Loket - historické město s přírodním amfiteátrem

Hrad Loket, foto: Archiv Radia Praha
0:00
/
0:00

Třítisícové městečko Loket se vypíná na skále nad řekou Ohří. Vydáme se na hrad, ale i na operu do přírodního amfiteátru.

Skalní masív obtéká řeka Ohře a její tvar dal také Lokti jméno.

"V jednom místě vytváří meandr ve tvaru Lokte,"

vysvětlila původ jména města Ivana Lojínová. Na Lokti, který byl založen už roku 1234, pobývala řada českých panovníků, kteří žili na zdejším hradě. Významné postavení Lokte za vlády Jana Lucemburského potvrzují například zápisy zbraslavské kroniky: když roku 1317 vypukly v zemi rozbroje, odebrala se na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna a téhož roku v listopadu i král se svou družinou. V následujícím období navštívila královna Loket ještě několikrát, ale v roce 1319 sem byla nakonec nucena uprchnout před hněvem krále i s kralevicem Václavem budoucím Karlem IV.

Hrad Loket,  foto: Archiv Radia Praha
"Zde byl se svojí matkou Eliškou Přemyslovnou vězněn jako malý čtyřletý chlapec. Na město nicméně nezanevřel, rád se na hrad vracel, sepsal zde mnoho zajímavých a vzácných zákonů a jemu musíme přičíst i to, že ve svém loveckém revíru objevil horké prameny a založil z Lokte Karlovy Vary."

Domy v centru, ještě nedávno šedivé, mají nové fasády. Jednu z budov zdobí plastika včely - jako symbolu spořivosti. V tomto domě byla dříve banka a na to, že město má jen 3000 obyvatel, to musela alespoň podle velikosti domu, být banka poměrně významná. Zajímavé historické setkání se pak váže k hotelu Bílý kůň.

"Na terase slavil Johann Wolfgang Goethe své 74. narozeniny s rodinou von Lewetzov, s mladičkou Ulrikou. Té bylo tenkrát 19. A Goethe požádal zde na terase matku Ulriky o Ulričinu ruku. Matka odmítla a řekla, že Goethe se dvořil už její matce, pak jí a teď ještě její dceři. Goethe byl velice zasažen do srdce a od té doby sem již nikdy nepřijel. Ulrika mu zůstala do konce života věrná. Nikdy se nevdala, přestože v životě dostala asi 12 nebídek k sňatku. Vždy ve svých dopisech psala: Goethe byl mojí první a poslední velkou láskou."

Na terase hotelu je dodnes původní Goethův dřevěný pavilonek. Loket se může pyšnit i přírodním divadlem. Podobné jsou v Čechách pouze dvě - jedno s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově a druhé zde v Lokti.

Hrad Loket - letecký snímek,  foto: CzechTourism
"Kulisa té přírody je opravdu ojedinělá a k tomu je ještě zajímavá jedna věc, že řeka, skály a hrad vytvoří také výbornou kulisu akustickou. Dříve, po druhé světové válce, v 50. letech zde to letní divadlo už bylo. Bylo proslavené a jezdili sem z Národního divadla Voskovec, Werich, hrála se tady Prodaná nevěsta a ta tradice už byla vynikající. Tenkrát hráli a zpívali herci a pěvci bez jakékoliv techniky, bez mikrofonu, bez mikroportu. A každému slovu bylo i zde nahoře výborně rozumět."

Po revoluci zde byly jen ruiny. Město na popud zpěváka Jana Ježka, který je rodák z nedalekého okolí, začalo přírodní scénu opět křísit. Celý areál byl nově zrekonstruován za přispění ministerstva kultury, města i EU. Před 6 lety se přírodní divadlo znovu otevřelo a začala tradice Loketského kulturního léta. V prvním roce Jan Ježek na celý projekt finančně doplácel, ale to ho neodradilo, a dnes jsou už představení vyprodaná. Hraje se zde Rusalka, Evžen Oněgin, Rigoleto či Nabuko.

Hrad Loket,  foto: Archiv Radia Praha
"To představení je opravdu velice romantické, protože si musíte představit, že třeba princ přijede na koni a princezna nebo zlá kněžna na loďce a herci a zpěváci hrají v celém areálu přírodního divadla, nejenom na jevišti. Celá kulisa je impozantní, protože když vidíte, jak se v noci ještě osvětlí hrad třeba při Rusalce, při plese, tak lidi tady sedí a udělají: ach. Přitom v první třetině říkají, proč se ten hrad nerozsvítí, ale ten režisér to má vše tak zakomponované, aby to diváka chytlo za srdce."

Zajímavé je i okolí Lokte, například Svatošské skály. Bizarní tvary žuly byly roku 1933 vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem, nyní jsou národní přírodní památkou. Jak uvedla Ivana Lojínová, skály připomínají svatební průvod. Váže se k nim legenda, podle níž se jistý Jan Satoš zamiloval do vodní víly.

"Bohužel, jak to tak chodí, v životě si ji nevzal. Vzal si normální pozemšťanku a v den svadby ta vodní víla vystoupila z řeky Ohře a řekla: nechť celý svatební průvod zkamení a také celý ten skalní masiv je opravdu ve tvaru ženich, nevěsta a celý ten svatební průvod."

10
50.186159270000
12.753560540000
default
50.186159270000
12.753560540000