Marta Krásová: Výjimečný hlas Národního divadla
Mezzosopranistka, která usilovala o pěveckou dokonalost spojenou s hereckou noblesou a nezapomenutelným šarmem, je jedním z nejcennějších klenotů české operní historie 20. století.
Vynikající umělkyně se narodila před 120 lety (16.3.1901) v jihočeském Protivíně. Už od dětských let projevovala hudební talent. Velmi dobře hrála na housle i klavír, láska ke zpěvu ovšem zvítězila.
Na cestě ke hvězdné kariéře přispělo i to, že v roce 1917 slyšela Martu Krásovou, která byla na návštěvě v Horažďovicích u své babičky, zpívat sólistka Opery Národního divadla Olga Valoušková-Borová. Rozpoznala její nadání a doporučila jí studium u Růženy Maturové, dnes víceméně zapomenuté sólistky Národního divadla, která byla ve své době hodnocena jako nepřekonatelná Libuše a stejně vynikající představitelka mnoha dalších dramatických sopránových rolí. Maturová, která podobně jako Ema Destinnová patřila mezi nejvýznamnější žákyně slavné Marie Loewe-Destinn a jejího manžela Thomase Loeweho, byla také vynikající herečkou, což v té době nebývalo zdaleka zvykem. Maturová poskytla Krásové nejen dobrou hereckou průpravu, ale také ji směrovala pro mezzosopránový obor, což se ukázalo jako správná volba.
Později si Marta Krásová dále prohlubovala své pěvecké vzdělání u významných pedagogů Carla Emmericha a Apolla Granforteho a během svého bratislavského angažmá rovněž i vídeňského pedagoga M. Ulanowského.
První velké angažmá získala v Bratislavě, kde ji v roce 1922 angažoval šéf nově vzniklé bratislavské opery Milan Zuna. Tam si poprvé zahrála a zazpívala mnohé role, které ji později proslavily, jako například Azucena ve Verdiho Trubadúru, Amneris v Aidě či Ulrika v Maškarním plese, titulní role v Carmen a mnohé další. Zúčastnila se také zájezdu do Barcelony a Madridu s inscenacemi Smetanovy Prodané nevěsty a Dvořákovy Rusalky, který v roce 1924 připravil nový ředitel Slovenského národního divadla Oskar Nedbal ve spolupráci s Jaroslavem Kvapilem. A o rok později sklidila velký úspěch v titulní roli Oktaviána v Růžovém kavalíru. Představení dirigoval sám Richard Strauss a okamžitě pěvkyni nabídl angažmá ve vídeňské Státní opeře. Angažmá odmítla, protože jako přesvědčená vlastenka toužila po angažmá v Národním divadle. Ve vídeňské Státní opeře si nakonec zazpívala o deset let později v dubnu 1935 Amneris. Pozvání k hostování do Národního přišlo v roce 1926. O dva roky později tam nastoupila do stálého angažmá, které trvalo 38 let. Během té doby si získala obdiv kritiky i obecenstva.
K největším úspěchům Krásové patřila role Isabelly (Nevěsta messinská), Vlasty (Šárka), Ježibaby (Rusalka), Radmily (Libuše) - téměř 150 repríz. Hátu z Prodané nevěsty zpívala více než 300krát!!
Pro umělkyni oplývající pílí a inteligencí, která neměla nikdy problémy hlasového rozsahu, byly typické především dramatické role, ve kterých nejvíce vynikl její zvučný, kovově zabarvený mezzosoprán. Umělkyně sbírala vavříny i v zahraničí - Bruselu, Berlíně, Edinburgu. S Václavem Talichem vystupovala v Amsterodamu, se Zdeňkem Chalabalou v Benátkách. Diváci ji dále obdivovali v Paříži, Kodani, Krakově, Vídni, Hamburku, Dráždaněch, atd.
V letech 1938 a 1939 zpívala v USA a Kanadě - toto turné po 34 městech absolvovala společně se sopranistkou Hildou Konetznou, basistou Alexandrem Kippnisem a tenoristou Henkem Horthemem. V roce 1939 ji Metropolitní opera v New Yorku nabídla angažmá, které se ovšem kvůli blížící se válce nikdy nezrealizovalo.
Krásová také velmi ráda interpretovala písňovou tvorbu Gustava Mahlera, písně Dvořáka (nahrávka Biblických písní v jejím podání patří k nejlepším ve světě), Nováka, Foerstra a Ostrčila. Život Marty Krásové skončil bohužel smutně. Po ukončení kariéry žila se svou maminkou ve Vráži u Berouna v malé vilce. V tomto domě se 20.2.1970 tragicky zabila pádem ze schodů.
