"Mé básně zrají jako burčák,"říká novinář Miloš Kozumplík
"Připadám si jako v tramvaji. Projíždím se životem. Občas pomyslné dráty vysokého napětí svedou do mé hlavy nějakou tu báseň a já je jen přepíšu na papír." ... "Mé básně se rodí jako vinný burčák. Nejdřív kvasí, a pak se usazují,"říká osmadvacetiletý básník a novinář Miloš Kozumplík.
na klavíru jsem šťastný
leží nahá
nejsvůdnějším Hrotem
píchá mé rty vínem
pro negramotnost osvobozen od not
mohu kterýmkoliv klíčem
rozevřít jí nohy Klínem
jediným tónem
zahrát
věčnou melodii
"Myslím si, že básník už nemusí příliš mluvit kolem svých básní. To hlavní by mělo být v samotné básni. A to ne jenom těmi konkrétními slovy, které jsou napsány. Spíše atmosférou, která je tvořena slovy, obsahem, který není formálně napsaný, vzniká těmi slovy samotnými."
Co báseň ve vašem pojetí znamená?
"V mém pojetí je báseň přemýšlení o sobě, budoucnosti, Bohu, smyslu života. U některých jakési zpytování svědomí, nebál bych i slova báseň je i určitá forma modlitby."
Jde vám spíše o metaforu, obraz, nebo o souznění slov?
"Formální stránka básně je u mě v každém případě až na druhém či jiném místě. Spíše mi jde o přesnost, která ale není v pravém slova smyslu postihnutelná konkrétními slovy. Pocitu přesnosti se snažím podřizovat všechno ostatní. Nedělám nic pro formu, pro rým, pro jakousi samoúčelnou krásu. Jde mi přesné vystižení okamžiku, myšlenky, pocitu, atmosféry."
Svojí první báseň napsal Miloš Kozumplík ve čtrnácti letech. Ale nebyla, tak jako u většiny začínajících básníků, milostná.
" Já jsem se dostal k poezii ..., vlastně nevím ani jak. bylo to ještě v klukovském věku na základní škole. Býval jsem vášnivým čtenářem téměř všeho bez výběru. Pamatuji si, že jednou a byl to pocit radosti, nikoliv smutku jsem napsal... byla to spíše taková přírodně skautská s optimistickým pohledem na svět. myslím, že druhá už byla milostná."
Kdo by se nerad inspiroval láskou. Láska dělá z mužů básníky, říká se. Bohužel snad proto se tak často v milostné poezii objevují kýče. Jen talent totiž dokáže zajímavě, vtipně, nebo naopak temně a bolestně vystihnout lásku ve verších. Miloš Kozumlík se milostné poezii opravdu nevyhýbá. Na mou otázku, zda-li by dokázal vybrat ze všech svých básní jednu, ke které se rád vrací, nelistuje dlouho:
"Ženy jsou bezesporu velká inspirace nejen pro básníky, ale pro každého muže a to přes maminky, partnerky až po dcery. Mám jednu velmi oblíbenou báseň, kterou jsem napsal v čajovně. Bylo to při jakémsi rozjímání o vztahu, který ještě nezačal. Přemýšlel jsem o tom, co mě na dívkách přitahuje. Ta krása fyzická nejde pominout, ale uvědomil jsem si, že na mne mnohem více působí tajemno žen, to co mají za oponou. Tak jsem napsal báseň "Setkání v čajovně", byť se jedná o setkání fiktivní."
Tvými vlasy běží stáda velbloudů
v řasách je skrýváš Svá tajemství
dívko z Východu U šálku čaje
chtěl jsem nesměle zazvonit.
Vznikají vaše básně bezprostředně nebo nad nimi dumáte, přepisujete až do výsledné podoby?
"Obsah básně jakoby byl na světě. Někdy říkám, že jsem jakoby tramvaj, jedu si tím životem, světem. Najednou ucítím, že ta báseň je. Prostřednictvím drátů jí převedu na papír. Obsah, když už se psaní věnuji intenzivněji a přemýšlím nad ním, tak vzniká nějakou dobu uvnitř člověka. je to jako když na začátku burčák kvasí, potom se usazuje... Obsah ale ze mne vypadne jakoby najednou. Je pravda, že ho nechám odležet. Po nějaké době dopilovávám, zpřesňuji některá slovíčka, ale to jsou již detaily."
Miloš Kozumplík studoval gymnázium, po té Vyšší odbornou školu publicistiky. Dnes pracuje v novinářské profesi. Jak koresponduje novinářská práce s psaním básní? Jak moc se tyto dvě věci doplňují anebo naopak stojí proti sobě?
"Na to mám v sobě dvě věci. Jsem vlastně rozpolcený. Na jednu stranu jsem rád, že tu novinářskou branži dělám, protože to člověk neustále nutí být v realitě, v kontaktu s lidmi, s jejich problémy, které jsou teď aktuální. Nedovolí mu se ukrýt do svého odtrženého světa, což může být v některých případech škodlivé. Na druhou stránku styl uvažování v novinářské práci je jiný než básnický. Vadí mi také, že novinařina mi bere moc času na úkor vlastního sebevzdělávání v literatuře, četbě. Nicméně nechtěl bych opustit jedno pro druhé."
Všechny vaše básně, které jsem četl, jsou více méně vážné, milostné. Máte pro nás na závěr nějakou přeci jenom veselejší?
"Mám i veselejší, rozvernější básně. Vyberu jednu z nich, která se s nadsázkou zabývá tím, jak každý člověk zůstává ve svém nitru, i když stárne, malým dítětem. Proto se báseň jmenuje "Stárnu, denně znovu narozený".
tlačím se do kopce
v kočárku bryndám sny bubliny
ve slunci duhové
brrm brrm jazykem o rty zpívám
vypil jsem zase
láhev sunaru
