Marie Terezie
Marie Terezie z rodu Habsburků byla arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká, markraběnka moravská et cetera.
Marie Terezie z rodu Habsburků byla arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká, markraběnka moravská et cetera. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Často bývá mylně označována za císařovnu, ale byla pouze manželkou Františka I. Štěpána Lotrinského, který byl zvolen za římského císaře 13. září 1745. Z jejich manželství vzešlo 16 dětí, z nichž 12 se dožilo dospělého věku a čtyři z nich byli chlapci.
Vlády se ujala v třiadvaceti letech, a i když se jí nedostalo žádného státnického vzdělání, zařadila se v historii k úspěšnějším monarchům. O své místo ovšem musela bojovat. V letech 1740 až 1763 se odehrály „války o rakouské dědictví“ o nástupnictví na habsburském trůnu mezi Marií Terezií a jejím sousedy Pruskem a Bavorskem s podporou Francie. Hlavním důvodem války bylo odmítání předem dohodnuté pragmatické sankce, která Marii Terezii zaručovala práva následovnice trůnu. Z toho, kromě dynastického nároku bavorského Maxmiliána, vzešly i falešné nároky pruského krále Fridricha II. na slezská území. Proto první dva konflikty historikové nazývají také jako „slezské války“. Třetí, největší konflikt, vstoupil do dějin jako „sedmiletá válka“. Do historie se Marie Terezie zapsala mnoha reformami, k nimž patřilo zavedení povinné školní docházky, stálých příjmení či sjednocení měr a vah, vojenská reforma, modernizace zemské správy, vznik nového poštovního řádu. Tyto kroky výrazně přispěly k modernizaci říše a ovlivnily život obyvatel na několik dalších staletí.
Ilustrovaný projekt „České hrdinky“ byl inspirován 100. výročím uzákonění rovného volebního práva pro československé ženy v roce 1920 a 200. výročím narození spisovatelky Boženy Němcové. Jde o společný projekt Českých center, studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni, vedených Renátou Fučíkovou a Radio Prague International.
