Lounský kostel sv. Mikuláše skrývá unikátní oltář

Dnes se vypravíme do Loun. Ve zdejším gotickém kostele najdete unikátní barokní oltář i věž s městkou pokladnou. A jak se dozvíte, obyvatelé Loun byli recesisté už v 16. století.

V Lounech najdete jedinečný kostel, do kterého se určitě vyplatí jít podívat. Jako pevnost v kostele pak působí věž, ze které máte Louny jako na dlani.

Když se v historii poprvé o městě psalo, jednalo se o most přes řeku. Zřejmě se tu už tehdy čile obchodovalo. Louny se rychle vyrovnaly královským městům.

"Tady nebyl žádný opěrný bod, přitom tady vedla dost důležitá obchodní stezka přes Slaný dále na severozápad. Jednak podle toku Ohře do Frank na Norimberk a jednak nahoru směrem na Most přes Krušné Hory do Saska. V Lounech se ta stezka větvila a město tady vzniklo zcela logicky jako mocenský bod někdy v 60. letech 13. století. Možná proto byl zvolen patronem chrámu sv. Mikuláš, protože je patronem obchodu, obchodníků. Zřejmě i z toho důvodu je to oblíbené zasvěcení kupců a Louny skutečně vznikly jako tržní středisko,"

Foto: autorka

uvedl Jan Mareš z lounského archivu. Ve městě se obchodovalo s obilím či solí. A dokonce byly Louny významným exportérem vína. I když se nám to může dneska zdát divné, ale Louny měly po Žatci největší rozsah vinic široko daleko. Unikátní kostel, který je zasvěcený sv. Mikuláši stojí jako všechny významné svatyně na nejvyšším bodu města. A měšťané o něj patřičně dbali.

"Je třeba dochován záznam z roku 1347, kdy tehdejší měšťan Petr Vanda, jeden z nejbohatších lounských patricijů, věnuje z titulu své funkce kostelníka nějaké peníze na stavbu zdejší věže, která tu dodnes stojí a je jakousi malou pevností v kostele. Věž je starší než kostel, pochází ve svých základech minimálně z poloviny 14. století a sloužila vždycky jako městská pokladnice. Jsou dochovány troje železná vrata a městská pokladnice, tedy spíše truhla z nehoblovaných prken."

Když vstoupíte do zdejšího chrámu, první, co si uvědomíte, je nesmírně rozlehlý a světlý prostor. Nejsou tu žádné oddělené lodě kostela. Druhý pohled pak každému návštěvníkovi padne na monumentální dřevěný barokní oltář v gotickém kostele. I kazatelna nestojí nikde u zdi, ale uprostřed lodi na sloupu mezi lavicemi.

Foto: autorka

"Kostel byl pod patronátem měšťanů, takže tomu odpovídá také to, že velice dbali na jeho výzdobu, která bohužel byla potom při regotizaci odstraněna, jednak také byli měšťané ochotni věnovat značné finanční částky třeba na mešní zpěvníky, tzv. graduály. Ty jsou uloženy v lounském archivu, jsou celkem tři ze 16. století a patří k velice cenným dílům pozdní gotiky v české graduálové literatuře."

Lounští občané se však uměli i dobře bavit. V 16. století se tu držely tzv. svatomarkétské slavnosti. Jednalo se v podstatě o společenskou událost před Žateckou branou, kdy se jedlo a pilo. Dokonce vzniklo Svatomarkétské bratrstvo, které parodovalo tehdejší zbožná bratrstva a vydávalo svým členům listiny. Jedna z nich se i zachovala. Dává jednomu z členů, kterými byli svobodní mládenci, svolení aby se oženil i dobré rady do dalšího života, tedy jak má manželku opouštět, že jí nemá být věrný, že má chodit do hospod a podobně.

17. století však bylo pro Louny naprostá katastrofa. Poté co vyhořel kostel, přišla třicetiletá válka. Ve městě zůstala jen třetina lidí. Přesto nějakých 50 let po ničivé válce městská rada rozhodla, že kostel opraví a navíc pořídí tři nové oltáře, obrovské dřevěné barokní stavby.

Foto: autorka

"Občané Loun byli hrdi na své město, a tak si vybrali to nejlepší, co v té době bylo dostupné. Pochopitelně také to nejdražší. Takže oslovili tehdejšího královského truhláře a řezbáře Marka Noenmachera, který si přibral ke své ruce svoje kolegy Jeronýma Kohla a Františka Preisse, což jsou všechno významné postavy českého vrcholného baroka. A tito řemeslníci, spíše tedy umělci mezi lety 1701 a 1704 vyřezali tuhle obrovskou nádheru. K výzdobě oltářů ještě přispěl jejich kolega malíř Jan Schummer, který sice v dějinách českého barokního malířství nezaujímá významné postavení, ale myslím si, že k přehodnocení jeho postavení ještě dojde."

