Michal Staninec - Od filmového dětství ke stomatologii
Péťa Vrba ve filmu Hry a sny, Petr ve filmové povídce Bloudění, malý Dušan v Májových hvězdách a syn komisaře ve válečném dramatu Vyšší princip. To jsou dětské role, které koncem padesátých let ztvárnil Michal Staninec. Z někdejší dětské hvězdy je dnes uznávaný stomatolog a univerzitní profesor v San Franciscu.
Michal Staninec se narodil na Štědrý den roku 1952 v západočeském městě Cheb. Vyrůstal v Praze v lékařské rodině a neměl ani tušení, že by se mohl stát dětským filmovým hrdinou. Michala objevili filmaři ve školce v pražských Vršovicích.
„Když jsem byl ve školce, bylo mi pět let a přišli tam natáčet. Několik dětí dali před kameru a koukali, jak vypadají před kamerou," vzpomíná na své začátky Michal a pokračuje „Mně vybrali, a myslím, že pak ještě to bylo několik stádií. To nebylo jen jednou, pak jsem ještě musel tam jít dvakrát do studia. Tam mně nakonec vybrali to toho filmu."
Michala si vybral režisér Milan Vošmik do povídkového filmu Hry a sny. Film vznikl v roce 1958 podle dvou povídek Malá vánoční a Milenci z bedny od Ludvíka Aškenazyho.V obou povídkách hrál Michal hlavní roli.
„Hry a sny byly dvě povídky. To byla Vánoční povídka o tom, jak jsem se ztratil v Praze o Vánocích, a ta druhá povídka se jmenovala Milenci z bedny. Tam jsem hrál s jednou malou holkou, která byla stejně stará jako já. To bylo o tom, jak jsme měli velkou bednu, a namalovali jsme si do toho televizi, gauč, a prostě jsme z toho měli takový domeček," vypráví Michal.
V povídce Milenci z bedny děti napodobují svět svých rodičů, a jejich svébytný pohled na svět dospělých vyvolává místy úsměvné reakce. Michalovi zdatně asistuje pětiletá Eva Hrabětová v roli maminky. Ukázka z filmové povídky Milenci z bedny
Herecký výkon Míši Stanince zaujal režiséra Vošmika natolik, že ho obsadil do své další filmové povídky Bloudění z roku 1959. Tam hraje syna důstojníka pohraniční stráže, který se ztratí v lese. Bloudění spolu s povídkou Pronásledování od Františka Vláčila tvoří povídkový film Vstup zakázán. Ve stejném roce si Michal zahrál roli chlapce Dušana ve filmu Májové hvězdy režiséra Stanislava Rostockého. V krátké filmové ukázce si malý Dušan povídá se sovětským generálem v podání herce Alexandra Chanova.
(Ukázku z filmu Májové hvězdy si můžete poslechnout v rámci celého příspěvku)
Michal hrál v letech 1958 - 1960 v pěti filmech. Podle vlastních slov se mu svět filmu líbil. Jak ale Michalovo filmové dětství prožívali jeho rodiče?
„Ze začátku byli docela rádi, protože ten první film začal ještě před tím, než jsem začal chodit do školy. To bylo celé vlastně natočené, než jsem začal první třídu," vysvětluje Michal a dodává: „Pak když jsem hrál víc, tak pak už se proti tomu postavili, protože koukali na to, že budu vynechávat moc školy, a to se jim nelíbilo."
„Pak jsem normálně pokračoval ve škole, myslím, že dvě malé role jsem měl v televizi v nějakém pořadu. Pak rodiče nechtěli, abych hrál, tak to prostě skončilo. Když mi bylo třináct, tak jsme emigrovali do Ameriky, a tam tomu byl úplný konec,"říká Michal. Michal se s jeho maminkou, přední dětskou lékařkou, usadil v Kalifornii a snažil se začlenit do nového prostředí. Chodil do školy, učil se anglicky a později dokončil vzdělání na prestižních amerických univerzitách. Vystudoval biochemii na UC Berkeley a získal doktorát ze stomatologie na UCSF. V současné době kromě práce v ordinaci a na fakultě stíhá hraní v bluegrassové kapele, jezdí na kajaku, potápí se, rybaří a v neposlední řadě se stará o svoji dnes už pětaosmdesátiletou maminku. Na filmové dětství vzpomíná rád, ale k filmu už by se nevrátil.
„Já jsem spokojenej s tím, co dělám. Jsem na poloviční úvazek na univerzitě, dělám trošku výzkum, jsem v praxi dva a půl dne až tři dny v týdnu, takže to je plno práce. To budu určitě dělat ještě několik let, než začnu přemýšlet o důchodu," směje se Michal. Na závěr jsem se zeptala, kdy se Michal chystá navštívit svoji rodnou zem.
„To nevím, bohužel teď jsem dost zaneprázdněný, mám doma roční dvojčata a asi se od nich hned tak neodtrhnu. Už je to dlouho, co jsem byl v Čechách, asi skoro deset let. Nejmíň rok, dva to ještě bude," uzavřel své vyprávění Michal Staninec.
