Magnetofon byla revoluce, první zvuky se natáčely na kovový pásek
Český rozhlas slaví 95. narozeniny. Ve své galerii přibližuje historii prostřednictvím rozhlasové techniky a vynálezů. Rozhlas začal nejdřív vysílat ze stanu, a dokonce půjčeného, uvedla manažerka komunikace Zuzana Foglarová.
Jaký byl dosah? Kde mohli lidé první vysílání slyšet?
"Zpočátku nebyly rozhlasové přijímače, takže dosah byl minimální. Na jedné straně se vysílalo a třeba v bio Sanssouci byl poslech. Tam byl jeden rozhlasový přijímač, a u něho se scházeli lidé, kteří poslouchali. A hlavně nevěřili tomu, že bezdrátový přenos zvuku je vůbec možný. Nebylo tehdy jednoduché si rozhlasový přijímač pořídit. Člověk musel požádat o koncesi. K tomu bylo nutné předložit, kde bydlí, že nemá žádné problémy se zákonem a podobně. Na koncesi se docela dlouho čekalo. A zpočátku byl v koncesní listině přímo popsán typ rozhlasového přijímače, který ten člověk může používat."
"Původní přijímače prodávala společnost Radiojournal, ta která sama také provozovala rozhlasové vysílání. Zpočátku byly dva typy - buď krystalka, která byla jen na sluchátka, a druhý byl čtyř lampovka. Posluchač si mohl vybrat, který z těchto přijímačů si vezme. Pracovníci Radiojournalu dokonce provozovali i takovou poradnu, jak to zapojit, jak to používat. Dokonce je i opravovali. Rozvoj techniky byl velice rychlý. Už v roce 1925 byl přímý přenos z Národního divadla. Museli objednat telefonní linky, po kterých se signál šířil. V dnešní době už je to samozřejmě jednoduché. Díky satelitům můžeme vysílat odkudkoliv kamkoliv."
Komu můžeme vděčit za to, že rozhlas začal vysílat? Kdo stál za tou technikou, kdo stál poprvé za mikrofonem?
První hlasatelé předčítali zprávy z novin
"Naše první hlasatelka a náš první hlasatel Adolf Dobrovolný si v Praze koupili večerníky a denní listy, z nichž si vybraly aktuální zprávy, a ty potom hlásili jako zprávy Radiojournalu." Na CD je i ukázka zpráv, jak je podávala první hlasatelka Míla Kočová.
Starší rozhlasoví pracovníci nebo ti, kteří pracují s archivem, dobře znají záznamové materiály, pásky, které se stříhaly na obrovských strojích. Kdy se začaly používat magnetofonové pásy?
První magnetofony se začaly používat zhruba v roce 1932. Ale větší rozvoj byl až po roce 1940. Možnost stříhat magnetofonové pásy byl na svoji dobu zázrak. Do té doby žádné záznamové médium neumožňovalo střih a úpravu. Před tím se natáčelo na ocelový pásek, který byl velice těžký, a nedalo se s ním nic udělat. Jako zázrak přišly mangnetofonové pásky. Najednou se dalo vystřihnout to, co se nepovedlo, pořad se dal zkrátit, dal se připravit dopředu. Dnes nám to připadá úplně neuvěřitelné, protože jsme zvyklí stříhat v počítači, ale v tehdejší době byl magnetofonový pásek opravdu zázrak.
Dochoval se ten kovový pásek v rozhlase?
Dříve byly těžké nahrávací magnetofony Sonny, Marantz, nosily se přes rameno. To se s tím, na co nahráváme rozhovor, nedá srovnat.
"To vůbec ne. Ty první reportážní magnetofony byly poměrně těžké. Legendárním se stal magnetofon Nagra. Dokonce náš redaktor Tomáš Černý ještě s Nagrou chodí, a říká, že zvuk, který se nahraje analogově na tento pásek, je daleko plastičtější a zajímavější, než jakýkoliv zvuk digitální."
"Rozhlas po drátě byl opravdu fenomén doby. To měl snad každý doma v kuchyni. Protože byl po drátě, tak nebyl závislý na vysílačích, na povětrnostních podmínkách. Šířilo se v něm většinou vysílání tehdejší Prahy. Byla tam odpojovaná okna, ve kterých zazněla třeba vysílání spojů nebo místní vysílání. Mělo to minimální nároky na energie. Na svoji dobu to bylo velice pokrokové, ale z jednoho přijímače bylo možné naladit jen tu jednu stanici."
Kdy se v rozhlase objevovala například časová znamení?
"Posluchači Radiojournalu mohli časové znamení slyšet v podstatě od začátku vysílání. Vysílalo se ale jednou denně. Několikrát se změnila jeho podoba. V jednu dobu to bylo například komorní A, pak byla různá pípnutí, třeba dvě krátká a jedno dlouhé. Vždycky se to vysílalo z nějaké hvězdárny, až v dnešní době se časové znamení vysílá přímo z naší budovy. Loni jsme tu pořádali tzv. Týden vody, který upozorňoval na to, že lidé mají šetřit vodou, a proto bylo časové znamení nahrazeno zvuky toho, jak kape voda."
"Poměrně brzy, ale vysílala se živě. Vy máte na mysli zřejmě dobu spjatou s magnetofonovým páskem. Ve chvíli, kdy byla možnost střihu, a úpravy zvuku, tak se rozvinuly i žánry jako je rozhlasová hra. V dnešní době se rozhlasové hry točí velice často. Zajímavé je, že se rozhlasové hry mohou točit v tzv. plenéru. To je bezdozvuková komora, studio, které má akustické obložení tak, že není slyšet žádný dozvuk. Tím pádem není slyšet, jak velká byla místnost, ve které se to točilo, a v počítači je to možné podložit jakýmkoliv zvukem. Můžete si hrát na to, že jste to točili na louce nebo na nádraží. Všechno je možné. Pak je ten posluchačský zážitek absolutně autentický."
Jaká bude zvuková a technická budoucnost rozhlasu?
"Budoucnost je jednoznačně v digitalizaci. Nemůžeme vysílat plnohodnotně všechny stanice, které bychom si přáli. Co se týče digitálu, tam to možné je. Ty technologie jsou i ekologičtější, není potřeba tolik energie na provoz těchto vysílačů," uvedla pro Radio praha manažerka komunikace Zuzana Foglarová.