Obrovský oltář však zcela změnil prostor i světlo v gotickém kostele, kde byl dříve oltář malý. Je tu unikátní kontrast s krásnou strohou gotikou a rozevlátým barokem. Dodnes se návštěvníci kostela různí v názorech, jestli je to dobře nebo špatně. Navíc oltář není malovaný, je v původní podobě dřeva.

"Město se pokusilo podle dobových zvyklostí o 'štafírunk', tedy o pozdější domalování oltáře, ale narazilo na hranice svých ekonomických možností. Jenom postavení toho oltáře stálo zhruba 9 tisíc zlatých, což v té době byla obrovská částka. Jen pro srovnání, tady naproti kostelu stojí hezká barokní budova děkanství stavěná v době, kdy se dělaly oltáře, ta stála jen čtyři tisíce. Myslím si, že to je unikát, který se najde málokdy, protože štafírovaných oltářů jsou doslova mraky, ale takto ve dřevě syrově působících je velice málo. Ovšem v Lounech to nebyl úmysl, je spíše otázka ekonomiky."

Další změnu doznal kostel v 19. století. A to zásluhou architekta Josefa Mockera, který se narodil v nedalekých Citolibech a Kamila Hilberta. Oba byli stavitelé pražského chrámu sv. Víta. Mocker zde nechal odstranit 7 dalších velkých postranních barokních oltářů a dal kostelu idealizovanou gotickou podobu. 20. století přineslo kostelu novou křížovou cestu od Františka Charváta z Kutné Hory. Výborně do interiéru zapadá a doplňuje hlavní oltář. Co se v kostele sv. Mikuláše nedochovalo, jsou gotické vitráže oken. Už za první republiky nebyli vztahy se zdejšími děkany a městem příliš dobré. I nějaké okno bylo vytlučeno, uvedl Jan Mareš. Jen na jižní straně zůstala donátorská okna z doby úprav za Kamila Hilberta.

"Dokonce je vidět i jmenování, že toto okno věnoval v roce 1912 zdejší průmyslník, cukrovarník Valtera. To byla postava, která byla proslulá v celém Rakousko-Uhersku. Byl to jeden z největších cukrovarnických podnikatelů vůbec. Další donátorské okno je zachováno nahoře nad kůrem, ale bohužel ostatní výzdoba, ta podlehla zubu času."

Pokud se chcete na Louny podívat z výšky, je třeba vylézt na věž kostela, vysokou 65 metrů. Je tu sice městská pokladnice, ale prázdná. Po švédských nájezdech zde mnoho nezůstalo. Našly se však zprávy o tom, jak si měšťané brali z pokladnice peníze, byla tam uložena městská privilegia a další důležité listiny. Zbyly tu i knihy městských počtů. Neporušená řada od 15. století až do novověku. Jedna tu však chybí a to 20. a 30. let 16. století, kdy kostel opravoval slavný architekt Benedikt Rejt. Na vrchol věže jsme vyšlapali s naší průvodkyní Lenkou Fričovou.

"Ta spodní část je postavená pravděpodobně v románském slohu. Je to z původního kostela sv. Kříže. Po požáru roku 1517 bylo to 25. března, celý kostel shořel. Jako první se začalo s opravou věže, aby bylo město hlídáno a předešlo se letním požárům. Schodů máme 184 a hlásný tady bydlel údajně ještě v roce 1951. Funkcionáři ho zavřeli do domova důchodců a on tam potom žalem umřel za čtyři měsíce."

Foto: autorka

Jak je ten byt velký?

"Byt tvoří dvě místnosti. Měl tady topení, to mu platilo město a vedla sem úplně první telefonní linka z radnice sem na věž. Hlásný se živil také jako švec. Měl tady kozu, která údajně běhala po schodech nahoru a dolů a užírala v kostele výzdobu."

Ve věži je i pět zvonů. Nejstaršímu bude brzy pět se let. Novodobá historie kostela se začala psát od 60. do 90 let 20. století. Dá se říct, že šlo o druhé znovuzrození kostela, protože byl staticky narušen. Zajímavá stanová střecha byly zpevněna železným skeletem, nakloněná věž přitažena. Zachráněný kostel byl v roce 1990 byl slavnostně otevřen a vysvěcen a od té doby tato Národní kulturní památka ukazuje návštěvníkům svou krásu.