Laureáti ceny Gratias agit
Vážení posluchači, dnešní rubriku bych chtěla věnovat několika našim krajanům a krajanským spolkům, které minulé úterý vyznamenal ministr zahraničí Jan Kavan Cenou Jana Masaryka Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě. Během několika málo minut zdaleka nemůžeme představit všechny laureáty, protentokrát jsem tedy vybrala alespoň tři z oceněných. Vypravíme se za krajany do Řecka, Chorvatska a do rumunského Banátu.
Laureátem Gratias agit za rok 2002 se stal například Prof. Karel Čížek. Letošní osmdesátník žije od svých sedmi let v Řecku. Dnes zde patří mezi velmi uznávané kulturní osobnosti. Karel Čížek studoval historii, archeologii, italštinu a literaturu a později vyučoval na Aristotelově univerzitě. Dlouhá léta se přitom věnoval překladům české literatury do řečtiny. Přeložil básně Jiřího Wolkra, Josefa Hory, Jaroslava Seiferta i Jana Skácela, řeckým čtenářům zprostředkoval pohádky Karla Jaromíra Erbena, divadelní hry Fráni Šrámka nebo dílo Karla Čapka a Ivana Olbrachta. Zajímalo mne, jak vůbec v Řecku naši literaturu a kulturu přijímají:
"Česká kultura není moc známá v Řecku. Jsou známí jen určití významní spisovatelé, jako například Čapek, ale to spíše před válkou, fakticky Hašek, dneska Kundera a tak dále. Ale celkem ta naše literatura v Řecku není známá."
RP: Žijí vlastně v Řecku naši krajané? Spolčují se nějak?
"V Soluni v minulosti jsme byli jenom my a ještě jedna rodina. Jeden Čech, který přišel do Soluně za Turecka. Teď je tam mnoho Čechů, našich krajanek, které se provdaly za Řeky. To je ale ten příliv lidí, kteří se vracejí do vlasti. Starousedlíci v Soluni mimo mne neexistují."
"Vydáváme týdeník Jednota pro české krajany v Chorvatsku, vydáváme měsíčník pro děti "Dětský koutek" a vydáváme každoroční český lidový kalendář a "Přehled", to je taková ročenka ze studií našich badatelů."
Týdeník Jednota svou kvalitou snese srovnání s kdejakým českým celostátním časopisem. Přesto má v posledních letech potíže s odbytem:
"Má dobrý ohlas, protože vychází už od roku 1946, takže krajané jsou na něj zvyklí. Bohužel ale ztrácíme čtenáře, protože staří vymírají a mladí si vlastně ještě nezvykli."
Kromě periodik připravuje Jednota i učebnice češtiny. Jejich vydávání bylo po roce 1989 přerušeno a obnoveno až v roce 1993. Svou roli v tom kromě konfliktu na Balkáně sehrála i nová politická situace v Česku, které se nejprve musely přizpůsobit i učební osnovy. Od poloviny 90. let však krajanské vydavatelství připravilo víc než dvě desítky titulů.
"V letošním roce končíme řadu učebnic na českých školách. Tím bychom měli řadu učebnic, kterou jsme museli obnovit po roce 1991, uzavřenou a mohli bychom přejít na vydávání učebnic předmětových. To znamená mutace chorvatských učebnic v češtině," doplnila Jiřina Staňová.
Podle těchto učebnic se v českých školách učí asi pět set žáků. Z toho zhruba tři stovky jsou ve škole v Daruvaru a zbývajících dvě stě na české škole v Končenicích. Kromě toho se čeština učí ještě na takzvaných obvodních školách a na běžných chorvatských školách, kde se vyučuje předmět nazvaný pěstování jazyka a kultury. Ten obsahuje kromě samotného jazyka ještě zeměpis, dějepis a kulturu a umění, případně i náboženství v češtině. Učí se v rozsahu pěti hodin týdně. Podle paní Staňové vydavatelství Jednota připravuje právě teď dvojdílnou učebnici, která by měla vyjít v příštím roce. Na vydávání periodického tisku a učebnic dostává Jednota finanční výpomoc od chorvatské vlády. Vláda takto podporuje nejen českou, ale i jiné jazykové menšiny na svém území, především Italy, Slováky nebo Maďary.
České ministerstvo zahraničí zase finančně přispívá na vydávání beletrie a monografií o krajanských školách a spolcích. Jednou z nejnovějších knih Jednoty je příběh české učitelky:
"Na začátku roku jsme vydali velice zajímavý román naší krajanské spisovatelky, bývalé učitelky v české škole Žofie Kraskové. Román se jmenuje Přehrady a je to román o dívce, která přišla do tehdejší Jugoslávie a nakonec se stala českou učitelkou."
K vydání se připravuje i sbírka krajanských básní učitele na škole v české vesnici Končenice a k pravidelným červencovým dožínkám v Daruvaru vyjde etnografická studie o folklorních a rodinných tradicích mezi našimi krajany v Chorvatsku. To vše vydavatelství Jednota zvládá s pouhými pěti redaktory.
"Pamatuji jako chlapec, jak jsem čekal každý den, nebo každý pátý den poštu, že dostaneme krásný pohled. Před Vánocemi že dostaneme knižní kalendář. To byl takový poklad, že nevím, jakou cenu bych mu dnes mohl určit. Čítávaly se jen staré otrhané knihy. Po revoluci se jakž takž obnovily naše styky. Já jsem poprvé navštívil Československo v roce 1962, tehdy jsem měl dva roky teologie za sebou. A když jsem přijel na Hlavní nádraží a vystoupil, poprvé v životě jsem viděl český nápis. Tam stálo "bramborák" a já jsem se rozplakal. Protože po celý život jsem mimo knihy nikdy žádný český nápis neviděl."
Děkan Mašek se po celý život věnoval i sběru českých lidových písní, které se v našich krajanských vesnicích uchovaly.
"Já jsem sebral 350 lidovek, které se už méně zpívají, ale zpívaly se na českých vesničkách. Dalo to mnoho práce, ale je to ohromný poklad."
Dnes z rumunského Banátu už mnoho českých krajanů odešlo. Do měst a za prací se stěhují především mladí lidé a krajanské vesnice se pomalu vylidňují. Samozřejmě mne zajímalo, zda se také Otec Mašek nechystá Banát opustit:
"Na tuto otázku Vám dám velmi dobrou odpověď. Náš pan biskup, když viděl, že se stěhují, mi položil otázku "A neodejdete i Vy?" - A já říkám: ano, odejdu. A on zůstal udiven. Ale já jsem přidal: až odejde poslední krajan, poslední Čech z Rumunska, tak já půjdu za ním, protože jsem pastýřem."
Ke slovům arciděkana Václava Maška, našeho krajan z rumunského Banátu, se dá asi sotva co dodat. Nezbývá mi, nežli naši dnešní krajanskou rubriku ukončit.
Nežli se ale úplně rozloučíme, chtěla bych Vám ještě připomenout, že se blíží uzávěrka naší rozhlasové soutěže. Už jen do 16. června nám můžete na naši adresu: Radio Praha, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 nebo na e-mail [email protected] posílat odpovědi na otázku: Co nebo kdo se Vám vybaví, když se řekne Praha? Vítěz získá od sponzorů naší soutěže, Pražských pivovarů a Českých aerolinií, týdenní pobyt pro dvě osoby v České republice. Každý den od Vás dostáváme řadu pěkných dopisů a za všechny moc děkujeme. A pro ty, kdo se ještě nerozhodli nám napsat, ještě jednou připomínám, že termín uzávěrky je příští neděli 16. června.
