V Praze se sešly české školy z Itálie. Je třeba mít jednotné výukové materiály a učitele zaplatit
Učitele je třeba zaplatit. Mladí lidé už učit pouze z nadšení nebudou. Konstatovaly to zástupkyně českých škol z Itálie, které se sešly v Praze na ministerstvu zahraničí.
Jednalo se o 10. setkání, na které přišly zástupkyně škol z Florencie, Neapole, Říma, Milána a Boloni. Tématem jednání byla metodika výuky bilingvních dětí v českých školách a specifika výuky češtiny v italském prostředí.
České školy jsou dnes hlavním pojítkem Čechů v zahraničí a snaží se obě komunity krajanů - mladé rodiny i starousedlíky - stmelit. 90 procent prostředků české podpory jde do oblasti školství, 10 procent do ostatních krajanských aktivit.
České školy se vrací k prezenční výuce
V době covidu se v českých školách v Itálii učilo distančně. Teď se většina vrátila k prezenční výuce, někde obě metody kombinují. Například v Neapoli to mají některé děti 200 i 300 kilometrů daleko a proto rodiče on-line výuku vítají.
V Římě už přešli převážně na prezenční vyučování. Nabízejí i další aktivity, například školu vaření nebo keramiky. Zástupkyně školy v Milaně upozornila, že pandemie tady krajanskou soudržnost narušila, i proto se škola vrací k prezenční výuce, která lidi více spojuje.
Stejné je to i ve Florencii. Rodiče prezenční výuku přivítali, protože to pro ně znamená pravidelné setkání komunity. Dokonce se daří zapojit do výuky češtiny i nejstarší generaci. Mají tu 87 letou paní, která odešla z Československa jako malé dítě. Oprašuje si tak polozapomenutou češtinu a svůj životní příběh vyprávěla i pro portál Paměť národa.
Je třeba vytvořit jednotné výukové materiály
Cílem českých škol v zahraničí je vypracovat takové výukové materiály, které by mohly školy sdílet. Na tom se nyní pracuje.
Připravují také český krajanský tábor pro děti od 12 do 16 let. Konat se bude v červenci v Poděbradech a z velké části ho letos budou tvořit děti z Ukrajiny. Pokud se vše podaří dobře nastartovat, příští ročník bude tábor Chorvatsku, které vybudovalo výukové středisko u moře. Oba tábory by se pak mohly střídat.
A jak školy pociťují podporu od velvyslanectví a honorárních konzulů? V této oblasti si nestěžují, co je však horší, je spolupráce s italskými institucemi. Pro ně jsou spíše partnery Česká centra.
Školy mají i bohatý doprovodný program
První česká škola vznikla v Neapoli. O její kvalitě vypovídá i to, že se několik žáků odstěhovalo zpět do Česka, kde se bez problémů zapojilo do zdejší základní školy. Od roku 2017 škola pořádá letní tábor v italském Paestu.
Česká škola Řím vychází z osnov české základní školy. Kromě velvyslanectví spolupracuje například s Papežskou kolejí Nepomucenum. V roce 2022 byla škole udělena cena Gratias Agit.
Škole v Bologni se podařilo navázat dobrou spolupráci s centrální městskou knihovnou na projektu Knihovna v mateřském jazyce. V oddělení dětské literatury je tu 200 knih v českém jazyce, který škola využívá k výuce. S italským textařem také pracují na překladu dětských lidových písní. Účastní se také Dne mateřského jazyka.
Ve Florencii citelně postrádají chybějící katedru bohemistiky. Zdejší výuka vychází z upraveného výchovně vzdělávacího programu Českých škol bez hranic. Kromě jazyka se vyučují i reálie a dějiny českých zemí. V rámci bohaté mimoškolní činnosti se zde lidé učili například dělat kraslice za účasti cimbálkovky z Kyjova.
Zástupkyně škol se shodly, že cesta ke spolupráci s italskými institucemi ve městech je dlouhá, a je třeba se dobře představit a prezentovat. Problém je také podchytit novou generaci, která by se do škol zapojila, například studenty Erasmu. Nové lidi je však také třeba zaplatit. Jen z nadšení už budoucí generace učit nebude.
