Na euro teď není vhodný čas, shodují se ekonomové, politici i občané

Pro Českou republiku v současnosti není výhodné přijmout společnou evropskou měnu euro. Na tom se shoduje jak česká politická reprezentace, tak i ekonomové a velká část veřejnosti. Zásadně tomu přispěla také situace v eurozóně, která se v posledních letech potýká s následky ekonomické krize. Česko se ale zavázalo přijmout evropskou měnu už vstupem do Evropské unie. Je tedy víceméně jisté, že do eurozóny jednou vstoupíme.

Vláda nestanoví datum přijetí společné evropské měny. Nedávno to prohlásil premiér Petr Nečas. Eurozóna se podle něj výrazně mění z měnové unie na transferovou a dluhovou unii. Řekl to zejména v souvislosti s rostoucími závazky některých zemí, jako je Řecko nebo Itálie. Do problémů s dluhy se ale postupně dostávají i další země. Zhoršující se situace v eurozóně má vliv i na veřejné mínění. V květnovém průzkumu se tři čtvrtiny českých občanů vyjádřily proti přijetí eura. Největší podporu mělo přitom euro rok před vstupem Česka do Unie. Zdrženlivý názor o přijetí společné evropské měny mají i někteří ekonomové. Jedním z nich je i bývalý ministr financí a nyní ekonom Raiffeisen bank Pavel Mertlík.

Pavel Mertlík
"Pro zemi, která má dobře fungující a mezinárodními finančními trhy respektovanou měnu, má nízkoinflační ekonomiku a tak dále, to nemá smysl. Možná by někdo mohl říci, proč tam tedy vstoupilo Estonsko. Estonsko je v jiné pozici. Celá dlouhá léta mělo fixní kurz své měny vůči euru. Fakticky tím pasivním členem už bylo, protože nemělo vlastní měnovou politiku, nemělo de facto vlastní centrální banku. Mělo takzvaný "currency board", čili tu nejtěsnější možnou vazbu národní měny s fixním kurzem vůči euru. Čili ono tím, že vstoupilo do eurozóny, tak se změnila jedna jediná věc: když to trochu přeženu, eura, která dosud obíhala v Estonku s místním názvem estonská koruna, se přeměnila na eura a oni získali větší hlasovací práva. Naše země si v roce 1998 zvolila plovoucí kurz. To se v principu osvědčilo. Během několika posledních let před recesí to přinášelo zvýšené náklady exportérům a importérům a dalším. Začaly platit ty argumenty, proč to euro bylo vymyšleno - aby se tyto náklady omezily. Situace se ale změnila. Eurozóna je v krizi a nemá smysl spěchat tam v okamžiku, kdy nevíme, jak to dopadne."

Pro české exportéry bude mít euro výhodu zmírnění takzvaného kurzového rizika. Nebudou tedy ztrácet peníze krátkodobými výkyvy kurzu české koruny. Firmám by po jeho zavedení také odpadly transakční náklady při převádění eur na koruny. I z těchto důvodů se eurem v roce 2002 začalo v prvních státech platit. Takové argumenty ale neberou na vědomí největší odpůrci přijetí eura. Argumentují rozháranou situací v eurozóně a faktem, že by se Česká republika podílela na záchraně států, které mají vysoké dluhy. Na sousedním Slovensku například padla vláda poté, co se jedna z koaličních stran odmítla podílet na příspěvku do evropského finančního mechanismu, takzvaném eurovalu. Ten by půjčoval zadluženým státům eurozóny. I kdyby ovšem Česká republika euro chtěla, zatím nesplňuje podmínky pro jeho přijetí. Problémem je výše dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu. Česko tak nesplňuje jedno z takzvaných konvergenčních kritérií. Více už guvernér České národní banky Miroslav Singer.

