Moje děti mluví česky i s pražským přízvukem, říká Češka provdaná do Itálie
Naučit děti českých krajanů dobře česky bývá problém. Zvlášť tam, kde se Češka provdala za cizince a odešla s ním do zahraničí, na výuku češtiny u svých dětí často rezignuje. Mnoho českých krajanek přiznává, že jim k tomu chybí trpělivost, vůle a někdy i pochopení jejich okolí. Andree Nimmerfrohové z Říma se to podařilo. O jejích zkušenostech si s ní při její nedávné návštěvě Prahy povídala Milena Štráfeldová:
"Do Itálie jsem se dostala v roce 1990 a bylo to za účelem seznámení se s mým budoucím manželem. A toho jsem posléze následovala do Říma."
Bydlíte přímo v Římě?
"Bydlím kousek od Říma, ve Frascati. To jsou takzvané Římské zámky, kam jezdívali dříve staří Římané na víkendy. To je velice příjemná lokalita starobylého charakteru."
Takže jste v Itálii založila rodinu? Máte děti?
"Mám dvě děti, syny, ve věku téměř jedenáct a téměř patnáct let. Oba synové mluví výborně česky. Řekla bych, že mne to někdy až zaráží, jak krásně a s jakým úžasným pražským přízvukem."
Jak jste to dokázala? To totiž nebývá časté...
"Úplně spontánně a přirozeně, protože jsem jim chtěla předat svoji kulturu a řeč, chtěla jsem, aby synové udržovali kontakt s mým domovem, a ve skrytu duše si samozřejmě přeji, aby se jednou i přestěhovali zpět do Prahy nebo do České republiky. Ale i z toho důvodu, aby se dorozuměli s babičkou a s dědečkem a aby byli dvojjazyční od narození, protože to je velký vklad do života. Mají tak dvě možnosti."
"Táhne je to sem nesmírně. Je pravda, že se mi zřejmě podařilo naučit je tu řeč i proto, že jsme sem jezdívali odmalička na dva měsíce na letní prázdniny a někdy i během roku, když ještě nechodili do školy. Takže kontakt s češtinou byl poměrně bohatý. A řekla bych, že pochopili, že to není mrtvý jazyk, kterým mluví jenom maminka, ale že je to jazyk, kterým se mluví v nějaké zemi a že s ním mluví mnoho lidí."
A co jejich tatínek? Mluví aspoň trošku česky nebo alespoň rozumí?
"Mluví maličko česky, rozumí a je nesmírně rád. Mluvíme česky i před ním. Jediné, co ho rozčiluje, když to řeknu lidově, když se začneme hádat v češtině a on tomu nerozumí a nemůže zakročit. Rád by pomohl a nejde to. Pak nás tedy poprosí, abychom mu laskavě vysvětlili problém v italštině, že by taky rád nějak přispěl k rozřešení problému."
Jak je to s českými dětskými knížkami nebo s filmy, s pohádkami pro děti? Měla jste je k dispozici? Používala jste je?
"Používala jsem je. Moje děti vyrostly na Krtečkovi. To byl asi jejich první televizní zážitek a myslím, že je to bude provázet celým životem. Vždycky jsem si poctivě přivážela kazety nebo jsem natáčela přes vánoce pohádky a různé animované příběhy a pak jsem jim je donekonečna pouštěla. Jako kulisu jsme si pouštěli, když jsme něco dělali v kuchyni, třeba Spejbla a Hurvínka. Řekla bych, že i to pasivní přijímání může nějakým způsobem řeč ovlivnit."
Z mnoha stran už jsem slyšela, že je těžké a skoro nemožné v cizím jazykovém prostředí udržet dětem češtinu a mnoho maminek to vzdalo...
"Řekla bych, že je to i na vůli a podpoře rodiny. Záleží na mnoha různých okolnostech."
