Luhačovice slaví 600. výročí první zmínky o své obci

Jedny z nejznámějších moravských lázní, Luhačovice, si letos připomínají 600. výročí první písemné zmínky. Město k výročí připravuje řadu akcí. Luhačovice ale také leží uprostřed velmi zajímavého národopisného regionu - Luhačovického Zálesí. Jeho průzkumu se věnoval luhačovický rodák a zakladatel národopisu na Moravě Antonín Václavík. Jemu je také věnována expozice v tamním muzeu.

Když dnes procházíme výstavným centrem lázeňského města Luhačovice, jeho kolonádou nebo luhačovickým parkem se slavným Jurkovičovým domem uprostřed, jen sotva si umíme představit, jak vypadala tato obec r. 1412. Tehdy se totiž objevila první písemná zmínka o Luhačovicích. Hovoří o ní dnešní místostarostka Luhačovic Marie Semelová:

"První písemný doklad se objevil v kronikách světlovského panství, které tu mělo sídlo na světlovském zámku. A byl v knize Petra z Kravař."

Jak vlastně tehdy Luhačovice vypadaly? Ví se to?

"První písemné zmínky jsou vlastně jenom o tom, jak se prodávalo toto sídlo. Není tam, jak konkrétně vypadalo toto území, jak bylo zastavěno, co tu bylo. Bylo to opravdu jen o rozprodeji tohoto panství."

My dnes pod názvem Luhačovice máme samozřejmě představu slavných lázní. Ty se ale začaly budovat až na samém začátku 20. století. Jaký byl vývoj Luhačovic do té doby?

"Do té doby byly Luhačovice malou vesničkou, která patřila do farnosti Pozlovic. Až poté, co se sem přestěhovali Serényiové, se Luhačovice dostaly více do povědomí. Historie osídlení tu ale sahá opravdu hodně daleko. Máme tady například prastaré kamenné hroby..."

Jakým způsobem budete to 600. výročí připomínat?

"Začali jsme tím, že jsme instalovali výstavu Luhačovice v historických pohledech. A postupně budeme připravovat programy v rámci celého roku. Následovat bude větší akce, květnové otvírání pramenů. Bude pojato jako historické hry, na náměstí budou sportovní hry, které se vázaly k historii, jak o tom čteme v historických knihách. Házelo se špačkem, honila se obruč a podobně. Následovat bude Luhačovská pouť, která proběhne o druhém víkendu v červenci. Opět to bude dvoudenní akce. A samozřejmě i každou menší akci, která bude během roku připravena, zapojíme do oslav tohoto výročí."

A zapojíte do oslav i to nejslavnější jméno, které je spojeno s Luhačovicemi, to znamená skladatele Leoše Janáčka?

"Je připraven opět program, který bude probíhat v Augustiniánském domě a posléze na Lázeňském náměstí. Takže i tento festival patří do oslav a bude zahrnut do programu."

Pokud se nepletu, tak tady je každoročně i folklorní festival, který pořádá Folklorní sdružení ČR. ..

"Ano, je to tak. FOS pořádá ve spolupráci s městem a s dalšími subjekty dětský folklorní festival. A opět budou přizvány zahraniční soubory. Bude to druhý víkend v měsíci září. Věříme, že se nám povede počasí, takže všichni přijdou a budou spokojeni."

Foto: Luhacovice.cz
Luhačovice ale nejsou jen slavné lázně, kam jezdíval Leoš Janáček. Je to i folklorní region, kde se dlouho udržely živé lidové tradice. Zmapoval je tu luhačovický rodák a významná osobnost moravské etnografie Antonín Václavík. Jeho význam a dílo přibližuje ředitelka luhačovického muzea Blanka Petráková:

"Antonín Václavík je známý nejenom na Luhačovicku. Hlavní sféra jeho působení byla v meziválečném období na Slovensku, v Bratislavě a pak v Martině. Když vznikl Slovenský štát a Češi museli v r. 1939 ze Slovenska odejít, tak se přesunul do Brna, kde potom působil na Masarykově univerzitě. Po válce tam založil etnografický seminář. My, jeho žáci a žáci jeho žáků, si ho ceníme jako zakladatele studia národopisu na Moravě. Antonín Václavík byl neuvěřitelně pracovitý, neuvěřitelně zdatný a obětavý člověk, který doslova předběhl svoji dobu. A to hlavně tím, že jako etnograf pracoval nejenom v terénu, ale dokázal tu terénní práci také pak vyhodnotit a syntetizovat."

Mapoval jako etnograf také zdejší kraj?