Miroslav Singer
"My do eurozóny nebudeme vpuštěni, dokud si nezbalancujeme náš rozpočet. To bude platit zcela určitě. Zdůrazňuji, toto je politické rozhodnutí. Ale prostě si neumím představit, že v nejbližších dvou letech někdo tady bude plédovat za vstup do eurozóny - dokud nebude jasno, co je vlastně eurozóna po krizi. Největším problémem eurozóny není její dluhová krize, největší problém eurozóny je v její strukturální nesourodosti a potenciálně také v neschopnosti vytvořit podmínky k lepšímu a vyššímu růstu. Ty skutečnosti tu už byly předtím, a samozřejmě v tuto chvíli se jenom projevily."

Ekonom a děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslav Ševčík dlouhodobě odmítá přijetí eura a tvrdí, že by Česká republika měla euro odmítnout natrvalo.

Miroslav Ševčík
"V žádném případě euro nezavádět. Čím později, tím lépe, a nejlépe nikdy. Euro je neskutečně problémový projekt, je netransparentní a je to projekt ne ekonomický, ale čistě politický a mocenský. Politikové u nás by se měli řídit heslem "ani korunu již nazmar, euru trvale nazdar." Pak by se měli řídit tím, že by měli hájit zájmy občanů České republiky a zájmy našich střadatelů, to znamená, že by měli požádat o trvalý opt-out, neboli výjimku. I když budeme v Evropské unii, nebudeme zavádět euro."

Česká republika zatím nevstoupila do přípravné fáze pro euro, do takzvaného režimu ERM 2. Jeho cílem je snížit kolísavost měny a zabránit šokům, které by zavedení eura způsobilo. Do ERM 2 postupně musely vstoupit všechny země, které euro zaváděly. Existují ale i jiné ekonomické systémy, které naopak zabraňují tomu, aby se země dále zadlužovaly.

"Já si myslím, že Česká republika především v celku bez nějakých vážných ekonomických nebo i politických důvodů odmítla pakt Euro plus, který znamená především přísnější fiskální kontrolu a dohled nad vlastními veřejnými financemi ze strany Evropské komise. Česká republika není tou fiskálně nejvzornější zemí na světě, myslím si, že to je věc, která by České republice určitě pomohla. Pomohlo by to transparentnosti veřejných příjmů a veřejných výdajů, což bezesporu je věc, která nás trápí hodně, stačí číst titulky novin. V tomhle smyslu naši pozici příliš nechápu, vysvětlení nejsou příliš příznivá pro české politiky, ani pro Českou republiku,"

Foto: archiv Radia Praha
Pro běžné občany je přijetí eura výhodné především v tom, že odpadají náklady na směňování peněz. Také ceny v jednotlivých zemích eurozóny jdou snadno porovnat. V některých zemích ale lidé po přijetí eura pocítili zvýšení cen zboží a není jisté, zda by se situace neopakovala i u nás. Ekonom Pavel Mertlík má za to, že pro vstup do eurozóny musí být racionální argumenty.

"Tam je třeba provést analýzu nákladů a výnosů. Podívat se na to, co ztratíme tím vstupem do eurozóny a co naopak získáme. Z mého osobního pohledu je důležitá situace druhé poloviny minulé dekády, řekněme v letech 2007 a 2008. Česká koruna podléhala obrovským dlouhodobým kurzovým výkyvům vůči euru. Bylo to ale třeba i vůči americkému dolaru, připomenu, že koruna tehdy zhodnotila vůči dolaru o 50 procent, byla to nejvíce zhodnocující měna na světě vůči dolaru. To je situace, se kterou žádný exportér do Spojených států nebo do zbytku světa, kde se platí dolarem, a to je velká část třeba rozvojového světa, tak prostě ho to úplně zbavuje konkurenceschopnosti. Tou stabilizací vůči euru by se řekněme asi polovina toho problému odbourala a to byl ten důvod, proč tehdy třeba průmyslníci velmi silně tlačili na vládu, aby rozhodla směrem k vstupu do eurozóny. Pokud se eurozóna stabilizuje a pokud se stabilizuje ekonomická situace v České republice, tak podobné příběhy a podobné tlaky budou časem opět tady."