Lekce pro greenhorny

Bývalý vlastník Investiční a Obchodní banky, japonská Nomura, se podezřelou transakcí s akciemi IPB postaral v uplynulých dnech o další rozruch. Nový případ si vzal za námět k poznámce Zdeněk Vališ.

Je to všechno zapeklitě zamotané. Rozbory analytiků a komentátorů si navzájem protiřečí. Jediným pevným záchytným bodem v pozadí Nomurovské rošády se zdají být české pivovary Plzeňský Prazdroj a skupina Radegast. Ty patřily zřejmě k největším pokladům v portfoliu Investiční a Poštovní banky, když třetí největší peněžní ústav v zemi před necelými třemi roky ovládli Japonci. Za pakatel tří miliard korun. Tehdejší vládě Josefa Tošovského prý nezbývalo nic jiného, než za tuto směšnou částku přenechat Nomuře 30procentní státní podíl v IPB.

Ale i k tomuto prodeji se určitě ještě vyjádří zvláštní parlamentní vyšetřovací komise, takže zatím ponechme stranou pocity. Dnes nás spíše zajímají okolnosti spojené s prodejem českých pivovarů jihoafrickému koncernu S.A.B. Nomura se jich zbavila téměř ihned poté, co ovládla Investiční a Poštovní banku. Vyneslo jí to zhruba 22 miliard korun, tedy sedmkrát víc, než kolik zaplatila za státní podíl v IPB. Takto výnosně by samozřejmě dokázal obchodovat kdejaký hokynář. Jenom stát to nedokáže, zřejmě proto, že není hokynář.

Ale, jak už bylo řečeno, ponechme pocity stranou. Po pravdě řečeno, celý obchod ze strany Japonců se uskutečnil prostřednictvím takové sítě nejrůznějších vazeb, před níž i ona pověstná džungle připomíná spíše alej podél obecní cesty. Na konci toho všeho je zmíněných 22 miliard a jakási tajemná směnka na téměř 10 miliard korun. Z toho, co zatím přinesly různé analýzy a spekulace není příliš jasné, kdo tuto směnku vlastně vystavil a především, kdo ji má nyní v rukou. Jasné je naopak to, že by jí s pravděpodobností hraničící s jistotou měli v závěru hry proplatit čeští daňoví poplatníci.

Určitě nemá cenu plakat nad zjištěním, že Nomura opět potvrdila pověst agresivní investiční společnosti, která si v Česku během několika měsíců vydělala na naše poměry hodně velké peníze a zřejmě se snaží vytřískat ze svého působení v Investiční a Poštovní bance ještě něco navíc. Vždyť právě proto jedná agresivně, nestandardně a neseriózně, což ovšem nemusí nutně znamenat, že také protizákonně. I když to může znít drsně, možná není pro budoucnost marné, že se Česko seznámilo s ještě rafinovanějšími praktikami, než byly dosud pověstné české tunely. Také tvrdá rána do palice patří k lekcím, udíleným greenhornům před vstupem do saloonu. A třeba ji jednou někdo z nich vrátí arogantní Nomuře i s úroky. Samozřejmě v mezích zákona. V každém případě má asi pravdu komentátor Lidových novin, když píše, že finanční kouzla bývalých majitelů Investiční a Poštovní banky jsou takového rázu, že novému majiteli - Československé obchodní bance bude ještě dlouho trvat, než všechny triky odkryje.