Monstrproces s Horákovou po 75 letech online: Jak režim manipuloval pravdu
Čtyři tresty smrti, čtyři doživotí a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Takový byl výsledek monstrprocesu s Miladou Horákovou a jejími kolegy z června 1950 zinscenovaného tehdejším komunistickým režimem na příkaz prezidenta Gottwalda. Po 75 letech nabízí projekt „Politické procesy“ veřejnosti možnost detailně poznat jeho průběh i propagandistické manipulace.
Záběry ze soudní síně, filmové záběry, rozhlasové nahrávky a přepisy z politického procesu s Miladou Horákovou jsou nyní plně dostupné online a otevřené veřejnosti díky projektu historiků s názvem Politické procesy. Projekt je realizován ve spolupráci s Národním archivem, Ústavem pro studium totalitních režimů a dokumentaristou Markem Janáčem. Zapojil se do něj i Národní filmový archiv a Český rozhlas, jejichž archivní materiály byly použity k publikaci dokumentů o procesu s Miladou Horákovou a dalšími.
„Cílem projektu je v první řadě shromáždit materiály související se samotnými procesy a doplnit je o mediální kontext, tedy prezentovat například jednotlivé aktéry, včetně jejich fotografií, pokud jsou k dispozici. Projekt má dva hlavní cíle. Prvním je zdokumentovat samotný průběh procesu a jeho interpretaci, ať už v rozhlase, ve filmu nebo v tištěné propagandě. Druhá část se zabývá kontextem, to znamená doplnit procesy příběhy lidí, kteří v nich vystupují jako jména – přidat k nim jejich osudy, medailonky a pokud možno i fotografie,“ popisuje ředitel Národního archivu Milan Vojáček.
„To vše je vzájemně propojeno prostřednictvím různých médií a na webu je prezentováno interaktivní formou, takže se v materiálech můžete volně pohybovat: sledovat nahrávky, číst texty a při zmínce jména si otevřít biografickou poznámku a pochopit, o kom je řeč. Pro mě je na tomto projektu nejdůležitější to, že je otevřený široké veřejnosti a každý si může samostatně vytvořit objektivní představu o tom, jak tyto procesy vlastně probíhaly,“ dodává Vojáček.
Proč se tak stalo?
Projekt politických procesů pomocí speciálně vyvinuté elektronické platformy zpřístupňuje přepisy o rozsahu 1 571 normostran. Díky tomu lze přesně sledovat manipulace v procesu – například vynechávání výroků obžalovaných, které nezapadaly do propagandy.
„Stránky disponují nástrojem, který umožňuje doslova na úrovni jednotlivých slov vizualizovat, co propaganda z oficiálního dokumentu, které říkáme „Šedá kniha“ (kvůli barvě obálky), vyhodila a co tam nechala. A můžeme se zamyslet nad tím, proč se tak stalo. Dlouho se ví, že rozhlasové nahrávky byly sestříhány, ale nyní vidíme přesně, které fráze v rádiu zaznít neměly. To se týká nejen procesu s Miladou Horákovou, ale i procesu s Rudolfem Slánským, a také všech budoucích projektů, které budeme v podobné podobě prezentovat,“ říká jeden z autorů projektu, dokumentarista Marek Janáč.
Je možné nyní, když je obraz procesu s Miladou Horákovou ucelenější, zjistit, zda již během procesu bylo zřejmé, že skončí popravami?
„Pokud vím, bylo to předem dané. Ohledně toho, dle materiálů, které na webu prezentujeme, s největší pravděpodobností nejsou žádné informace, protože diskuse o tom, kdo bude popraven, probíhala v zákulisí. A s touto vrstvou informací nepracujeme. To dělal Karel Kaplan a historici sdružení v Ústavu pro studium totalitních režimů. Naším úkolem je nyní ukázat, kde přesně propaganda vytrhla fráze z kontextu, a dát prostor k zamyšlení: proč bylo právě toto místo odstraněno,“ vysvětluje Marek Janáč
Během prezentace nové části projektu (proces s Rudolfem Slánským a proces s Josefem Pažoutem jsou již v podobném formátu k dispozici na webu politickeprocesy.cz) byl Národnímu archivu předán vzácný artefakt spojený s Miladou Horákovou – střih na její kostým, který byl přes 75 let uchováván v rodině jejího krejčího. Archivu ji darovala krejčího dcera Eva Mráčková.
Portrét Horákové na fasádě
Podle organizace „Paměť lidu“ bylo v letech 1948 až 1989 spácháno 248 soudních poprav. Milada Horáková byla jedinou ženou, kterou komunistická justice popravila z politických důvodů. Rozsudek smrti nad ní v nezákonném a protiprávním procesu vynesl takzvaný státní soud 8. června 1950 a 24. června téhož roku ho potvrdil tehdejší prezident Klement Gottwald. Zcela ignoroval žádosti o milost i protesty ze zahraničí, který podepsal i Albert Einstein. Tělo Milady Horákové se nikdy nenašlo. Ostatky byly uloženy v pankrácké věznici, v 60. letech ji komunisté pohřbili na neznámé místo. Odkazuje na to i epitaf na symbolickém pomníku na Vyšehradě: „Popravena, nepohřbena.“
Její památku nově připomíná i nástěnná malba jejího portrétu na fasádě domu. Mural je vytvořen symbolicky na domě v ulici Milady Horákové 4, tedy na místě, které nese její jméno – a tím i její odkaz. Autorkou je renomovaná česká výtvarnice Toy_Box.
„Ztvárnit Miladu Horákovou je pro mě velká zodpovědnost, protože pro mě symbolizuje odvahu postavit se za své ideály, naprosto ojedinělou v českém kontextu. Nemáme mnoho osobností, jako byla ona. Její podobu jsem se rozhodla zachytit prostřednictvím fragmentů její tváře, násilně a krutě rozstříhaných osudem – to však neubralo nic důstojnosti a vážnosti jejího pohledu, který směřuje ke kostelu na Strossmayerově náměstí jako k symbolu její víry a touhy žít. Na nástěnné malbě tyto fragmenty znovu spojujeme a připomínáme tuto výjimečnou ženu nejen všem kolemjdoucím, ale i těm, kteří její příběh chovají hluboko v srdci jako připomínku odvahy a naděje,“ říká k velkoformátové malbě Toy_Box.
Jak uvádí radnice Prahy 7 na webu, cílem projektu je nejen uctít památku Milady Horákové, ale také připomenout nebezpečí totalitních režimů a význam občanské odvahy. Malba je také doplněna českým a anglickým citátem: „Choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy a tužby těch ostatních.“