Antonín Václavík, foto: Luhacovice.cz
"Ano, zajímat se o svůj rodný kraj začal už jako student na gymnáziu. Měl velký vzor ve svém starším bratru Františkovi, který byl milovníkem a sběratelem lidového umění. To byla tehdy velká móda. Už ve studentském věku s bratrem obcházeli zdejší dědiny a měli sen, že v Luhačovicích vybudují muzeum. Nejprve vznikla Slovácká jizba, to byl takový základ. Potom, za první světové války, byl Antonín Václavík sice povolán do vojenské služby, onemocněl ale a přijel se doléčit domů do Luhačovic. A tu dobu ve svém rodišti využil k velice intenzivnímu výzkumu. On už v té době měl ujasněno, čím chce být a co chce dělat. Strávil tu velice intenzivní čtyři roky, vytvořil neuvěřitelně krásnou sbírku lidového umění. Opravdu se mu podařilo i sehnat budovu a prostředky i technické zázemí pro to, aby otevřel národopisné muzeum. A kromě toho z těchto výzkumů z doby první světové války vycházel i ve své pozdější práci. Vyvrcholením všeho toho shromažďování a bádání byla v r. 1930 monografie Luhačovické Zálesí. Ta monografie má neuvěřitelných osm set stran a my ji tu dodnes považujeme za takovou bibli tohoto kraje, protože on opravdu dokázal na poslední chvíli, před zánikem, zachytit tradiční podobu života v tomto kraji."

On měl ale třeba ve srovnání s českými etnografy velikou výhodu, protože v době kolem začátku 20. století a první světové války byla lidová kultura tady na Luhačovicku ještě živá. Narozdíl od mnohých krajů v Česku. Jak to tu tehdy vypadalo?

Foto: Muzeum luhačovického Zálesí
"Ano, to je pravda, i když třeba konkrétně Luhačovice jako lázeňské místo měly samozřejmě trošku jiný charakter. Všechny okolní obce, které byly mnohdy izolovány v těžko dostupných kopcích, byly ale zakonzervovány v 19. století. A až do první světové války žily tradičním způsobem života. První světová válka to pak všechno změnila. Luhačovické Zálesí jako region je charakteristické tím, že je to sice region přechodový, vyskytuje se na hranicích Slovácka a Valašska. A stejně tak místní kultura je kultura valašského charakteru, ale s rovinnými prvky. A to se hrozně zvláštním způsobem promítá jak do řeči místních lidí, tak do způsobu hospodaření, do lidového stavitelství, lidového kroje. A je velice zajímavé hledat nejrůznější souvislosti a vlivy, které tuto kulturu formovaly. Vznikl velice svébytný kraj, který se nedá přiřadit ani k Valašsku, ani ke Slovácku. Je to prostě jedinečný region."

A kdybychom se vydali do vaší expozice v muzeu, co všechno tu představujete?

Foto: Muzeum luhačovického Zálesí
"My se hlavně snažíme navázat na Antonína Václavíka jako zakladatele našeho muzea a tvůrce národopisné sbírky. Připomínáme ho tak některými instalacemi. A protože v loňském roce se slavilo 120. výročí narození Václavíka, tak tu máme i aktuální výstavu. Součástí původní Václavíkovy sbírky byla samozřejmě dřevořezba, lidová keramika od místních hrnčířů, která se používala v každodenním životě. Potom tu máme velice unikátní a vzácné textilie a všechno, co se týká tradičního života. Samozřejmě nářadí, náčiní a pracovní pomůcky. To všechno se snažíme doplňovat novějšími sběry a výzkumy, takže další část expozice se věnuje historii luhačovického lázeňství a historii Luhačovic jako města."

Kde všude jste získávali třeba právě ty lázeňské exponáty?

"Díky spolupráci se společností Lázně Luhačovice po r. 1990 se nám podařilo získat darem některé exponáty, kterých si velice ceníme. Bylo to třeba v době, kdy se rekonstruoval Jurkovičův dům a kdy se vyřazovaly některé kusy nábytku. My jsme získali vybavení balneopokoje, máme tu i tu slavnou zlatou vanu. Je to období, kdy luhačovické lázně v r. 1902 nastoupily novou cestu. Přišel sem úplně jiný duch. Protagonisté tehdejší lázeňské společnosti měli velkou ideu, že vybudují v Luhačovicích lázně, které budou v českých rukou. Narozdíl od všech ostatních lázní, které tehdy v českých zemích existovaly. A hlavně že budou mít český charakter. Z toho důvodu taky ředitel lázní František Veselý oslovil Dušana Jurkoviče, který tu od r. 1902 vybudoval komplex lázeňských staveb. Většina z nich dodnes stojí a lidé kvůli nim jezdí do Luhačovic, aby se na ně mohli podívat."