Liberec přinesl českým lyžařům jedinou medaili

Liberecké mistrovství světa v klasickém lyžování ovládli Norové. Domácí reprezentace se musela spokojit s jedinou medailí, zásluhou stříbra Lukáše Bauera obsadila Česká republika v klasifikaci zemí 13. místo. A jak jsme si vedli po organizační stránce? Na telefonu je v tuto chvíli Jan Hloch, náš kolega, který sportovní událost sledoval na místě, a je připraven s krátkým shrnutím. Začněme tím, jak jsme dopadli jako organizátoři.

Závěrečný ceremoniál, foto: ČTK

"Když to řeknu diplomaticky, tak to hodnocení vyznívá spíše rozpačitě. Rozhodně nelze mluvit o propadáku, ale k euforii je také hodně daleko. Hlavní nedostatky? Z mého hlediska neodhadnutá cena vstupenek, diváci tolik nechodili, jak organizační výbor počítal, ten zisk rozhodně není takový, jaký si organizátoři slibovali - to byl asi nedostatek číslo jedna. Na druhé straně střediska nebyla po té dopravní infrastruktuře tak připravena, jako třeba v německém Obersdorfu, kde se pořádá každoročně Turné čtyř můstků. Ale na druhé straně je třeba říct, že po stránce pořadatelské obstáli vcelku se ctí."

To co se jevilo jako největší riziko celé akce, sníh, ten ale nakonec byl.

"Toho bylo až moc. Sněhová nadílka rostla každým dnem, hned v úvodní den šampionátu byla v Liberci vyhlášena sněhová kalamita. Takže sníh nadělal problémy opačné, než se původně čekalo."

Lukáš Bauer, foto: ČTK

A ještě krátce shrňme sportovní výsledky českých závodníků.

"Tak z pohledu českého lyžování to není zrovna veselý pohled. Jediné stříbro Lukáše Bauera je značným ústupem ze slávy a mrzí to o to více, že čekání na další příležitost závodit na vrcholné akci před domácím publikem může klidně trvat 50 let. Když se podíváme do minulosti tak od Val di Fieme v roce 2003 se naši lyžaři vždycky vraceli alespoň s jedním titulem v kapse a rozhodně bohatší medailovou sbírkou."

Nabízí se nějaké jednoznačné vysvětlení nebo bude zapotřebí hlubších analýz?

"Já si myslím, že tady půjde asi o dlouhodobější analýzu. Pravda je, že my jsme si hodně slibovali od štafety, tam sám trenér Petrásek přiznal, že to úplně dobře nepostavil. No a potom se jedná také o načasování formy, protože třeba Pavel Churavý na severské kombinaci vybojuje bronzovou medaili v Klingenthalu těsně před šampionátem a na šampionátu už ta forma taková není."

Foto: ČTK

A naznačil jsi, že MS mělo i svoje nesportovní šampiony.

"Mezi ty mimosportovní bych určitě zařadil norské fanoušky. Postavili si ve Vesci stanové městečko, oni jsou zvyklí provázet své lyžaře po celém světě a klidně v těch stanech bivakují i při dvacetistupňových mrazech. Nory jste mohli potkat nalehko oblečené ve svetrech a setkání s nimi bylo příjemné. Oni vždycky měli za opaskem kus uzeného a neváhali se o něj rozdělit a také byli neustále v povznesené, bujaré náladě, což já připisuji tomu, že ve Skandinávii je prohibice. A pokud bych na závěr ještě před někým měl smeknout, tak to byli dobrovolníci, kteří sloužili až dvanáctihodinové šichty, a přitom byli neustále usměvaví a ochotní. Ti velkým způsobem přispěli ke zdárnému průběhu libereckého mistrovství světa."