Jak už jsme vás informovali, stěžejním tématem kongresu Společnosti pro vědy a umění v Táboře, jsou příspěvky českých a slovenských vědců vědě a technologii 21. století. O tom, jak si vedou vědci v humanitních oborech, hovořila s místopředsedou Akademie věd ČR, historikem Jaroslavem Pánkem Martina Bílá.
Jaroslav Pánek
Pane profesore je pro vědce z humanitních oborů těžší prosadit se v zahraničí, než pro vědce z oborů přírodovědných?
„Do jisté míry ano, ale neplatí to absolutně. Humanitní obory a zejména jejich jazykovědná a historická část je založena především na pěstování a rozvíjení kultury v národních jazycích. Ale to vůbec neznamená, že by řekněme jazykovědci a historici neměli možnost uplatnit se v zahraničí, dokonce bych řekl, že je to i jedna z jejich základních povinností. Historici jsou povinni vstupovat do mezinárodní spolupráce, do velkých komparativních projektů a jedním z jejich ústředních úkolů je, a tím více by se v budoucnu mělo stát, vnášení problematiky české a středoevropské do evropských a světových souvislostí. Vyžaduje to ovšem jako všechny tyto činnosti dobrou vybavenost jazykovou a samozřejmě mít taková témata, která zaujmou. Totéž platí o jazykovědcích.“
Mohl byste jmenovat nějaká odvětví, ve kterých se Češi proslavili a úspěšně pronikli do zahraničí?
„Ono je jich řada. V každé skupině oborů je přinejmenším několik významných projektů a vědců, kteří se uplatnili. Na tu vaši otázku musím říct, že je možná paradoxní, že vůbec nejúspěšnějším humanitním oborem je česká egyptologie. To je sice, řeklo by se, obor malý, ale zároveň právě proto, že zkoumá počátky lidské civilizace a zajímá každého od Austrálie až po Aljašku, tak je to obor ve světovém měřítku velký a neobyčejně významný. Ale samozřejmě není to jen egyptologie. Výborných výsledků bylo dosaženo v klasické archeologii, ve středověké archeologii, český příspěvek ke kastelologii, bádání o středověkých hradech a vůbec středověké architektuře, je všeobecně uznávaný. Totéž platí o historiografii. Také v jazykovědě jsou to pozoruhodné výsledky… Tak by bylo možné jmenovat řadu dalších oborů, etnologii, muzikologii atd. Lze říct, že za těch posledních dvacet let se většina oborů humanitních věd, ne snad ve všech jednotlivých badatelích, ale ve svých špičkách dostala na evropskou úroveň.“
Jsou ještě nějaké další možnosti vědců v humanitních oborech jak proniknout do zahraničí, které ještě třeba nebyly plně využity?
Budova Akademie věd ČR v Praze na Národní třídě
„Kdyby některý vědní obor neměl rezervy, respektive si je neuvědomoval, tak by to bylo svědectví o tom, že je v úpadku. Vědec vždycky musí vědět, že jeho poznání je nedokonalé a že i způsob mezinárodní prezentace může a také musí být lepší, než je dosud. Já pokládám za nejdůležitější to, aby výsledky, ke nimž docházejí badatelé v ústavech Akademie věd ČR a na našich nejlepších výzkumných univerzitách, aby byly lépe předkládány do zahraničí. To bych řekl, že je jeden z největších úkolů českých humanitních věd. Ony mají co říci zahraniční vědě, ale ne vždy jí to umí sdělit srozumitelným způsobem a v jazyce, který je ve světě obecně akceptován.“
