nejednalo například o navrhovaném prodeji ztrátových hotelů Coubertin v Praze a Olympia na Zadově nebo o sportovním středisku v Brandýse nad Labem. K majetku ČSTV patří ještě sportovní středisko v Nymburku, plavecký areál v Praze-Podolí nebo lyžařská střediska v Peci pod Sněžkou, Harrachově a Špindlerově Mlýně. Jiří Kejval připomněl, že ČSTV definitivně přišel o společnost SAZKA, která každoročně generovala miliardu korun rozdělovanou mezi sportovní svazy. Ke zbývajícímu majetku ČSTV v televizní diskusi řekl:

"Ještě na jarní valné hromadě jsme byli ujišťováni panem Kořanem a jeho kolegy, že ten zbytkový majetek je schopen generovat něco okolo 80 milionů korun, což bohatě postačí na to, aby se zaplatila základní režie, kterou ČSTV má nejenom v tom sídle na Strahově, ale i v okresech a v krajích. Nicméně situace je ještě horší, protože se zjistilo, že stávající majetek není schopen generovat vůbec žádné peníze, respektive tam bylo hovořeno o zhruba čtyřech milionech korun. Vzhledem k tomu, že je tam asi 155 nebo 156 subjektů, které by se o to měly dělit, tak to je v zásadě nula. Byli jsme tedy postaveni před naprosto novou skutečnost, že tam majetek není vůbec žádný, a že jediná možnost, jak generovat nějaké peníze využitelné pro provoz českého sportu, je prodej majetku. A tam následovala reakce, kdy jsme se rozhodli, že toto vedení, - a teď je potřeba říct, které vedení, protože třeba Libor Varhaník byl také součástí vedení ČSTV, ale byl to jakoby náš člověk, který se snažil tyto věci brzdit a dávat je do správných kolejí, a řada dalších, - semknuté okolo Pavla Kořana, ztratilo jakoukoliv důvěru, nejenom naší, tu už ztratilo dávno, ale i důvěru ostatních kolegů. A proto došlo k jeho odvolání a hlavně zablokování jakékoliv manipulace a dispozice s majetkem."

Šéf svazu atletiky Libor Varhaník nastínil způsob sestavování rozpočtu ČSTV:

"Nesměšujme majetek s příjmovou částí rozpočtu. Prostě majetek je nějaký a není úplně malý, je k nějaké disponibilitě, ale o tom musíme velmi seriózně jednat. A druhá věc je, jak sestavovat rozpočet. A tady si myslím, že Český svaz tělesné výchovy si musel nastavit zrcadlo, a bohužel si ho nastavil až ve chvíli, kdy už peníze opravdu dotekly. Tady na základě potřeby spotřeby s peníze přerozdělovaly do struktury, která byla neufinancovatelná. Tak to je. Naráží to samozřejmě na fakt, že sport je dlouhodobě podfinancován, a nejde financovat jenom ze svých majetků. Ale když už máme ty majetky, abychom nenechali zdevastovat ty akciové společnosti, která máme a které vydělávají, proto, abychom zase zalepili nějakou díru v celkovém rozpočtu s tím, že bychom tam teď napumpovali 122 milionů z dividend, což by samozřejmě tomu rozpočtu jednorázově pomohlo, ale systémově by to ničemu nepomohlo."

Byť je finanční situace českého sportu neradostná, šéf basketbalové federace Miroslav Jansta nepostrádá optimismus:

"Jsem optimista, protože od února se schází řada svazů. Těch předsedů svazů bylo původně 53, nyní nás už je 66. Společně diskutujeme a hledáme řešení. Vedeme teď velkou kampaň Hvězdy nepadají z nebe, kdy jsme chtěli poslancům ukázat, co to je to financování, protože to není jenom sebrat peníze hazardu, ale nasměrovat je někam. To byla první velká akce od roku 1990, kdy se sportovci sjednotili a postupovali společně. Ale postupovali jsme mimo všechna zvolená tzv. všesportovní kolegia a všechny funkcionáře, co jich tady je. Protože ti funkcionáři, to jsou lidé pro funkce, ale ne pro práci. A práce je nutná. Já nechci pesimisticky říkat, že regiony nedostanou peníze! Ony je dostanou! Ty regiony, které nečekaly až jim pan Kořan něco pošle shora a vydiskutovali si to v obci, v kraji, už něco dostávají. Pokud my jim ale chceme něco dát, musíme vytvořit novou strukturu. O tom se bavíme. Perspektiva tady je, protože máme ministra, který se konečně věnuje sportu, máme ministra financí, který sportu fandí, tak já věřím, že nějaký racionální modus vivendi fungování sport - stát, sport - společnost najdeme."