Na Šumavě obnovují léčivý elixír. Vymyslel ho lékárník Budinský, přítel Masaryka i Rašína

Skupina nadšenců obnovila výrobu tradičního elixíru Šumavské bylinné podle původní receptury vimperského lékárníka Budínského z konce 19. století. Šumavské byliny a cizokrajné koření se maceruje v jablečném víně. Víte, že elixír měl rád Jan Werich či Hana Zagorová?

Receptura se nedochovala, a tak Pavel Vlček ze společnosti Mykoprodukta bádal s přáteli v archivech, mluvil s pamětníky.

Pavel Vlček připravuje tradiční bylinný elixír Šumavské bylinné|Foto: Václav Pancer, ČTK

"Původní název byl Šumavské bylinné víno, tak jak ho v roce 1897 vymyslel lékárník Budínský z Vimperka. Ten studoval na Sorboně, byl spolužák pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše. V tu dobu se seznámil s budoucím ministrem financí Aloisem Rašínem, se kterým byli zřejmě kamarádi. Je zajímavé, že v takto malém městě žil člověk s takovým vzděláním a s takovými známostmi.

Ve Vimperku pak založil podnik, který vyráběl různé čaje, a vzhledem k tomu, že měl lékárnu, tak vymyslel lék, který se později stal populárním i jako běžný alkohol - to Šumavské bylinné víno. Původně to byl lék, který měl pomáhat zažívání. V tomto duchu to funguje dodnes."

22 druhů bylin a exotické koření

Kolik je tam druhů bylinek?

"Je tam 22 druhů bylin. Nejsou to jenom šumavské byliny, je tam i exotické koření. Je to taková zvláštní věc."

Je receptura přísně hlídaná?

"Samozřejmě, recepturu v tuhle chvíli znají jen dva lidi, možná tři."

Jak se vám podařilo Šumavské bylinné obnovit? Kde jste hledali recepturu?

"Ve Vimperku se tradovalo, že receptura je někde schovaná v archivech. Není to pravda, že byste někde v archivu našla seznam bylin a výrobu. Ale existují dodnes pamětníci, protože se to vyrábělo až do roku 1995. Vymyslel to ten Budínský, pak přišla válka, po ní znárodnění, a výroba se zastavila. Znovu začala v roce 1965, ale možná už v roce 1962, protože se nám podařilo najít láhev z tohoto roku. Pomocí pamětníků a složitého bádání a dohledávání v archivech se nám povedlo tu recepturu znovu obnovit.

Dokonce se nám podařilo najít pamětníka, dneska je to náš spolupracovník, který v době největší slávy elixíru, v těch 80. letech, pracoval v laboratoři, která pravidelně dělala rozbory toho Šumavského bylinného. Testovali jsme to na lidech, vrcholem bylo setkání s bývalými zaměstnanci Mykoprodukty, která to vyráběla. A ti nám potvrdili, že to chutná stejně jako tenkrát. Paní nám říkala: Já jsem teď omládla o 30 let."

Elixír pil Werich, Zagorová i prezident Svoboda

Bylinný likér užívaly i známé osobnosti. Které to byly?

"Tradují se různé historky. Nevím, jestli jsou všechny pravdivé. Zajímavá je historka s Janem Werichem, který měl svoji slavnou chatu ve Velharticích. A tam se traduje, že u něj pracovali šumavští řemeslníci. On, slavný umělec z Prahy je hostil. Šumavské bylinné přeléval do lahví od Cinzana, vychladil to, a podával jim to jako Cinzano. Chlapi byli úplně nadšení, že je slavný herec nalívá Cinzanem. Přitom to bylo Šumavské bylinné vyrobené ve Vimperku.

Pochutnával si na tom tehdejší prezident Ludvík Svoboda. Pak se Šumavské dokonce dováželo na Hrad. Využívalo se to pro dárce krve. Rádi to měli i zpěváci Karel Gott a Hana Zagorová. Mluví se o tom, že tehdejší předseda vlády Štrougal to pil ve Vimperku, když byl na setkání mládeže na Šumavě."

Jakou má Šumavské bylinné chuť?

"Ta chuť je zvláštní. Nedá se říct, že to je hořké bylinné jako třeba Fernet. Má to takovou zvláštní hořko-sladkou chuť. Zajímavý je ten dozvuk chutě, která zůstává na jazyku, který je daný tou specifickou kombinací bylin," dodal Pavel Vlček.

Díky nadšení vimperských patriotů se tak tradice na Šumavu vrátila. Elixír byl původně zřejmě nápojem německých šumavských babiček. A lékárník Budínský ho zdokonalil.