Legenda českého fotbalu Josef Masopust o Euru 2004 a úspěších českého fotbalu
V sobotu si čeští fotbalisté na evropském šampionátu v Portugalsku zajistili jako první z účastníků postup ze skupiny. A navíc z prvního místa. Vynikající utkání s Nizozemskem se zapíše do fotbalové historie. O Euru 2004, o příštím utkání s Německem a o největších úspěších českého fotbalu hovořila s jeho legendou Josefem Masopustem Lenka Jansová.
Co byste doporučil našim reprezentantům pro utkání s Německem?
"Náš fotbal na německý fotbal platí, protože naši hráči jsou schopní improvizovat, měnit způsob hry, hrát technicky nebo i víc důrazně. Myslím si, že to bude dělat Němcům v utkání s námi velké potíže. V tomto zápase rozhodně našim moc a moc věřím."
Pane Masopuste, ve finále mistrovství světa proti Brazílii v roce 1962 jste dal gól, po kterém česká republika vedla 1:0. Můžete popsat svoje tehdejší pocity na hřišti?
"Především je nutno říci, že jsme do tohoto utkání šli klidni, protože s námi nikdo nepočítal, ani naši fanouškové. Odepisovali nás, říkali, abychom si ani nevybalovali kufry, protože hned pojedeme domů. A když jsme takhle postupovali a dostali jsme se do finále proti Brazílii, tak jsme to považovali za ohromný úspěch. Už proto, že pro nás byli vždy, a myslím, že i teď jsou, Brazilci fotbalisté číslo jedna. A také jsme do toho utkání šli s tím, že nechceme jenom bránit, že se musíme snažit i ohrozit branku Brazílie. Tak se odvíjel začátek toho utkání. Ten byl možná ze strany Brazilců ovlivněn tím, že my jsme s nimi už hráli ve skupině a byli jsme vlastně jediné mužstvo, kterému nedali gól, takže se nám zdálo, že víc nervózní musí být oni. A z tohoto důvodu také začátek utkání vyzněl v náš prospěch a skončilo to bohužel mojí brankou, protože na to odpověděli Brazilci hned z protiútoku, takže se dá říci, že jsme byli mistry světa minutu a půl."
"Řekl bych, že dnešní fotbal je náročnější, je víc o bojovnosti, rychlosti. Přirovnal bych to k tomu, že hráč, který dává do hry srdce, bojuje, přemítá o svých spoluhráčích, může v zápase udělat strašně moc pro svoje mužstvo. Když se dostane člověk na takové to porovnávání ´tenkrát a dnes´, tak říkám, že žádné mužstvo tak, jak bylo, by nemohlo dnešní porazit, ale spousta jedinců by mohla v dnešním fotbale hrát, protože to byli vynikající fotbalisté. To myslím zůstalo stále neměnné. Každý hráč může zapadnout do jiného mužstva, ale myslím si a tvrdím to stále, že toto mužstvo, které máme pohromadě teď, je jako celek jedno z nejlepších, které jsme vůbec kdy měli."
Jakou máte nejhezčí vzpomínku na dvaašedesátý rok?
"Musím to spojit s mými začátky, protože jsem byl kluk z vesnice, kde jediná naše radost byl fotbal. Přišlo se ze školy a hrálo se. A ať jsme hráli tak nebo tak, proti tomu nebo proti tomu, tak můj sen byl hrát jednou ligu v Praze a aspoň jednou hrát za národní mužstvo. A tak když jsme hráli, tak si říkám Teď je finále mistrovství světa a já dám gól a my vyhrajeme. Když se mi to splnilo, až na to poslední, že jsme nevyhráli, tak jsem měl takový dobrý pocit z toho, že jsem proto udělal strašně moc. Také jsem měl dárek od boha, že jsem zůstal zdravý, že jsem vlastně za dvacet let aktivní vrcholné činnosti nebyl zraněný. Tehdejších úspěchů si vážím také proto, že jsem sám pro to udělal, co jsem mohl. Někteří moji kamarádi se mi smáli, že kvůli fotbalu se ani neožením, a i k tomu nakonec došlo. Když se tak zamýšlím nad tou svou kariérou, tak jsem strašně spokojen."
"Atmosféra byla vynikající nejen po utkání, ale také během něho. Česká republika prohrávala 2:0, a potom nakonec vyhrála 3:2. Postoupila do čtvrtfinále, což je velmi zasloužené například i podle portugalského tisku. Byli jsme ve městě Sintra, kde jsou ubytováni čeští hráči a kde mají naplánovaný trénink, a všichni se tam shodují, že Česká republika postoupila zaslouženě. Nejen čeští fanoušci, kteří jsou tam ubytovaní, s tím souhlasí, ale také Portugalci České republice drží palce. Česko na utkání mělo málo fanoušků v porovnání s Nizozemskem, týmem, který tam měl více než asi třicet tisíc fanoušků."
