Menzel: Nejsem jediný, kdo má právo na Hrabala, ale rád ho natočím

Režisér Jiří Menzel připravuje filmovou adaptaci slavného románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Výpravný dobový projekt, který devět let provázely spory o filmová práva a hledání ideálního režiséra, by měl jít do kin na konci roku 2006.

Jestli je některé režisérské jméno spojeno s romány Bohumila Hrabala, pak je to bezesporu Jiří Menzel, režisér Vlaků, Postřižin, Slavností sněženek a Skřivánků na niti.

Další film se měl jmenovat Obsluhoval jsem anglického krále a připravovat se začal už před listopadem, ovšem spory o autorská práva, které vypukly - ještě za Hrabalova života - práci na dlouhé roky zabrzdily. Na veřejnost pronikly jen částečně, když například režisér Menzel na karlovarském festivalu sešlehal proutkem producenta Jiřího Sirotka. Až nyní se záležitosti vyřešily a Jiří Menzel nezastírá uspokojení, že se po letech nečinnosti bude moct vrátit do filmu právě Anglickým králem:

"Já jsem se do toho nechal vtáhnout vlastně tím Sirotkem, je to krásná látka, ale nikdy bych se necítil, jako že jsem jediný, kdo na to má právo. Když to potom měl dělat Honza Hřebejk, tak jsem si řekl, je to v dobrých rukách. A když mi to potom nabídli, tak jsem řekl, fajn, snad to nezpackám."

Definitivní rozhodnutí padlo a na podzim začne natáčení. Práva získala společnost AQS. Cenu autorských práv vyjádřil ředitel společnosti Petr Zempliner v řádu milionů. Kolik bude stát samotný film?

"Předpokládáme, že produkční náklady budou někde mezi 70 až 80 miliony korun. Vzhledem k tomu, že je to historická látka, tak tam rostou náklady, jsou tam velké scény, jako např. hostina s habešským císařem, tři hotely a tak dále. Nutno však zdůraznit, že konečná výše bude záležet jednak na definitivní verzi scénáře a samozřejmě na koproducentském plnění, protože může být účelné angažovat německé herce, kteří jsou bezpochyby dražší, ale může to přinést zajímavý korpoducentský vklad."

Znamená to, že půjde o koprodukci se Spolkovou republikou Německo?

"To jsem neřekl... Je to pravděpodobné, protože to téma je česko-německé, česko-německé vztahy v průběhu zobrazovaných 40 let zaznamenávají zajímavé změny a je to důležité kulturní a politické téma."

Také v Menzelově scénáři došlo za léta příprav k posunům, mj. v chápání česko-německé otázky.

"Já jsem se tím celá ta léta nezabýval. Když mi to tenkrát sebrali, pustil jsem to jednoduše z hlavy. Takže jsem se k tomu vrátil teď, řekněme před čtyřmi měsíci. Určitě se ten pohled změnil. Když si vezmete, jak jsme se koukali na konec války řekněme před dvaceti lety, tak teď to vidíme trošku všechno jinak. Samozřejmě že ten pohled je jiný. Například ve vztahu k Němcům, k odsunu třeba. Ale i třeba k erotice. Ten Hrabal ať vědomě nebo podvědomě sleduje mnoho motivů. My si musíme velice dobře rozmyslit, který ten motiv budeme sledovat, a pak, znáte to, když čtete knížku po letech, je to zase všechno něco jiného."

Když v roce 1966, v roce premiéry Ostře sledovaných vlaků, osmadvacetiletý Jiří Menzel hovořil o svých uměleckých láskách, mezi třemi zmínil Bohumila Hrabala: "Zase aby to nevypadalo, že preferuju Hrabala a že nic jiného neznám. Ale fakt je ten, že se mi zdá nejmíň přilepený ke skutečnosti. Má největší nadhled. Nepodléhá věcem, nebere je tak jak jsou. Nenechá se dojmout, nenechá se namíchnout. Popisuje to s krásným, nádherným odstupem a s takovou láskyplností. To se mi strašně líbí."