V rokoku se lidé bavili, ale také bojovali s hladomorem či epidemiemi

Marie-Thérèse

Ten, kdo v těchto dnech zavítá do pražského Clam-Gallasova paláce, se ocitne v období, kdy habsburské monarchii vládla Marie Terezie a Josef II., v době, která byla pro českou metropoli velmi dramatická, a kdy ale také kvetl společenský život – ocitne se v období rokoka. Na výstavu Pražské rokoko vás pozvou dnešní Historické obzory.

Marie Terezie
Výstava Pražské rokoko je přibližně ohraničena roky 1740 a 1791, tedy nástupem Marie Terezie na jedné straně a pražskou korunovací jejího syna Leopolda II. na straně druhé.

Období rokoka si člověk ne tak úplně právem spojuje především se zábavami, dámami a kavalíry s velkými parukami nebo interiéry plnými roztomilých sošek a porcelánu. Ono více než čtyřicetileté období, kdy můžeme hovořit o rokoku v českých zemích, ale rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem. Události, které tehdy zasáhly Prahu a české země, přibližuje jedna ze spoluautorek výstavy Olga Fejtová z Archivu hlavního města Prahy:

Foto: Muzeum hl. města Prahy
„Bylo to v zásadě velice důležité období. Je to období nástupu osvícenství, které zásadním způsobem ovlivnilo státní politiku, respektive habsburskou politiku v českých zemích, a odstartovalo etapu četných reforem, které zasahovaly jak ten celozemský vývoj, tak i vývoj města. Dotkly se městské správy, její organizace, postátnily ji, dotkly se náboženství, školství nebo ekonomiky, což samozřejmě zásadním způsobem ovlivnilo vývoj města jako celku. Nicméně dobový měšťan asi vnímal tu realitu poněkud jiným způsobem, pro něj vývoj Prahy v tomto období rámovaly spíše významné události typu války, obléhání, města, dobytí města a to, co při tom zažíval. Je to období,kdy Praha dokonce zažila v sedmdesátých letech hladomor, to byla událost, kterou si měšťané pamatovali. Městem procházely epidemie, Praha zažila i povodeň. Tyto události spíše dotvářely každodenní život měšťana. To, o čem jsem hovořila na začátku se ho samozřejmě také zprostředkovaně dotklo, ale nemělo to pro ten jeho vnitřní svět zase takový význam.“

Vy jste hovořila o hladomoru? Čím byl způsoben a jak časté byly v českých zemích hladomory?

„Hladomory v tomto období tak časté nebyly. Tento se vztahoval k období 1771-1772, kdy došlo k velké neúrodě především obilí. Po těchto událostech se v Čechách začala rozvíjet produkce brambor, které měly zachránit obyvatelstvo od těchto hladových vln. Nebyla to zase tak častá událost, proto se také v dějinách připomíná, ale měla poměrně zásadní vliv na život obyvatel města.“

Foto: Muzeum hl. města Prahy
Pojďme ale k veselejším tématům. Rokokový styl se projevoval nejen ve šlechtických kruzích, ale také v kruzích měšťanských. A svou stopu nechalo rokoko zejména v interiérech. Pokračuje jedna z hlavních autorek výstavy Pavla Státníková z Muzea hlavního města Prahy.

„To rokoko se projevuje hlavně detailem. Když se řekne rokoko, tak si mnozí představíme porcelán, jehož použití se v domácnostech rozšiřuje. Není to v této době český porcelán, je to většinou porcelán míšenský a vídeňský. Je to figurální porcelán, velice zdobná záležitost. Ti, co si své interiéry zařizují rokokově, používají spoustu skleněných detailů, ale i kovových ozdob. Používá se také cínové nádobí a to, co představujeme na výstavě, má většinou pražskou provenienci.“

To, že Pavla Státníková jako první hovořila o interiérech, není náhoda. Jak už bylo zmíněno rokoko se opravdu daleko více projevilo v domácnostech než navenek. Některé rokokové stavby ale přesto vznikly a dochovaly se dodnes, nejznámější je asi palác Golz-Kinských na Staroměstském náměstí.

