Lidové Vánoce v Polabí - tradice naživo
Skanzen v Přerově nad Labem letos pořádá už 30. julibejní vánoční výstavu s názvem Lidové Vánoce v Polabí. V interiérech osmi chalup jsou ve skanzenu k vidění scény ze života našich předků, které návštěvníkům přiblíží starobylé zvyky a obyčeje nejen z období adventu, ale i z časů mezi vánočními svátky až do Tří králů.
"Ručními pracemi se zabývám v podstatě od dětství. Přivedla mě k tomu babička, která i když jela do Prahy pouze dvě stanice, vždy si ve vlaku rozbalila háčkování, a na něčem pracovala. Mě vždycky hrozně bavilo, že po večerech nebo po obědě u kafíčka se u babičky sešly sousedky a něco tvořily. A já, jakožto dospívající holka, jsem mezi nimi mohla sedět, poslouchat vyprávění, ale i ty klípky, a zároveň pozorovat to krásné, co vyráběly. To se mi velice zalíbilo a tyhle geny se ve mně nakonec ozvaly. Nyní se soustřeďuji na sezonní věci, v mezičase udělám nějakou konfekci - uháčkovala jsem i svatební šaty, ale v podstatě ve chvíli, kdy skončím s věcmi na Vánoce, už v hlavě spřádám Velikonoce. Nelením, a každou chvilku vytáhnu háček - dokonce i na palubě letadla, když létám za dcerou."
Můžete dostat perníček se stejnou ozdobou jako v 17. století
Za doby našich předků se řemesla uchovávala v rodině a často se i dědila. Na výstavě „Lidové Vánoce v Polabí" mohou návštěvníci zhlédnout i řemesla, která kdysi byla velice populární, a dnes už jsou téměř zapomenutá. Například rytec Jiří Rüker dělá perníkářské formy."Je to pernikářství, které je podstatně starší než to, které známe dneska - to s barevnými perníky nebo zdobenými cukrovou polevou. Starší perníky se zdobily reliéfem z perníkářských forem. když jsem vycházel školu, neměl jsem správný kádrový posudek A nejblíž tomu, co jsem chtěl dělat, bylo právě rytectví, takže jsem se vyučil na rytce. První perníkářskou formu jsem vyrobil v roce 1971. Chodil jsem po muzeích, po galeriích a depozitářích, fotil jsem a kreslil formy. Vycházel jsem z původních motivů, postupem času jsem si nakreslil spoustu vlastních. Mám jich plný šuplík - mám málo rukou, abych je stíhal dělat. Jinak momentálně tvořím většinou svoje motivy nebo - a ty můžete vidět tady za mnou - repliky starých originálních forem. Třeba konkrétně tato je z roku přibližně 1655."
Dnes by se řeklo, že před několika sty lety patřilo koště do „povinné výbavy" každé domácnosti. Jejich názvy se lišily podle regionu - třeba metla či pometlo. Dnes je většinou nahradily vysavače, ale o klasická košťata nebo smetáky je pořád velký zájem. Vyrábí je Petr Slepánek ve firmě, která vznikla před dvaceti lety."Zakládal ji tatínek, který dřív dělal ve sklárnách. V těchto továrnách vždy potřebovali smetáčky na zametání, třeba když opravovali stroje. Tenkrát tam uklízel starý pan, jenže tomu už v té době bylo asi sedmdesát let. Když umřel, v továrně měli hrozný problém s úklidem strojů od skla. A tak si táta jednou zkusil ten smetáček sám vyrobit. Šlo mu to, začalo ho to bavit, ale hlavní bylo, že v celé fabrice ty smetáčky potřebovali. Otec se tedy rozhodl, že založí firmu a že to bude dělat sám. Tady je ještě můj bratr, který to teď dělá se mnou - samozřejmě, že když jsme byli v pubertě, tak jsme o to příliš nestáli, ale už od svých patnácti let jsme začali s rodiči pracovat."
Výstava je doplněna mnoha starobylými lidovými a kostelními betlémy a také současnými betlémy z nejrůznějších materiálů, ukázkami vánočních dekorací, návody na výrobu vánočních ozdob a drobných dárků. V celém areálu skanzenu se koná od 16. 11. do 30. 12. 2018.