Ze školní pomůcky vznikla pohádková knížka s obrázky dětí. Česká škola Řím získala cenu Gratias Agit
Česká škola Řím se zařadila mezi deset škol s certifikátem poskytovat v zahraničí vzdělávání českého jazyka a reálií ČR. Letos získala cenu Gratias Agit.
Škola vznikla v roce 2011 z iniciativy Kateřiny Di Paola Zoufalové. Ta se do Itálie vdala a vystudovala jazyky na vysoké škole. Jak v ní postupně zrálo rozhodnutí založit školu?
"Učila jsem na jazykovém gymnáziu, a tam jsem se setkala s bilingvními dětmi česko - italskými. Absolvovaly část vzdělávacího procesu v německé škole a potom přistoupily na italské gymnázium. Takže jsem měla možnost setkat se jak s aspekty pozitivními, tak negativními, ale i s předsudky vůči bilingvní výchově ze strany některých kolegů. I můj syn byl od prvních okamžiků jeho života vychováván dvojjazyčně. Navíc jsem zakládající členka krajanského sdružení Asociace Praha. Postupně to dospělo do bodu dát dětem ze smíšených manželství možnost vzdělávat se i v českém jazyce, a v českých reáliích. V roce 2011 jsem do toho vstoupila, a škola se rozjela."
Co se dnes na škole učí? Je to čeština, reálie nebo ještě nějaké další předměty v českém jazyce?
"My se snažíme propojovat a rozvíjet i výtvarné, hudební schopnosti těch dětí, protože není nic zajímavějšího než propojit třeba výtvarnou výchovu a češtinu nebo hudební výchovu a češtinu. To vzdělávání potom může být pro ty děti přitažlivější."
Jak se k tomu děti postavily? Do školy musí chodit v sobotu.
"Nemáme s tím problémy, protože naše děti většinou jsou zapojené do školy už vpředškolním věku, takže se to stává prostě součástí jejich života. Tu otázku už si potom nekladou."
Mají snahu třeba italští tatínci, popřípadě maminky učit se češtinu spolu s dětmi?
"Ano. Mají zájem. Ale samozřejmě přistupují k tomu spíše jako k zábavné činnosti. Máme tam tatínky, kteří sledují kurzy češtiny."
Kolik máte dětí?
"V současné době máme 31 dětí, ale není v tom započítaná mateřská školka, a ty děti, které pokračují ve studiu češtiny a připravují se na jazykovou zkoušku."
Dostáváte nějakou dotaci z Česka?
"Ano, jsme podporováni jak ministerstvem školství jako smluvní škola, tak na naše projekty dostáváme i dotace z ministerstva zahraničních věcí."
V roce 2018 jste podepsali s českým ministerstvem školství smlouvu o tom, že vaše zkoušky budou uznávané.
"Ano, dětem, které navštěvují naši školu, vydáváme osvědčení. To má hodnotu jako vysvědčení. Rodiče se potom obrátí na kmenovou školu, kde je dítě zapsané, a na základě tohoto osvědčení jim škola vydá vysvědčení."
Vy jste mi přinesla krásné keramické srdíčko z vašich výtvarných dílen. Kolik jich máte, jedna z nich je určitě keramická.
"Ano, keramickou dílnu vede paní učitelka Šárka Belvisi Chmelíčková. Je to citlivá umělkyně, která vede i mateřskou školku."
Ona je také autorkou pohádkové knížky O duhové veverce, ve které jsou kresby dětí.
"Ano, tento projekt byl velmi úspěšný. Ukončili jsme ho publikací této knihy. Bylo to v období, které nebylo velmi pěkné. Všichni jsme byli zavření doma před počítači. Se Šárkou jsme se domluvily, že propojíme doučování českého jazyka s výtvarnou dílnou. Šárka napsala tento krásný příběh. Vznikl jako didaktická pomůcka k výtvarné výchově. Nakonec se z toho stala krásná kniha."
Teď připravujete další knížku? Nebude to už povídání s dětskými kresbami, ale knížka, která se týká dvojjazyčnosti dětí.
"K uspořádání této knihy mě přivedla zkušenost, že když mluvíme o bilingvní výchově, tak každý mluví o své zkušenosti, že je príma, když děti rozumí jedné i druhé babičce. Ale ono je to komplikovanější. Abychom tomu správně porozuměli, tak jsem se rozhodla vyhledat určitý profil lidí, které si touto bilingvní výchovou prošli, a jak k tomu dnes v dospělém věku přistupují. A musím říci, že máme opravdu velice zajímavé případy. Někdo to prožil velmi pozitivně a stalo se to jeho profesí, jiný s tím měl naopak velké problémy, a proč. Vede to k zamyšlení. Úvod této knihy napíše velký přítel České školy Řím, vysvětlí vše z pozice neurologa, jak to probíhá v mozku."
Nezapomínáte na děti ani o prázdninách. Pořádáte příměstské tábory? Je to výjimka, nebo to je v Itálii zvykem?
"Itálie je v docela náročné situaci protože prázdniny jsou velmi dlouhé. Škola končí kolem 13. června a potom rodiče mají problém umístit někde děti, takže existují ty příměstské tábory. Máme k tomu velmi pozitivní prostředí, protože naše sídlo je v papežské koleji v Nepomucenu, kde je také zahrada."
Jste v Itálii téměř čtyřicet let. Jak hodnotíte soudržnost krajanského spolku tehdy a teď?
"Během čtyř desetiletí došlo k velké změně ve společnosti právě proto, že lidé komunikují jiným způsobem. Ale chceme, aby naše malé společenství, aspoň se snažíme, zůstávalo u té tradiční komunikace, to znamená, aby se lidé sešli a byli spolu. Probíhají třeba akce Česko zpívá koledy. Sestra Vojtěcha nabízí maminkám a tatínkům, pokud mají zájem, kurz vaření, kde se připravují typická česká jídla. Tato škola vaření má obrovský úspěch."
