Linky důvěry

Vánoce možná nejsou tím nejtypičtějším obdobím, ale občas přijde na člověka okamžik, kdy si neví rady, potřebuje poradit nebo pomoci. Stále více se lidí se obrací na některou z linek důvěry, kterých v Česku funguje kolem třicítky. O krizových linkách je i následující reportáž Jaromíra Marka.

"Jmenuju se Michal, je mi 14. Už týden mě kámoši přemlouvají, abych s nima vyzkoušel džojnta, že je to fakt senzační. Oni sami to už kouří aspoň dva měsíce a nic jim není. Tak by mě teda zajímalo, co je na tom tak strašnýho. Proč to všichni zakazujou? Mám to taky vyzkoušet, když na tom nic není?"

"Jmenuji se Zdena, je mi 30 let a mám sedmiletého syna Maxe. S manželem jsme 8 let a před měsícem mi oznámil, že se se mnou rozvede, protože čeká s jinou ženou dítě. Nechci doma dělat scény, nemůžu ho nutit, aby s námi zůstal, ale jde mi o Maxe. Hrozně se bojím jak to přijme. Tátu má moc rád. Mám mu to říci na rovinu nebo si raději vymyslet, že třeba manžel někam odjel? Poraďte mi, jak to s manželem vyřešit co nejvíc v klidu."

To jsou jen dva z mnoha nejrůznějších dotazů, se kterými se obrátili lidé na Modrou linku. Podobných pracovišť funguje v Česku asi třicet a dohromady provozují na 70 krizových telefonů. Nejčastěji se na ně obracejí lidé se vztahovými problémy. Více Andrea Lásková z Modré linky.

"Řeší se partnerské vztahy, první lásky, rozvody rodičů, ale vážná témata jako sebevraždy, sexuální zneužívání, znásilnění."

Linky důvěry mají v naší tradici od roku 1964. V tomto roce byla založena první linka důvěry na psychiatrické klinice v Praze. Do revoluce v roce 1989 fungovalo v naší zemi jen několik pracovišť podobného typu. Zlom nastal v roce 1992, kdy začaly vznikat další linky důvěry, zejména v regionech. Jejich zřizovateli už nebyly výhradně zdravotnické subjekty, ale i církve, nadace, občanská sdružení. Jednou z nejstarších pracovišť tohoto typu je Modrá linka, která slaví 10 výročí své existence. V čem se od liší od ostatních krizových center? To je otázka pro předsedkyni správní rady Evu Horkou.

"Jsme jiní v tom, že se převážně věnujeme dětem a mladým lidem, podobně zaměřených linek je v celém Česku jen asi 8-10. Samozřejmě, že dospělé neodmítáme, ale i oni se na nás především obracejí s dotazy, které se týkají dětí. Jsou to rodičovské problémy, problémy učitelů, kteří si nevědí rady. Zavolají však i lidé, kteří upozorní na to, že v jejich okolí je týrané dítě."

Liší se nějak vaše práce právě proto, že je zaměřena na děti?

"Určitě, děti jsou jiní než dospělí. Na druhé straně i dětským klientům se nesnažíme dávat hotovou radu, ale hledáme společně cestu, jak krize řešit. Nedáváme žádné hotové recepty. Telefonát je první kontakt, snažíme se dítě uklidnit a potom s ním pracujeme dál. Máme např. vlastní psychologickou poradnu. Řekla bych, že až 70% hovorů dětí odkazujeme k řešení někam dál."

S postupem času se formy komunikace s klienty mění. Modrá linka byla první, která zavedla internetové poradenství. Více Andrea Lásková.

"Začali jsme o jiných formách komunikace přemýšlet, když začal klesat počet telefonátů na lince. Kolega přišel s nápadem, zda není důvodem to, že s příchodem internetu se komunikace změnila. Dnes mám za rok asi 870 dotazů a letos to bude asi ještě víc."

Není tato internetová poradna, která je přece jen ještě anonymnější než telefon, více zneužívána?

"To mohu posoudit jen ztěží, klienta nemám před sebou. S každým emailem pracujeme jako s reálným. I když by si to klient vymyslel, musím pracovat s tím, co mám před sebou."

Provoz linek je z menší části hrazena prostřednictvím grantů ministerstva práce a sociálních věcí. To však nepředstavuje ani zdaleka celý zdroj financí. Více předseda Asociace pracovníků linek důvěry Libor Michvocík.

"Granty nejsou samozřejmé a každé středisko žádá samo za sebe. Zkušenost je taková, že grant hradí 15-20%, hlavní část hradí sponzoři, obce, města nebo kraje. Rozhodující je i to, že se naše náklady snažíme maximálně minimalizovat. Práce na linkách důvěry bývá často více méně zdarma."

Všichni pracovníci linek přitom musí dodržovat přísná pravidla, musí projít náročným vývěrem i výcvikem a etický kodex, je zavazuje ke kvalifikované pomoci, musí např. zachovávat naprostou mlčenlivost a respektovat anonymitu klienta a i zprávu pro orgány činné v trestním řízení a soudy mohou podávat pouze s jeho souhlasem. Naprosto nepřípustné je např. hovory na linkách nahrávat.