Marie Terezie reformátorka
Smršť reforem - i tak by se dalo charakterizovat období vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Od státní správy, soudnictví, školství, postavení nevolníků až po hospodářství či míry a váhy se v mocnářství za půl století změnilo prakticky všechno.
"Ke všem reformám, které probíhaly, dala důležitý impuls válka o dědictví rakouské. Ta sice ponechala monarchii jako celek, ale přece jenom znamenala určité ztráty. A především znamenala narušení velmocenského postavení monarchie v Evropě. Bylo proto třeba zemi modernizovat a Marie Terezie začala reformou státní správy. Ta reforma měla za cíl postátnění státní správy a její centralizaci a byrokratizaci, to znamená obsazení úřadů placenými úředníky, odborně vzdělanými a plně ve službách státu. Pokud jde o jednotlivé země, do jejich čela byly postaveny nové úřady, které nahradily stará místodržitelství, kde byl ještě silný vliv stavů. Byla zrušena Česká dvorská kancelář, která zastupovala celý český stát v rámci monarchie, zatímco soudní agenda, která jí původně patřila, byla od ní oddělená do Nejvyššího soudního dvora."
S reformou státní správy úzce souvisela i reforma soudnictví, která zrušila například množství hrdelních soudů v menších obcích a trestní soudy soustředila ve velkých městech. Současně docházelo i ke změně zákonů a jejich sjednocení v rámci celé habsburské říše:
"Za Marie Terezie už byl vydán nový trestní zákoník, který ovšem ještě zachovával řadu středověkých přežitků, například mučení jako výslechový prostředek. To ovšem bylo záhy po kritice zrušeno. Podstatnější ale bylo, že byly zahájeny práce i na občanském zákoníku, který znamenal zrovnoprávnění obyvatel před zákonem. Tyto práce pokračovaly i za Josefa II., kdy byly vydány jeho části. Celé to bylo završeno Všeobecným občanským zákoníkem, jehož základ sloužil až do zániku monarchie. V podstatě byl převzat nástupnickými státy a u nás vydržel až do roku 1950."
"Školské reformy šly od těch nejvyšších univerzit až po nejnižší stupně. Každý ví, že Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Bylo to poprvé, kdy se stát takto razantně vložil do organizace školství, které bylo předtím především v rukou církve. Ten dopad byl ale opožděný. Nemůžeme si představovat, že by skutečně všechny děti navštěvovaly školu. Ví se, že zejména na vesnici v době žňových prací, kdy byly i děti potřeba na poli, do školy rozhodně nechodily"
Díky školské reformě se postupně podařilo výrazně zvýšit gramotnost obyvatelstva, říká prof. Maur:
"Gramotnost byla původně velmi nízká, ale díky reformám se rychle zvyšovala. Nejvyššího stupně, a to nejen v rámci monarchie, ale i v rámci Evropy, dosáhla na přelomu 19. a 20. století, kdy byla téměř stoprocentní."
Další reformy se dotýkaly církve. Marie Terezie měla přísnou katolickou výchovu, kterou vedli jezuité, přesto během své vlády přistoupila k omezení vlivu církve. Nedovolila například vznik nových církevních řádů. V tomto směru byl ovšem její syn Josef II. mnohem radikálnější. Ten i řadu stávajících církevních řádů, kostelů a dalších institucí rovnou zrušil. Další balík reforem se týkal hospodářství. Marie Terezie chtěla odstranit řadu překážek, které bránily rozvoji ekonomiky, ale také naplnit státní pokladnu. Po válkách, které musela vést, stoupl totiž státní dluh na více než sto milionů zlatých. Reformy proto měly odstranit zastaralé cechovní zřízení a podpořit rozvoj řemesel či vznik manufaktur. Stavěly se nové silnice, v zemědělství se zaváděly nové plodiny, přijala se jednotná měna i jednotný systém mír a vah. Panovnice se snažila zlepšit i postavení poddaných, ti však nebyli příliš spokojeni a v 70. letech 18. století došlo k řadě povstání:
Když Marie Terezie v roce 1780 umírala, byla díky těmto reformám její říše zcela jiná, než když nastupovala na trůn. V příštím, závěrečném díle našeho malého cyklu k 300. výročí narození Marie Terezie, se budeme věnovat tomu, jaký byl její vztah k českým zemím.