S rokokovou Prahou jsem si spojovala také Jiráskova F.L.Věka a také hudbu, která v tomto díle hraje nezastupitelnou roli. Pavla Státníková ale tuto mou představu, tedy tu o Františkovi z Dobrušky, trochu usměrnila:

Ze seriálu F.L.Věk, foto: Česká televize
„My na výstavě tuto stránku života představujeme také, i když hovořit přímo o rokokové hudbě úplně nemůžeme, protože tam ten rokokový dekor jaksi není moc vidět. Ale v té době měla hudba velký význam. Když jste zmínila F.L.Věka, tak to už je závěr té doby a už to přechází do klasicismu. Jenom na okraj, v F.L.Věkovi je také ten korunovační průvod Leopolda II. a na výstavě jsou také předvedeny grafické listy, které zachycují ten průvod a sloužily jako předloha filmařům, když točili pro seriál právě díl o průvodu.

Když se vrátím ale k té muzice, tak ta v tehdejším životě hrála velkou roli. Hrála se i v domácnostech a samozřejmě velký význam měla také církevní hudba v rámci kůrů některých kostelů.“

Velkou roli začíná v této době hrát také divadlo (ani tady si nelze nevzpomenout F.L.Věka) a tehdejší smetánka se také setkávala na různých slavnostech a bálech, jak připomíná Olga Fejtová:

„Z mého pohledu a vyplývá to i z té výstavní instalace, hrály velmi důležitou roli bály, plesy, maškarní bály, což byla záležitost, která probíhala nejen v masopustním období, ale potom vlastně až do jara a pak vypukla sezóna bálů zase s podzimem. Tyto bály patřily na počátku 40.let spíše k zábavě šlechtických obyvatel Prahy, ale během toho období rokoka se postupně otevíraly a v tomto prostoru se setkávala šlechta i řekněme měšťanská honorace.“

Foto: Muzeum hl. města Prahy
Při rozhovorech o výstavě padl z mé strany samozřejmě také dotaz na zajímavé exponáty. Pavla Státníková uvedla:

„Můžeme zde vidět i takové to umění s velkým U, to znamená některé sochy, obrazy a samozřejmě ty obrazy v rokokové adjustaci, v rámech rokokových. Můžeme zde vidět i drobnější devocionálie z pražských kostelů. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na kult Jana Nepomuckého, protože ten v této době pořád zažívá boom, od toho roku 1729, kdy byl Jan Nepomucký svatořečen. Potom jsme nainstalovali takové drobnější náznaky dámského a pánského pokoje.“

A právě v těchto pokojích se nacházejí nejoblíbenější exponáty Olgy Fejtové – měšťanské knihovny:

„Řada lidí se domnívá, že pokud se pohybujeme v osvícenské době, tak měšťané samozřejmě četli, četli vzdělávací literaturu a knihovna byla patrně součástí měšťanské domácnosti. Ono je tomu přesně naopak. Měšťané 18.století četli mnohem méně než jejich předkové v 17. a 16.století. Dochází k takovému paradoxu. Na jedné straně se začínají v 18. století v měšťanském prostředí knihovny intelektuálů, většinou měšťanských úředníků, které čítaly třeba až 1 000 svazků, na druhé straně většina obyvatel nečetla vůbec nic, nebo měla „knihovnu“, která se skládala ze tří, ze čtyř knih té základní náboženské literatury. My jsme se na výstavě pokusili instalovat takovou typickou intelektuálskou knihovnu, knihovnu běžného řemeslníka a také knihovnu ženy, která měla rovněž zájem o četbu.“

Výstava v Clam-Gallasově paláci umožní svým návštěvníkům na chvíli nahlédnout do období rokoka naposledy 22. ledna příštího roku.