Miroslav Varga: "Olympijský vítěz je nesmrtelný"
Česká sportovní střelba oslavila na olympiádě v Aténách dva velké úspěchy. A oba vybojovaly dívky. Dvacetiletá Kateřina Kůrková bronz ve střelbě ze vzduchové pušky a devatenáctiletá Lenka Hyková stříbro ve sportovní pistoli. O úspěších české sportovní střelby hovořila Lenka Jansová s Miroslavem Vargou, který získal pro Českou republiku první místo ve střelbě z malorážky na olympiádě v Soulu v roce 1988.
"Protože jsem postupoval mezi prvních osm finalistů jako první a s náskokem, tak mi nešlo o nic jiného, než abych ten náskok udržel. Ale i kdybych ho neudržel, tak už v tu chvíli jsem si splnil svůj sen - dostat se do finále a bojovat o olympijské medile. Ten pocit potom jsem měl velice krásný, ale v tu chvíli jsem si to ani tolik neuvědomoval. Fantastické pocity vítězství, euforie jsem měl spíš večer."
Jak tehdy Vaši medaili oslavovalo Československo?
"Ani si na to moc nevzpomínám, oslavovali jsme to v olympijské vesnici, protože jsem tam ještě několik dní musel být. Po návratu jsem to samozřejmě oslavil se svojí rodinou, s příslušníky Dukly a s lidmi na letišti, kteří mě přišli přivítat. Blahopřáli mi samozřejmě tehdejší političtí představitelé, Gustav Husák a ministr obrany Václavík, ale to jsem tak moc nevnímal, spíš jsem měl sám radost z toho vítězství. Splnil se mi dětský sen. Při sportovní střelbě jsem viděl hlavně svůj cíl, olympijské hry, mistrovství světa a podobné soutěže, ale byl to také prostředek k vycestování do zahraničí, protože jsem tehdy jako normální smrtelník tu možnost neměl. Když jsem se zlepšoval, tak jsem si uvědomil, že bych mohl díky sportu vidět kus světa, a taky jsem ho viděl. I když jsem byl nestraník, mohl jsem cestovat díky sportovním úspěchům na světové úrovni."
"Jejich úspěch spočívá v neobvyklém talentu, který Kůrková a Hyková zdědily po svých rodičích. Petr Kůrka byl můj vrstevník, který získal dva tituly mistra světa, několik světových prvenství a Vladimíra Hyku jsem znal velice dobře také z dob, kdy střílel v Dukle a kdy byl na olympiádě v Montrealu. Ty rodinné vazby jsou v tom, že rodiče své děti ke střelbě přitáhli... Myslím si, že ženy všeobecně mají velké předpoklady ke sportovní střelbě, vzhledem k tomu, že mají větší cit pro pečlivost, pro plnění technických i taktických pokynů, mají lepší přenos z teorie sportovní střelby do praxe a také si myslím, že lépe poslouchají své trenéry."
V čem podle Vás ten talent spočívá, jaký by měl být profesionální sportovní střelec?
"Hlavně si musí oblíbit pro řadu diváků dost nezajímavý sport, člověk se do toho musí zamilovat. Spočívá to také v píli a tréninkové morálce. Dneska už mládež lákají jiné věci, třeba počítačové hry, takže střelba není tak atraktivní. Když si to ale někdo zkusí, tak ho to chytne. Já se domnívám, že tak 70 procent dětí pro to vlohy má."
Jak jste se dostal ke sportovní střelbě?
"Na základní škole v Žatci jsem začal ve třinácti letech střílet ze vzduchovky. Byl tam kroužek jako v každé jiné škole a z naší stovky jsem nakonec ve střeleckém klubu zůstal sám. Byli tam i talentovanější než já, ale nevydrželi u toho, potože je zlákal jiný sport nebo vůbec něco jiného."
Jak důležitá je pro sportovního střelce fyzická kondice?
"Je také důležitá, je to součást přípravy, jako je teoretická příprava, technika, taktika. Fyzická kondice slouží k tomu, aby střelec měl statickou sílu, to znamená schopnost udržet zbraň třeba i čtyři a půl hodiny během závodu v naprostém klidu. Samozřejmě je tam důležité dýchání, to všechno se dá vytrénovat..."
V čem je podle Vás olympiáda výjimečná mezi ostatním sportovními soutěžemi?
"Kov z olympijských her je to nejcennější, co sportovec může získat. Můžete být desetkrát mistr světa, Evropy, ale olympijský vítěz je nesmrtelný."
