Ladislav Vízek měl v roce 1980 medailové žně
Čtyři roky po slavném Bělehradu vybojovali naši fotbalisté na ME bronzové medaile. V zemi této hře zaslíbené,tedy Itálii, dokázali v medailovém souboji dokonce zdolat i samotnou domácí squadru-azzuru. Za necelé dva měsíce se podobný kádr dočkal ještě větší pocty, když triumfoval na OH v Moskvě.
"Rozhodující okamžik byl zápas s Holandskem, kde jsme měli obrovské štěstí. Vedli jsme 1:0, ale s čím poté na nás vyrukovali, to bylo neuvěřitelné. Netolička chytil asi 6 gólů, pršelo, my jsme nakonec ubránili remízu 1:1 a ten výsledek nám zaručoval postup do boje o medaili."
Samotný souboj o bronzové medaile s domácími Italy měl infarktový závěr. Čechoslováci vyhráli 9:8 na penalty a Vízek to vše sledoval ze střídačky.
Pobaveně reagoval tento fotbalový Mozart na zmínku o nejhezčím mimofotbalovém zážitku.
"Bydleli jsme v Neapoli a pod naším hotelem korzovali sličné děvy. My mladí kluci jsme tak absolvovali kurzy sebeovládání. Dělali jsme si z toho s trenéry srandu, chovali jsme se jako skoro profesionálové. Medaile však pro nás byla daleko svůdnější, než ta děvčata."
V roce 1980 dosáhl Ladislav Vízek ještě jednoho významnějšího úspěchu, když se svými spoluhráči vybojoval po vítězství 1:0 nad tehdejší NDR v moskevských Lužnikách olympijské zlato.
"Zlatou olympijskou medaili nikdo nevyváží. I když je ta bronzová z ura fotbalově hodně ceněná, tak olympijských vítězů u nás moc nechodí, takže já mám jasno - zlátá z Moskvy je nepřekonatelná."
