Lepě svihlí tlové
Víte, kdo jsou to "lepě svihlí tlové"? Nevíte? Pak se to ani z následující rubriky nedozvíte, přestože o lepě svihlých tlech bude řeč několikrát. Vilém Faltýnek se v Knihovničce ohlíží za Olomouckým festivalem Poezie bez hranic. Setkal se tam také s rakouským básníkem Richardem Wallem.
Na festivalu se představila řada známých autorů: Ludvík Kundera, Petr Král, Galway Kinnel. Slyšeli jsme ale také číst autory, s jejichž jmény se český čtenář nesetkává. Například rakouský výtvarník a spisovatel Richard Wall. Jeho přítel Václav Malina o něm řekl:
"Mně jeho poezie připadá velice působivá, expresivní, je bez jakýchkoliv dekorací a poetického balastu, smyslově konkrétní. Spatřuji v jeho básních vliv některých výtvarných technik, zejména koláže, asambláže. Něco z Wallovy tvorby bychom mohli zařadit do vizuální poezie. Je to někdy poezie na hranici mezi výtvarným a literárním sdělením."
Následující ukázku přečte nejprve autor, po něm bude následovat český překlad Josefa Hrubého.
Richard Wall má řadu přátel mezi českými umělci, patří mezi ně i Václav Malina, který autora v Olomouci uváděl. O Wallovi také řekl:
"Vydal knížku esejů "Kameny - stopy - labyrinty", kde najdete jeho cestopisné skici, potom eseje o autorech, z české oblasti o Hrabalovi, Seifertovi, Kafkovi, také o výtvarných umělcích jako Josef Čapek, Jiří Kolář, Jan Zrzavý... prostě, má velice úzký vztah k Čechám."
Také sám Richard Wall mi potvrdil, že Čechy jsou pro něj v mnoha ohledech velmi důležité:
"Předkové z matčiny strany pocházeli ze Sudet a já mám silný vztah ke kraji, ve kterém žili. Jiná věc je, že mě mimořádně zajímá česká literatura a umění 20. století. Můj osobní vývoj těsně souvisí s kubismem, literaturou Devětsilu a dalšími autory počínaje Čapkem, Hrabalem konče. Ojedinělá situace českého umění 20. století mi také připomíná situaci Rakouska, které se musí vyrovnávat s přítomností větších sousedů. - A také osobní vazby tu jsou. Když jsem studoval v Linzi, mým spolužákem byl Zdeněk Macků. Během let jsem získal řadu českých přátel, navštěvuji je, oni přijíždějí ke mně, a také zvu do Linze české autory na čtení."
Obvykle vám v této rubrice představuji některý nový knižní titul, který pak založím do naší knihovničky. Dnes beru do ruky paperbakovou knihu čtvercového formátu, na jejíž oranžové obálce bílý nápis praví: Lepě svihlí tlové. Básnický almanach. Shromažďuje devětadvacet básníků, kteří publikují v nakladatelství Petrov nebo jsou mu blízcí. Přestože jejich tvorba významně dotváří obraz současné české literatury, mnozí z nich jsou veřejnosti téměř neznámí: Šanda, Chobot, Ohnisko, Chlíbec a další a mají těžiště svého působení jinde než v poezii. Vedle nich ale čtenář najde jména prověřená: Král, Řezníček, Dynka, Pitínský, Kremlička.
Jak mi řekl editor knihy Ivan Wernisch, kniha navzdory množství zastoupených autorů nemůže podávat reprezentativní průřez současnou poezií:
"Taková knížka, ze které by si někdo udělal globální přehled o české a moravské poezii určitého časového období, takový pramen neexistuje. Však ano tohle taky není žádný přehled. Ty autory opravdu spojuje jenom nakladatelství Petrov. A to ještě jsou vybraní kvůli kompozici. Tam nejsou autoři, kterých si třeba velice vážím, ale nehodili se mi tam, nehodili se mi do té montáže."
Jak je tedy ta montáž postavena?
"Řekněme na principu kaleidoskopické básně. Když jste byl malý, tak jste taky asi dostal na hraní kaleiodoskop. To si dáte před oči, točíte tím a před očima se vám přesýpají překrásné obrazy. Tak takovou knížku jsem chtěl udělat."
Co jsou to "lepě svihlí tlové"?
"Je to z Carrolovy Alenky, z nejstaršího českého překladu básně Žebrovoký. Mně se to zdálo být dostatečně zmatené, a přitom dostatečně napovídající, aby to mohlo být mottem téhle knížky."
Titul odkazuje k jisté hravosti. Jsou všichni autoři almanachu takto hraví?
"Všichni ne hlavně, ale ve všech se najdou tyto roviny."
A ještě několik slov o Ivanu Wernischovi. On sám o sobě napsal:
"Narodil se v hlavním městě Protektorátu Čechy a Morava 18. června 1942. Dětství prožil na mnoha místech, byl městským i venkovským hochem. Čtyři roky studoval na Vyšší průmyslové škole keramické v Karlových Varech, pak vystřídal více než dvacet všemožných zaměstnání, nyní nedělá téměř nic. Až vyroste, bude námořníkem."
Naštěstí ještě Ivan Wernisch nevyrostl, námořníkem se nestal a jako chlapci mu zůstala záliba v hravosti, bizarních fantaziích a nonsensu. Pilně píše. Loni vydal antologii českých básníků outsiderů Zapadlo slunce za dnem, který nebyl, a vlastní sbírku Bez kufrů se tak pěkně skáče po stromech. Letos mu vyšel kromě almanachu také výbor ze jeho starší tvorby Půjdeme do Mů.
