Na SVU v Ružomberku se mluvilo i o Lidicích ve Wisconsinu

Z Ružomberku na Slovensku, kde v těchto dnech probíhá 24. Světový kongres Společnosti pro vědy a umění, se vrátila naše kolegyně Milena Štráfeldová. Jeho jednání je zhruba za polovinou. Co zajímavého se tam zatím událo?

Lidický památník v Phillipsu ve Wisconsinu

"My jsme informovali o prvních zahajovacích dnech, kdy se tam skutečně sešla politická a akademická špička. Pak se ovšem rozeběhly odborné panely a to je taková šíře záběru, že je člověk sám nemůže ani všechny navštívit. Je to medicína, politologie, historie, jsou to přírodní vědy, pedagogika i například působení českých a slovenských studentů na zahraničních univerzitách. Mne zaujaly hlavně historické panely, o komunistickém puči z února 1948 nebo o Radě svobodného Československa, což byla vlastně první politická organizace, která zastupovala zájmy exulantů po r. 1948 ve Spojených státech."

Bylo něco na těchto panelech, co tě zajímalo především?

Václav Pačes, foto: Martina Stejskalová

"Samozřejmě to byla ta řekněme krajanská tématika, protože několik přednášek se tam týkalo přímo prvních českých a slovenských přistěhovalců v Americe. A to jsou informace, ke kterým my tady máme jen velmi málo příležitostí se dostat. Tam přijeli lidé, kteří se už třeba desítky let zabývají genealogií svých vlastních rodin, a to v takových místech, jako je Minnessotta nebo Jižní Dakota. To nejsou místa velké koncentrace Čechů, o kterých my víme, jako je Iowa, Nebraska nebo Texas. Mně se tam třeba velmi líbila prezentace o Lidicích v Phillipsu ve Wisconsinu. Kolem tohoto památníku se sdružuje česká komunita. Velmi zajímavá byla i prezentace ředitelky Českého a slovenského národního muzea v Cedar Rapids v Iowě. Toto muzeum postihly letos velké záplavy, bylo prakticky zničeno. Ředitelka Gail Naughton tam už ale několik týdnů po této katastrofě říkala o prvních krocích, které podnikají na záchranu muzea v Cedar Rapids."

Společnost pro vědy a umění prezentuje výsledky vědeckého a odborného výzkumu svých členů. Spolupracuje při tom i s jinými vědeckými institucemi?

"Spolupracuje, a já jsem se právě na to zeptala i předsedy české Akademie věd, profesora Václava Pačesa. Řekl mi, že Akademie jednak poskytuje prostory pro pražskou pobočku Společnosti pro vědy a umění, současně někteří členové SVU se už dokonce stali členy Učené společnosti České republiky, a o zcela konkrétních formách spolupráce mi dále řekl:

"My se podílíme na zpracování historie českých exulantů v zahraničí, zejména z oblasti vědecké a výzkumné. Profesor Rechcígl /pozn. red. - bývalý prezident SVU/ k tomu napsal velice kvalitní text. To by ale nestačilo, naši lidé mají granty a zpracovávají daleko podrobněji osudy českých exulantů. Nejenom těch, kteří odešli po r. 1968, ale i po r. 1948, a zejména těch, kteří odešli ve 20. letech. Tam bylo mnoho velmi významných lidí, kteří působili ve Spojených státech amerických a v Kanadě."