Tereza Srbová: Od modelingu do Hollywoodu
Herečka, spisovatelka a modelka se proslavila hlavně za hranicemi naší republiky. Hereckou kariéru odstartovala rolí ve filmu Východní přísliby.
S modelingem začala Tereza Srbová během studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nafotila kampaně pro mnoho kosmetických a módních značek, včetně těch nejprestižnějších jako Christian Dior, Clarins nebo Astor. Postupně se soustředila na hereckou kariéru, zahrála si ve studiových i nezávislých snímcích. Měla jednu z ústředních ženských rolí ve dvou sezónách amerického HBO seriálu Protiúder. V roce 2018 se po boku Oscarové Judi Dench objevila ve špionážním dramatu Příběh špionky (Red Joan), jež mel premiéru na prestižním mezinárodním festivalu v Torontu (TIFF). V roce 2020 ji diváci mohli vidět jako tajemnou Helgu v české filmové parodii Případ mrtvého nebožtíka. Kromě režie krátkých filmů napsala komiks Sidonie.
S manželem Tobiasem Queisserem a dcerou žije v Hollywoodu.
Do světa jste odešla v šestnácti letech jako modelka. Jak složité bylo si zvykat na život v zahraničí a co bylo nejtěžší?
Poprvé jsem vyjela v roce 1998. Takže žádné mobilní telefony, internet, neměla jsem ani kreditní kartu, jen malou hotovost od rodičů. Dnes si tohle v každodenním životě nikdo ani neumí představit. A já takhle nevybavená letěla sama do ciziny a doufala, že mě na letišti potká někdo z agentury. Domů člověk volal několik minut z pevné linky jednou za pár dní a stesk po domově byl veliký. Zároveň mě ale nabíjel smysl pro dobrodružství. Od malička jsem milovala cestování a byla v tomto směru celkem schopná. Když jsem byla s mámou v patnácti v Londýně a ztratily jsme se od naší skupiny, provedla jsem jí ten den po Londýně sama podle mapy a kapesního průvodce. Bez skutečného zápalu by odjezd do ciziny za prací nebyl možný, protože to nebyly snadné začátky.
Neustále cestujete mezi Londýnem, Hollywoodem a navštěvujete Prahu. Často se díky pracovním povinnostem musíte stěhovat. Pokud si zařizujete bydlení, dáváte přednost designérům, anebo si spoléháte na vlastní vkus?
Náš první byt v Londýně jsme s manželem celý zařizovali a rekonstruovali sami. Design nás baví a byt se pak objevil i v časopise. Naopak náš poslední byt v Praze byl celý navržen pod taktovkou architektek z Oooox, v úzké spolupráci s námi. Vzorky materiálů nám zaslaly do LA, každou lištu, každý odstín bílé jsme společně řešili, měli jsme totiž celkem jasnou představu. Byla jsem těhotná a nemohla létat. Byt jsme tedy viděli jako vymlácenou místnost bez příček a když jsme se po roce vrátili, byl hotový a zařízený do posledního detailu. Úžasná zkušenost.
Kterému stylu architektury dáváte přednost a co vám v interiéru nesmí chybět?
Tady v Los Angeles si domov pronajímáme a většinou se jednou za rok za dva stěhujeme. Máme tak možnost okusit jiné bydlení a architektonická období. Rok jsme bydleli v úžasné stavbě architekta Johna Woolfa. Baví mě pestrost, na jednu stranu miluji minimalismus, ale nyní bydlíme v domě ve španělském koloniálním stylu, což je pravý opak. Nejde mi ani tak o období a styl, ale o kvalitu a nápaditost provedení a hlavně génius loci, duši daného místa. Můj bývalý pražský byt byl malinký, ale milovala jsem ho a patnáct let nechtěla jinam. Měl úžasnou atmosféru s výhledem na Žižkovskou věž a střechy domů a nebýt narození dcery, asi bych se nikdy nestěhovala.
Vystudovala jste Karlovu universitu. Na odborných filmových stránkách je uvedeno, že jste modelkou, herečkou, scénáristkou a režisérkou krátkých filmů. Díky nedávno vydanému komiksovému příběhu i spisovatelkou. Která z těchto profesí je vám nejmilejší?
Momentálně určitě psaní. Jsem teď plně oddaná mateřství, dceři je rok a půl, a zatím jsem do nové životní kapitoly integrovala jen psaní. Moc si tenhle balanc mezi péčí o dítě a rešeršemi k novému scénáři a ponorem do mého imaginárního světa užívám. Režii a herectví ale sbohem nedávám. Je to jen pauza a dva projekty - režijní i herecký - jsou nyní ve vývoji pro rok 2025, což je časově ideální.