Jaké jsou kontakty s českými krajany v Itálii? Vím, že do Itálie se v posledních řekněme dvaceti letech provdaly až tisíce Češek. Udržujete navzájem nějaký kontakt?
Předpokládám ovšem, že nejsou jedinými členkami vašeho krajanského sdružení?
"Nejsou jedinými, to ne, členy jsou i jiní obyvatelé Říma, ať už to jsou české ženy, provdané do Říma a jeho okolí za Italy, nebo i italští přátelé České republiky."
Jak vlastně vypadá česká krajanská komunita v Římě?
"Popsat ji pár slovy je samozřejmě nemožné. Členové našeho sdružení jsou jak starší lidé, neboli příliv emigrantů po 48. a 68. roce, ale tou stěžejní strukturou našeho krajanského sdružení jsou ženy kolem třicítky, čtyřicítky, které skutečně mají potřebu se setkávat a být nějakým způsobem pořád v kontaktu s českou kulturou."
"To bylo jedině pozitivní, protože spolupracujeme, dohromady pořádáme například jazykové kurzy. Řekla bych, že to opět obohatí program našeho krajanského sdružení, protože kultury není nikdy dost."
Zvete si tam české umělce nebo někoho, kdo přednáší o Česku?
"Samozřejmě, já bych se zmínila o jedné z krásných akcí, která proběhla v květnu. Byl to koncert v samém srdci Říma, přijel profesor Radomír Melmuka z konzervatoře, přivezl s sebou tři absolventky konzervatoře, zpěvačky, a dohromady s panem profesorem jsme zorganizovali krásný koncert. Bylo tam i několik přídavků, o které si řeklo přímo obecenstvo, a končilo se Ježkovým Bugatti stepem. Řekla bych, že všichni lidé, když odcházeli, byli spokojeni a já jsem byla nesmírně pyšná na naši českou hudbu."
Kontaktujete i české umělce, kteří přijedou do Říma a vystupují tam?
"Pokud se nám podaří se dozvědět, že přijede nějaký umělec, tak jsme samozřejmě vždy potěšeni a snažíme se s ním zkontaktovat."
Jsou ochotni /vystoupit/?
"Samozřejmě, že jsou ochotni. Náš jediný problém je naše finanční nezávislost. Záleží na typu umělce, nakolik je ochoten být někdy i méně finančně odměněn, jestli je skutečně ochoten to pro nás udělat. Ono je velice lehké zvát si umělce, když má člověk v pokladně hodně peněz. To je pak všechno lehké. Dělat některé kulturní akce za méně peněz je poněkud obtížnější."
Pokud mluvíme o penězích, vy vydáváte i zpravodaj a na to jsou taky potřeba peníze. Jak ten zpravodaj vypadá? Jak často vychází?
"Náš zpravodaj vychází třikrát do roka, před Vánoci, pak velikonoční a konečně letní vydání. Jsou to sešitky, kam se snažíme vždycky shromáždit všechny důležité informace, co se událo, jaké kulturní akce proběhly, snažíme se vždy přispět nějakým zajímavým článkem o česko italské kultuře, jaké je významné výročí. Snažíme se informovat jak Čechy, tak Italy o tom, co právě probíhá."
Co chystáte pro nejbližší období, řekněme na podzim 2006?
"Čeká nás Svatováclavské posvícení, které budeme mít 2. října v papežské koleji Nepomucenum. Je to naše první podzimní akce, která obvykle bývá velice úspěšná. Přijedou dva harmonikáři z Pelhřimova, budeme mít české buchty, pravé uzené a dohromady si tam zazpíváme pár pěkných českých písniček."
Připomínáte si nějak 28. říjen?
"Ten si připomínáme hlavně v souvislosti s českým velvyslanectvím, které obvykle pořádá slavnostní recepci. Naší podzimní akcí, která souvisí hlavně se 17. listopadem, je koncert, který obvykle pořádáme k výročí sametové revoluce."
