Marie Terezie a české země
Jedna z legend o císařovně Marii Terezii říká, že neměla ráda české země. Nevěřila prý české šlechtě a české stavy považovala za zrádce. Je to pravda? A měla jediná česká královna k této nedůvěře důvod? To se pokusíme zjistit v závěrečném dílu našeho malého cyklu k 300. výročí jejího narození.
"Marie Terezie byla první a poslední českou panovnicí, která byla v roli muže suveréna. Všechny ostatní královny, které zde vládly, vládly jako vdovy v zastoupení svých nezletilých potomků nebo jako svobodné příslušnice rodiny, které měly gubernátorské pravomoci. To všechno ale bylo jen zprostředkováno."
Je ovšem pravda, že v samých počátcích své vlády musela Marie Terezie o Čechy bojovat. Do země vtrhla francouzská a bavorská vojska a bavorský kurfiřt Karel Albrecht se v prosinci roku 1741 prohlásil českým králem. A české stavy mu dokonce holdovaly!
"Čeští stavové okamžitě usoudili, že kurfiřt Karel bude asi lepším panovníkem, než tomu bylo u Habsburků. A odhodlali se k holdu. On nikdy nebyl korunován českým králem, protože neměli k dispozici tu korunu. Nicméně byl slavnostně uvítán ve Svatovítské katedrále. Je třeba poznamenat, že stavy začaly záhy tohoto počínání litovat, Nakonec byli všichni docela rádi, že francouzsko-bavorská vojska odtáhla," říká historička Ivana Čornejová z Ústavu dějin UK v Praze. Marie Terezie poté, co znovu získala české země, nemohla ovšem tento hold české šlechtě jen tak zapomenout.
V květnu roku 1743 se totiž Marie Terezie nechala v Praze korunovat českou královnou. A zřejmě nechtěla svou vládu zahájit zrovna popravami:
/Bělina/ "Ty oslavy byly skutečně mohutné, skoro barokní. Myslím, že i ji samotnou to možná trošku zaskočilo. Přece jenom už byla vychována v trochu jiných dimenzích. Nakonec ale byli spokojeni všichni. Marie Terezie si poopravila názor na obyvatele českých zemí, zvláště ty neprivilegované. A česká aristokracie měla pocit, že její dluh je v podstatě smazán. Tedy to, že se nepostavili dost jednoznačně na odpor proti nepřátelským vojskům."
I pro hold české šlechty bavorskému kurfiřtovi má ovšem Pavel Bělina vysvětlení:
"Tady od třicetileté války nevstoupila noha jediného cizího vojáka. A po roce 1740 tu najednou byli Prusové, Francouzi, Bavoři i Sasové. A i když měli od svých vladařů nařízeno chovat se poměrně civilizovaně, jako by byli spíš ve spojenecké zemi, tak k vojáckým excesům docházelo. To byla běžná záležitost. A když tu někdo měl odpovědnost nejen za svůj nemovitý majetek, ale i za své poddané, tak se snažil vyjít s okupační mocností spíše po dobrém. A potom na vás takovéto podezření z neloajality ulpí."
/Bělina/ "V českých zemích se zdůrazňuje ten aspekt, že to byl počátek centralizace, že české země byly těsněji připoutávány k Vídni, zatímco v Uhrách k něčemu podobnému nedošlo. Bylo to ale dáno i tím, že tam byla jiná ekonomická situace. Tady se hodně kladl důraz na rukodělné práce, což byl počátek rukodělné, manufakturní a později tovární výroby, zvláště textilní."
České země se díky tomu postupně staly nejprůmyslovější zemí celého habsburského mocnářství. Nic tedy není černobílé. A jaký byl podle dnešních historiků vztah MT k zemím Koruny české?
/Čornejová/ "Já bych neřekla, že ona měla nedobrý vztah k Čechům nebo k českým zemím. Ona se snažila být dobrou panovnicí všem. Tady jde spíš o pozdní hodnocení, podle kterého Marie Terezie neměla dobrý vztah k Čechům, protože se jí vzepřeli. Já mám za to, že se snažila postupovat vůči všem stejně."
