Módní návrhářka Marie Copps připravuje v Praze charitativní módní přehlídku
Hostem dnešní rubriky Češi v zahraničí bude módní návrhářka Marie Copps. Pochází z Tachova, ale žije v kanadském Torontu, kam odešla za studiem jazyka. Původně pracovala jako bankovní úřednice, nyní připravuje v Praze módní přehlídku, jejíž výtěžek bude určen pro nadaci Naše dítě. Jak se z úřednice stane módní návrhářka a proč si vybrala právě Toronto?
"Rozum uvažoval o New Yorku, ale to něco uvnitř, ta silná intuice prostě řekla: ne, Toronto."
Kdy jste se začala zajímat o návrhářství?
"Já jsem se o návrhářství začala zajímat už ve svém ranném dětství. Moje maminka nás tehdy obšívala. Já jsem 70. ročník a v 70. a 80. letech byl nedostatek textilního zboží. Všechny moje babičky pletly. Takže já jsem ruční práce a sklon k nim získala po svých předcích. V osmé třídě padla volba, že bych mohla jít studovat textilní průmyslovku. Přiznám se, že se mi v těch 14cti letech nechtělo z domu. Navíc moji rodiče postavili domek, takže jsem měla konečně svůj vlastní pokoj. Zvolila jsem alternativu, a to byla ekonomická škola v Mariánských lázních. Já jsem si, dá se říci, na dvacet let jakoby zbrzdila tu kreativitu. Myslím, že to bylo nakonec dobře, protože jsem možná k tomu více dozrála nebo jsem prošla jinými změnami v životě a ty mě posunuly k tomuto rozhodnutí později."
Kdy jste ušila svůj první model?
"Když řeknu úplně první model, tak to jsem byla v osmé třídě. Později jsem potkala svého budoucího manžela a staly se až záhadné věci, protože se ve mě najednou začaly otevírat kreativní sklony, až si to řeklo o tu plnou dnešní podobu. Od floristiky přes aranžování květin až k návrhům šatů jsem se dostala v Torontu a to je tak rok 2000."
Jak jste dnes úspěšná? Máte svoji firmu, zaměstnance?
"Kreativita je něco, co vzniká v Torontu. Nevím proč, z jakého důvodu, ale já když dosednu v Torontu na letiště, tak na mě padne kreativní deka, nestačím skicovat a nápady zaznamenávat. A pak je zatím jezdím realizovat do Čech, kde jsou dílny, které má návrhy zhmotňují. Teď se připravují modely v několika stylech, v několika dílnách a je to velice intenzívní práce, protože je to ta vysoká krejčovina - náročné modelové práce."
Když porovnáváte oblékání žen, co mají radši v Kanadě, a co Češky?
"Já sama mám ráda sportovní ležérní módu. Nemusím být za každou cenu nápadná a v Torontu nebo na tom severoamerickém kontinentě je to ještě nápadnější. Ty ženy skutečně milují komfort a vůbec nehledí na módní trendy. Myslím si, že jsou úplně imunní vůči výstřelkům módy. Je to tedy s podivem, ale i ta nadváha žen je v té Severní Americe trošku větší nebo markantnější, než třeba v Evropě. Já bych řekla, že Evropanky mají takový svůj šmrnc a rády se parádí. Ten rozdíl já vidím opravdu velký mezi Kanadou a mezi Evropou."
Vy už jste se zmínila o módní přehlídce. Bude mít charitativní charakter. Proč právě Nadace Naše dítě?
"Celý projekt, který já jsem nazvala Give Help a Chance - FASHION FOR HELP" je o tom, že já chci prostřednictvím světa módy a umění pomáhat získat finanční prostředky, které vždycky předáme nadaci. Já chci podporovat lidská práva, víru v ně, důstojnost lidské osobnosti a protože paní Baudyšová se umí výborně postarat o lidi, na kterých je pácháno bezpráví, ať už jsou to týrané, zneužívané a nebo handicapované děti, tak proto moje volba jednoznačně padla pro tuto nadaci."
Budete spolupracovat i s jinými nadacemi?
"Určitě do budoucna si myslím, že by spolupráce mohla nastat i s jinými nadacemi nebo občanskými sdruženími."
Jak jste vybírala modelky na svoji přehlídku?
"Měli jsme casting. Je to trošku komplikované v tom, že jsou to 4 bloky v této hudebně vizuální show. Jeden blok je rokoko, pak je čínský - China Girl, pak je Orient - Indie a Křišťálová královna. Je třeba, aby dívky trošičku odpovídaly charakterově těmto zvoleným tématům. Například náš přední vizážista Lukáš Veselý vždycky říkal: hele, to je Indie, tohle je Čína, takže to bylo i takové komické, že jsme děvčata okamžitě zařazovali podle toho, jak vypadala."
Máte kontakty na české krajany?
"Mám kontakty na české krajany, ale není to tak, že bych apriori vyhledávala společnost českých krajanů, protože můj manžel je Kanaďan, máme 6,5 letou holčičku. Nevyhledáváme ostatní lidi, jsme dost zaměstnaní. Ale mám kontakty například na Zuzanu Hahn, která má organizaci Hearts Open Toronto. Spolupracuji například s paní Markétou Slepčíkovou, která Naši vizi televizi - české vysílání na satelitu v Torontu. Toho času není tolik."
Řekla jste, že máte 6ti letou dceru. Mluví taky česky?
"Samozřejmě. Na to jsme kladli od začátku veliký důraz, protože my jsme vždycky žili chvilku tady a chvilku v Kanadě, takže se to dost střídalo. Mám i takové komické zážitky. Když jsme odletěli do Toronta a vrátili jsme se po dvou či třech měsících, tak dcera, když byla úplně malinkatá, zapomněla češtinu. Na babičku mluvila anglicky a trvalo jí vždycky měsíc, než se zase takovým tím přelámaným přízvukem vždycky vrátila zpátky do češtiny. Pak to zase zapomněla obráceně -angličtinu, když jsme se vrátili do Kanady. Ten vývoj jazyka zaznamenal takové skoky a posuny. Jednoho dne začala překládat, což jsme vždycky zajásali a říkali - další krok ve vývoji jazyka. Teď, protože je s tatínkem v Torontu, chodí do školy, tak já když telefonuji, hovoří na mě česky a pak když potřebuji něco říct a chci tatínka, začne anglicky. Dneska už přepíná bez sebemenšího problému."
A co manžel, jak láme češtinu?
"Strašným způsobem láme češtinu. Občas z něj vypadne něco, co mě strašně pobaví. Je to syndrom světového jazyka nebo světově hovořícího občana. Anglicky hovořící člověk nemá tendence se učit cizí jazyk, protože se domluví po celém světě. Takže já si myslím, že ho to asi moc nemotivuje učit se češtinu. Navíc ji shledává docela dost obtížnou, protože vyslovit Ř a Č a Š je pro něj komplikované. Ale myslím si, že pasivně docela rozumí, když se bavíme s dcerou česky."
A jaké jsou vaše nejbližší plány do budoucna?
"Můj největší plán do budoucna by byl, aby se projekt Give Help a Chance - FASHION FOR HELP" mohl uskutečnit ještě na jiných kontinentech v jiných metropolích a mohli jsme se vždy spojit s nadací, která tam působí a pomáhá tím projektem šířit víru v základní lidská práva všude jinde po světě."
Děkuji za rozhovor.
