Před 20 lety zemřel nejlepší střelec fotbalové historie
Legendární fotbalista Josef Bican nastřílel v soutěžních utkáních více branek než Pelé nebo Cristiano Ronaldo. O jeho gólech, technice, rychlosti a „čuchu“ ve vápně se dodnes vyprávějí legendy.
Ačkoli se narodil (25. září 1913) a vyrostl ve Vídni, jen málokdo by si dovolil z „Pepiho“ udělat Rakušana. Hrál v nejslavnějších vídeňských klubech, nastupoval za Rapid i Admiru a na začátku své kariéry reprezentoval Rakousko. Když mu bylo 24 let, přesídlil do vlasti svého otce a o rok později získal také české občanství. Úžasnou sportovní kariéru mu přibrzdila druhá světová válka a potom po 1948 i komunisté. I tak podle Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků nastřílela tato legenda pražské Slavie v oficiálních zápasech 1468 branek, což je historický rekord. Některé statistiky uvádějí číslo 821, vzhledem k tomu, že nezapočítávají např. góly vstřelené v druhé nejvyšší soutěži.
Ikona Slavie
V dresu sešívaných zažil nejlepší léta své kariéry. Byl miláčkem fanoušků. V roce 1938 vystřílel Slávii Praha Středoevropský pohár, což byl vlastně předchůdce dnešní Ligy mistrů. To byl také jeho největší úspěch v kariéře. Podle slávistických statistiků nastoupil v sešívaném dresu ke 240 ligovým utkáním, v nichž dal 417 branek, to znamená, že Bican dával více než dva góly za zápas, každých 40 minut, co byl na hřišti. Dvanáctkrát se také stal králem střelců nejvyšší soutěže, z toho desetkrát se Slávií.
Ústup ze slávy
Po válce o Bicana projevila zájem řada špičkových evropských klubů v čele s Juventusem Turín, prý mu za podpis nabízel šest milionů korun, ale Pepi se rozhodl zůstat. Pár let si ještě ligu zahrál, střílel také góly za Vítkovice. Pak přišel čas, kdy ho prvoligové celky nechtěly, aby nepohněvaly komunistickou vrchnost. To byly doby, kdy se kluby jmenovaly Tankista, Křídla vlasti nebo Spartak Sokolovo. Odvahu našel pouze druholigový Hradec. A Bican se hradeckým Otrokům odvděčil náramně. Za jednu sezónu ve druhé lize za ně nastřílel 54 branek. Komunistům byla „buržoazní modla“ pořád trnem v oku. Po ukončení kariéry žádný klub jeho bohatých fotbalových zkušeností nesměl využít a Bican se musel živit jako dělník, řidič nebo krmič v zoo. Zápasy staré gardy Slavie si nikdy nenechal ujít a nechyběl ani v ochozech milovaného klubu. Chodíval se svou paní Jarmilou až na nahoru na starou dřevěnou tribunu ve vršovickém Edenu. Teprve po pádu komunistického režimu se mu v českém fotbale, a hlavně v Edenu dostalo zpětného uznání. U příležitosti 120 let české kopané zvítězil v anketě časopisu Hattrick o nejlepšího českého fotbalistu před držiteli Zlatého míče Josefem Masopustem a Pavlem Nedvědem.
Pepi Bican až do stáří ochotně předváděl své střelecké mistrovství. Například si nechal si dát na břevno brány (tehdy ještě nebyly brankové tyče kulaté) prázdné lahve od piva a ty pak z velkého vápna jednu po druhé sestřeloval.
V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 Pepibican.
