Liu Xingcan přeložila do čínštiny Haškova Švejka i díla Bohumila Hrabala
V dnešní kulturní rubrice se vypravíme na dvě velmi vzdálená místa - do Argentiny a do Číny. Milena Štráfeldová Vám nejprve představí argentinskou scénografku českého původu Mayenko Hloušek, která kromě jiného učí argentinské pěvkyně zpívat Rusalku česky. Chystá se také na uvedení Havlových her. Havla do čínštiny zase překládá bohemistka Liu Xingcan. Přeložila už také celého Haškova Švejka a souborné dílo Bohumila Hrabala.
"Maminka a tatínek byli Češi, maminka z Moravy a tatínek z Čech. Odmalička mne učili mluvit česky. Některé slovíčko mi někdy chybí, protože tolik necvičím, ale když přijedu do Prahy, tak za dva za tři dny to jde znovu dobře,"
přiznává šestasedmdesátiletá umělkyně z Buenos Aires. A češtinu dodnes využívá i v Jižní Americe - učí totiž argentinské operní pěvce správně česky. Pryč je podle ní doba, kdy se tam i Prodaná nevěsta zpívala německy. Janáčkovy a Dvořákovy opery se dnes na argentinských scénách uvádějí v originále.
"Vždycky, když mají něco na programu v češtině, tak zavolají a já do toho začnu bušit. Mám už takový systém, pro pěvce to ale není těžké, protože oni mají velice dobré ucho. Je ale pro ně hrozně obtížné vyslovit srdce. Oni říkají sérdce, tak je to učím i po telefonu. A naučí se to. A když někdo přijde z Prahy, tak nemůže věřit, že to jsou Argentinci, protože dobře vyslovují."
V současné době se v Argentině připravuje premiéra Rusalky. První uvedení se chystá v Tucumáně na severu země, pak ale bude představení nejznámější Dvořákovy opery přeneseno do Buenos Aires. A díky paní Hlouškové bude Rusalka árii Měsíčku na nebi vysokém zpívat správně česky:
"Máme už několik Rusalek, co zpívají, a každá už má v repertoáru asi dvě nebo tři árie česky."
Mayensko Hloušek je ale především scénografka. Je autorkou divadelních výprav a kostýmů dlouhé řady představení. Kromě k argetinským autorům dělala výpravu například k Shawově Pygmalionu, ke komediím Oscara Wilda, k Labichovu Slaměnému Klobouku, ale i k Händlovým operám.
"Já dělám vždycky takovou stylizaci, protože myslím, že scéna nesmí být první herec. Musí jenom doprovázet, udělat klima, ale ne být první."
Velkým vzorem je pro Mayenko Hlouškovou český scénograf Josef Svoboda. S jeho návrhy se poprvé setkala na Pražském Quadrienále v roce 1995. Tehdy se paní Hlouškové podařilo zorganizovat vůbec první účast argentinských zástupců na této prestižní přehlídce scénografie.
"Pro mne nebyl v celém světě scénograf jako Svoboda."
Teď Josefu Svobodovi chystá Mayenko Hloušek výstavu v Argentině. Plánuje také uvedení některé z her Václava Havla v Buenos Aires.
"Nežli jsem přijela, viděla jsem některé vaše filmy a přečetla jsem Švejka. A pak už jsem měla představu, že český národ, český lid má dobrou a veselou povahu."
Po šesti letech studia češtiny na Univerzitě Karlově se paní Liu vrátila do Číny a pět let pracovala v kulturním Výboru pro komunikaci se zahraničím. Další dva roky, v letech 1965 - 67, strávila jako překladatelka a tlumočnice na čínském velvyslanectví v Praze. V období kulturní revoluce byla ale převedena do tzv. "školy pro kádry" na manuální práci. K bohemistice se mohla vrátit až v roce 1977, kdy začala učit češtinu na Pekingském institutu cizích jazyků. Čínští studenti mají o český jazyk stále zájem:
"Není jich mnoho, ale každý rok jsou noví. Pracují buď jako novináři, nebo na velvyslanectví, dělají obchody, tlumočí. Pracují všude."
Liu Xingcan ale hlavně celý život překládala české autory. Ze starších autorů do čínštiny přeložila například Karla Čapka, Boženu Němcovou, Jaroslava Haška, z novějších se soustředila především na Ivana Klímu a Bohumila Hrabala:
"Jako šéfredaktorka jsem sestavila celé jeho spisy v čínštině, osm dílů. Vyšly nedávno a mám ještě pokračovat."
A mají čínští čtenáři o autora Postřižin a románu Obsluhoval jsem anglického krále zájem?
"To si ani neumíte představit! Mají veliký zájem. I naši spisovatelé. Jeho psaní, jeho styl a způsob psaní se našim spisovatelům líbí. Říkají, kéž bychom my měli čínského Hrabala."
Hrabal byl ale pro paní Liu také největším překladatelským oříškem. Podobně jako Haškův Švejk, který je v Číně velmi oblíben. A jak zní například slavná věta "Tak nám zabili Ferdinanda, paní Milerová" v čínštině?
V roce 1990 udělil Český literární fond paní Liu Xingcan Medaili Vítězslava Nezvala za literaturu. V letošním roce jí, stejně jako argentinské scénografce Mayenko Hloušek, předal ministr kultury prestižní cenu Gratias agit za propagaci dobrého jména České republiky ve světě.
