Mnohé děti z výchovných ústavů neumějí vyplnit složenku, tvrdí lidé z Člověka v tísni
Péče o opuštěné děti, nebo o děti, kterým byla soudem nařízena ústavní péče, je v České republice nesrovnatelně horší než je tomu v zemích EU. Je to prý způsobeno především tím, že vychovatelé z českých ústavů mají na starosti mnohonásobně vyšší počet svěřenců než je tomu jinde ve vyspělém světě, tvrdí lidé z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni.
Dnes je v českých zařízeních ústavní výchovy nejrůznějšího typu zhruba 7500 dětí. Tedy mnohonásobně více než je tomu v zemích EU. Tam se dává přednost pěstounské péči. Ústavní nebo jak se říká kolektivní výchova má na vývoj dítěte v mnoha ohledech negativní vliv - kromě citové vyprahlosti je přirozeným následkem i absence běžných sociálních dovedností, které si dítě z funkční rodiny osvojuje. Mnohé děti z ústavů prý neumí vyplnit složenku, jít si koupit boty, a mnoho dalších zcela běžných věcí, tvrdí pedagog z výchovného ústavu Dvořiště František Dvořák.
"Chybí jim sociální zkušenosti. Chybí jim takové pozitivní nastavení k tomu, že chtějí být dobrými lidmi."
Práce vychovatele v dětském domově nebo v ústavu není dobře placená a v české společnosti neprestižní. Tím pádem takto náročnou práci vykonávají lidé s nižším vzděláním. Neexistují metodické příručky, systematická školení pedagogického personálu. A právě tyto nedostatky chce odstranit projekt Varianty, který realizuje obecně prospěšná společnost Člověk v tísni. Projekt se ovšem zaměřuje na podporu ústavní péče, přitom, jak už bylo řečeno, ve všech zemí EU se preferuje péče pěstounská. V ČR je ústavní výchova pro děti z nefunkčních rodin často jediným řešením, hájí projekt jeho koordinátor Tomáš Jacko.
"Pokud se dítě dostane do kvalitní pěstounské rodiny, má tam zajisté lepší předpoklady pro osobnostní vývoj než má v sebe lepším zařízení. Nic méně situace v ČR vypadá tak, že máme v ústavní péči přes sedm tisíc dětí, a ročně se žádostí o pěstounskou péči dají počítat na stovky a ubývají. Zájem společnosti podporovat tuto péči je nízký."
Projekt, který hodlá vyškolit pedagogický personál výchovných ústavů, nemá šanci vyřešit problémy ústavní péče v ČR, míní odborníci.
"Pracuji dvacet let v ústavní výchově a setkal jsem se s dětmi, které na sobě chtěli pracovat a s takovými, kteří nezastírali, že ačkoliv se do ústavu dostali díky jejich trestné činnosti, tak v tom budou pokračovat dál. Protože přijde-li dítě v 15-ti letech do ústavu, tak je pozdě, osobnost je hotová dávno let. Mají vazby na kriminální činnost, prostituci. Pro ně je vzdělání, řádný život nezajímavý."
Říká vychovatel František Dvořák. Podle něj musí proběhnout legislativní reforma, která více podpoří pěstounskou péči, a vytvoří ústavy tzv. rodinného typu, kde děti žijí v malých skupinkách ve vlastních domácnostech s kmenovými vychovateli. To je ovšem finančně náročná a systémová změna, která potrvá mnoho let.