Kde berete inspiraci k herecké i vlastní autorské tvorbě?
Herecká inspirace vychází z dané role, zatímco u vlastní autorské to je daleko méně ohraničeno. Obojí je ale spjato s lidmi, kteří mne inspirují a s vlastními životními zkušenostmi a viděním světa. Klíčové je vzdělávání se, čtení, sledování dobrých filmů. Tady v LA například chodím na promítání za přítomnosti režisérů, kteří po filmu o své práci hovoří. V Londýně jsem chodila během sezóny každý týden do divadla. Myšlenky ráda zpracovávám při procházkách nebo jízdě autem. A nikdy mě nepřestává sytit hudba.
Hrála jste v řadě filmů v Česku i zahraničí. Lišilo se v něčem natáčení? Tolik českých věcí jsem nedělala, abych mohla skutečně srovnávat, ale pro mne osobně byl rozdíl hlavně v rolích - jako cizinka hraji úplně jiné. Natáčení a zkušenost se od sebe neliší podle místa ale podle rozpočtu. A podle lidí, se kterými pracujete. To platí všude stejně. S fajn lidmi je natáčení skvělé a je jedno, jestli jde o nízkorozpočtový projekt. A naopak.
Co se týče žánru, kterému dáváte přednost?
Herecky mám ráda dramata. Ale užila jsem si i akční seriály, atmosféra na scéně je daleko odlehčenější a hrát akční hrdinku s pistolí v ruce rozhodně není nuda.
Kdysi jsem dělal rozhovor s Monicou Bellucci. Tehdy přiznala: „Nahota mi nevadí, pokud není oplzlá.“ Jak jste na tom vy, pokud nahotu filmová role vyžaduje?
Mám to podobně. A nahota mi přijde čím dál méně nutná. Existují ikonické scény, které by jinak natočit nešly, a nahota jim dodává na síle. Často ale platí, že je scéna působivější, když je explicitní látky méně vidět.
Jak se vám daří vyhnout stereotypu špionek, naivek atd., které přináší slovanský akcent?
Úplně se mi to nedaří (smích), špionku jsem hrála několikrát. Ale pokaždé šlo o hodně jinou roli s jiným charakterem. Hrála jsem ale i mytologickou bytost, studentku, pohádkovou postavu, šlechtičnu, … člověk nemusí hrát to samé jen proto, že má akcent, a ten můj je naštěstí velmi neutrální, což má své výhody.
V Los Angeles není žádná česká restaurace. Když navštívíte Prahu, které jídlo si musíte dát?
Mám moc ráda koprovku v restauraci Kuchyň na Hradčanech a cokoliv v restauraci Výčep na Vinohradech. Babička mi v zimě vždycky udělá vinnou klobásu.
Vaříte sama doma taky některá tradiční česká jídla?
Pravidelně dělám kachnu se zelím, v létě tvarohové ovocné knedlíky a často peču tradiční české bábovky jako mramorovanou. Je ale vtipné, že manžel všechna tato jídla považuje za bavorskou kuchyni.
Jaká máte hobby a jak odpočíváte od práce?
S dítětem je odpočíváni pro mě vzácnost. Nejvíc se asi uvolním na akupunktuře, kde pokaždé úplně vypnu a usnu. Jinak si, paradoxně, nejvíc odpočinu u psaní, tedy u práce.
Díky novým technologiím se dnes často realizuje casting přes internet. Nechybí vám osobní kontakty?
Prostřednictvím self tapes jsem se sice o svém herectví hodně naučila, ale učila jsem se i od castingových režisérů a pravidelný kontakt s nimi mi chybí. Člověk nikdy neobjeví další možnosti, když je na natočení castingu sám. Každý máme o roli trochu jinou představu a objevit jiný přístup k ní a experimentovat mě na osobním castingu bavilo.
Co dalšího připravujete?
Píšu scénář k celovečernímu filmu a právě jsme s producentkou získaly grant na jeho další vývoj. Herecky se něco chystá s Danem Svátkem. Už podruhé. V prvním společném projektu mne musel přeobsadit a kvůli pandemii se projekt dva roky odkládal. Když se konečně začalo točit, byla jsem těhotná. Tak snad to tentokrát vyjde. Je to krásná hlavní role ve velice poutavém příběhu podle skutečných událostí.
