Měsíc autorského čtení - literární supermarket
Už šestým rokem platí, že pobýváte-li v červenci v Brně a mezi vaše záliby patří literatura, můžete večer co večer vyrazit do příjemného chládku některého z brněnských sálů a naslouchat čtení známých i méně známých spisovatelů. Měsíc autorského čtení organizuje nakladatelství Větrné mlýny. Letošní zahajovací večer navštívil Vilém Faltýnek.
Oznámil spisovatel Jiří Kratochvil divákům, kteří se 1. července sešli divákům v Paláci šlechtičen v Brně na Kobližné. O hodinu později začínal podle programu večer slovenské literatury a za další hodinu jinde večer české beletrie. Festival se koná po šesté a je rok od roku rozsáhlejší. Letos je bohatší tři desítky slovenských vystoupení. V začátcích si Petr Minařík a Pavel Řehořík z Větrných Mlýnů slibovali, že se žádný autor nebude opakovat.
"To bylo pravidlo prvních čtyř ročníků, že se dokonce nikdo nesměl opakovat. Letos máme šestý ročník... loni jsme to pravidlo trochu prolomili, protože jsme si říkali, že je škoda o některé autory přijít. Nicméně: Těch 31 slovenských autorů jsou nová jména, z těch dvou českých linií, tzn. 62 jmen minimálně polovina jsou autoři, kteří tady ještě nikdy nebyli. jan balabán tady četl loni, ale za ten poslední rok s ohledem na úspěchy, kterých dosáhl, by byla škoda ho nepozvat, stejně tak Bogdan Trojak. Samozřejmě nejde jenom o ceny. Někdo prostě přijde s něčím, co zaujme, ať už v širším literárním kontextu nebo nás osobně, tak ho pozveme. Loni jsme to stavěli na dvou scénách proti sobě a hodně jsme se báli, takže jsme sázeli na jména. letos je tam taky myslím spousta hvězdných jmen, ale je tam taky velmi mnoho autorů kvalitních, kteří nejsou tolik známí. Takže jsme to jakoby otevřeli tímto směrem. Pořady nejdou proti sobě, takže se to teoreticky dá stihnout všechno, pokud by na to někdo měl nervy.Potom jsou autoři jako třeba Kohout, Lustig, Ivan Kraus, kteří jestli se jim tady líbí a chtějí přijet, tak by byla škoda je nepozvat. Jednak z produkčního hlediska vždycky naplní sál a zároveň jsou zajímaví a je příjemné je poslouchat. Letos se nám podařilo pozvat i autory, kteří odmítali v minulých ročnících, to je třeba Petr Šabach nebo Vladimír Körner. Už z těch jmen je myslím vidět, že je to docela pestrý festival. My jsme tomu v provním ročníku dokonce říkali pel-mel letní čtení.Já jsem z toho míval strach. Festival literární, v Brně, v červenci, to jsou všechno handicapy, ale nakonec se ukazuje, že ta nabídka v létě - a v Brně ještě víc než v Praze - je omezenější, nehrají divadla, nejsou koncerty, tak mám pocit, že to lidi jsou až šokovaní, že něco takového je, že na to nejsou zvyklí, a samozřejmě tajm funguje ten princip supermarketu, tzn. že to máte takhle pohromadě. V tom jednom regále od prvního do jednatřicátého, nemusíte ani nosit program, víte, že každý den se něco děje, takže lidi jsou už na to zvyklí, že na čtení budou v červenci chodit."Zmíněný Jiří Kratochvil otevřel letošní ročník čtením z nehotového románu. Jeho hrdinou je Mikuláš, stárnoucí neúspěšný herec, který se nechává najímat pro soukromé herecké využití.
Jak jsme slyšeli v krátké ukázce, hrdina Kratochvilova románu je obdařen zvláštní schopností herecky do sebe obtiskovat své okolí. Je to autorská metoda, jak nahlížet porevoluční společenské proměny?"Já to nechci říkat dopředu, dokud to není hotové. To není tak jednoduché, jak se to zatím jeví. Ten hrdina je bytost prazvláštní, to je něco jako... řeknu to velice nepřesně, to je něco jako mimozemšťan. On nemá obyčejné herecké schopnosti. Postupně se to rozvíjí. Ale on to neví. On se zpočátku považuje za herce, jako všichni ostatní smrtelníci se postupně dobírá poznání a v té pointě, kterou zdaleka ještě nemám napsanou, mám několik variant pointy, prostě zjistí cosi podstatného. Není to člověk, který má jenom schopnost napodobovat, ale kdosi, kdo je poslán na zem s určitým posláním."
Jaké věci vybíráte pro veřejné čtení?
"Já čtu zásadně jen z rozepsaných románů, protože to je pro mne ten zisk, že od něho získám odstup. Když ho čtu, tak mám pocit, že už existuje mimo mě. A získat odstup od rozepsaného románu je to nejtěžší. Když s tím splýváte, tak jsou v tom emoce sentimentální, patetické. V románu se musí mísit nostalgie s ironií, s důrazem na tu ironii. V tom je mistr Milan Kundera. Tak proto čtu z rozepsaných románů, abych to mohl pozorovat z ironického odstupu."
Foto: Autor