Mistři světa s „kozím dechem“
Říká se jim „kozí dech“... Ačkoliv se mopedy Stadion začaly vyrábět v Československu v polovině minulého století, řada jich brázdí české silnice dodnes. A nejen české. Každým rokem se příznivci těchto uši drásajících motorek sjíždějí do středočeského Mšena, aby poměřili nejen výkon svých strojů, ale i vlastní řidičský jemnocit. Vyždímat z mopedů maximum totiž není, zdá se, vůbec snadné.
„Dnes se tu u nás jede 13. ročník Mistrovství světa mopedů Stadion na ploché dráze. Dnešní závod nám jede pouze zástupce z USA, ale jiné ročníky jsme tu měli závodníky z Holandska, ze Švýcarska, z Německa, ze Slovenska i z Polska. Takže opravdu mistrovství světa,“ vysvětluje krátce před startem letošního klání jeho pořadatel Ladislav Homolka, starosta Veteran klubu Mšeno.
„Tento závod je vyloženě pro stroje Stadion, typ S 11 a S 22. Závodí se ve dvou kategoriích. Jedna kategorie – to je Speciál. Jde o stroje, které jsou upravené závodníky. Úpravy jsou povolené, pokud se týkají vnitřku motoru, konstrukce rámu. Vnější povrch motoru ale musí zůstat tak, jak je z výroby. Druhá kategorie – kategorie Standard – to je vlastně kategorie veteránů. To jsou stroje v původním nebo ve zrenovovaném stavu a nesmějí mít žádné úpravy. Máme tady techniky a vlastně technická přejímka kontroluje stav všech startujících strojů. Pakliže jsou zjištěny nějaké nepovolené úpravy, závodník je vyloučený. Máme to udělané i tak, že tu máme technika, který má plné auto náhradních dílů, protože jsou věci, které se dají vyměnit rychle. Úpravy na zvýšení výkonu jsou, například, na karburátoru nebo na válci, na hlavě, na výfuku… To vše tu máme, takže když závodník souhlasí, může si od nás vzít originál díl, namontovat a může v závodu pokračovat.“
Stadiony jsou velmi lehké a povrch oválu kluzký, takže o nehody nebývá nouze, většinou však nejsou vážné. Na zdraví a bezpečí jezdců dohlíží lékaři, připravená je sanita. Jak se ukazuje, i během letošního ročníku tu nestojí zbytečně. Kvůli havárii jednoho ze strojů musí být závod na čas přerušen. Diváci na tribuně i závodníci v depech trpělivě čekají, až rozhodčí odmávne další kolo závodu.
„Stadiony se vyrábí od roku 1959, takže to jsou pětapadesátiletí, někteří sedmapadesátiletí dědečkové. Ale závodníci to mají v perfektním stavu, připravené, udržují to,“ pochvaluje si Ladislav Homolka.
Na mšenském oválu panuje výborná nálada, proložená tu pivkem v kelímku, tu buřtem na tácku. I z jezdců, kynoucích směrem k tribuně, čiší zjevná pohoda. Každý chce vyhrát, ale o křišťálový glóbus zas tolik nejde. Účastníci tohoto mistrovství světa si to prostě přijeli hlavně užít.
